1 Afs 362/2020 — Nejvyšší správní soud

5 A 98/2020- 47 - text 9 5 A 98/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Společnost Podané ruce o.p.s. se sídlem Hilleho 1842/5, Brno zastoupená JUDr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Jugoslávská 64, Brno proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č. j. MMR-35955/2020-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 19. 3. 2020 byla žalobkyni jako příjemkyni dotace doručena informace Řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále „IROP“ nebo „poskytovatel dotace“) ze dne 18. 3. 2020 o opatření o nevyplacení části dotace podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), v rámci projektu s názvem „Rekonstrukce Terapeutické komunity Podcestný Mlýn“, registrační číslo projektu CZ 06.2.56/0.0/0.0/16_039/0002181. Nevyplacená část dotace se vztahovala k žádosti o platbu č. CZ.06.2.56/0.0/0.0/16_039/0002181/2020/006/POST (dále „žádost o platbu č. 006“) a činila částku 118 130,29 Kč, což představovalo 5 % z částky určené k financování veřejné zakázky nárokované k proplacení v žádosti o platbu č. 006 (dále „opatření z 18. 3. 2020“). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím ze dne 8. 7. 2020 (dále „napadené rozhodnutí“) opatření z 18. 3. 2020 potvrdil jako oprávněné. 2. Ze spisového materiálu vyplývá, že Centrum pro regionální rozvoj České republiky (dále „CRR ČR“), jakožto zprostředkující subjekt poskytovatele dotace, provedlo administrativní ověření žádosti o platbu č. 006 a konstatovalo zjištění nezpůsobilých výdajů. V souhrnném přehledu zjištění poskytovatel dotace uvedl, že při zadávání veřejné zakázky žalobkyně porušila § 110 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), ve spojení s § 6 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, když otevírání obálek s nabídkami v listinné podobě nezahájila bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty pro podání, nýbrž s časovou prodlevou v délce 10 hodin. Tuto prodlevu žalobkyně neodůvodnila objektivními skutečnostmi, což mělo přímý dopad na porušení zásady transparentnosti, přičemž tento postup mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Vůči veřejné zakázce byla uplatněna finanční oprava ve výši 5 % z částky poskytnuté podpory na veřejnou zakázku, resp. ve výši 124 347,67 Kč včetně DPH, a rozhodnuto o nevyplacení části dotace ve výši 118 130,29 Kč. Tato částka nevyplacené dotace se vztahuje k finančním prostředkům, které dosud nebyly žalobkyni vyplaceny, a dle opatření z 18. 3. 2020 jí nemají být vyplaceny ani v budoucnu. 3. Proti opatření z 18. 3. 2020 podala žalobkyně námitky, ve kterých vyjádřila nesouhlas s tím, že důvodem pro kvalifikovaný odklad otevírání obálek může být jen administrativní, technická a organizační příprava tohoto otevírání v uvedeném úzkém slova smyslu. Za objektivní je třeba dle žalobkyně považovat všechny skutečnosti, které nejsou subjektivní, bez ohledu na dobu jejich trvání. Případným nařízením otevírání obálek v noční dobu by se zadavatel spíše vystavoval podezření z možného účelového šikanování případných uchazečů, zvláště pak mimobrněnských. Žalobkyně dále uvedla, že dobu od skončení lhůty pro podání nabídek (půlnoc dne 13. 8. 2018) do zahájení otevírání obálek (10:00 následujícího dne) lze považovat za zcela legitimní součást doby nezbytně nutné k administrativní, technické a organizační přípravě příslušného úkonu zadavatele, neboť z velké části šlo o dobu noční, tj. čas mimo běžný provoz příjemce i účastníků zadávacího řízení. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že opatření z 18. 3. 2020 spočívající v nevyplacení částky ve výši 5 % z částky dotace jako správné potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že je nezbytné věnovat se posouzení správnosti výkladu právního pojmu „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, komentářovou literaturu k § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a judikaturu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Žalovaný konstatoval, že v posuzovaném případě činila prodleva mezi skončením lhůty pro podání nabídek a zahájením otevírání nabídek deset hodin, přičemž takto dlouhý časový úsek nelze považovat za nezbytný pro administrativní a organizační přípravu zahájení otevírání nabídek, a to ani s ohledem na noční hodiny. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v podané žalobě uvádí, že právní názor žalovaného a jeho aplikaci na tento konkrétní případ, odmítá. Žalobkyně především nesouhlasí s tím, že důvodem pro kvalifikovaný odklad otevírání obálek může být jen administrativní, technická a organizační příprava tohoto otevírání v úzkém slova smyslu. Žalobkyně je přesvědčena, že příkaz k jednání „bez zbytečného dokladu“ dle § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek je třeba vykládat tak, že příslušný odklad musí být důsledkem objektivních skutečností, nicméně tyto objektivní skutečnosti nemusí spočívat vždy jen v organizační přípravě příslušného jednání, neboť se jedná o všechny skutečnosti, které nejsou subjektivní, a to bez ohledu na dobu jejich trvání. Žalobkyně uvádí, že prodleva mezi koncem lhůty pro podávání nabídek ve 24:00 hodin dne 13. 8. 2018 a otevřením těchto nabídek v 10:00 hodin dne 14. 8. 2019 byla zčásti důsledkem noční doby (0:00 – 8:00), zčásti důsledkem doby nezbytně nutné k administrativní, technické a organizační přípravě příslušného úkonu zadavatele (8:00 – 10:00), tedy v obou případech se jednalo o objektivní a předvídatelnou skutečnost. Noční dobu žalobkyně považuje za zjevnou faktickou a právní překážku ve svém dalším jednání, pro kterou nemohla a nesměla dále jednat, neboť nařízení otevírání obálek v noci by bylo nestandardní a diskriminační. Dobu od počátku standardní pracovní doby do okamžiku zahájení otevírání obálek žalobkyně považuje za zcela legitimní součást doby nezbytně nutné k administrativní, technické a organizační přípravě příslušného úkonu zadavatele. Žalobkyně upozorňuje, že se žalovaný nevypořádal s povahou pozdních nočních hodin. 6. Zákon o zadávání veřejných zakázek vysloveně počítá s během lhůt určených podle dní, přičemž byl-li by na danou situaci aplikován názor žalovaného, znamenalo by to, že lhůty určené podle dní by měly být prakticky zakázané. 7. Postupem žalobkyně nemohlo dojít k ovlivnění výběru nejvýhodnější nabídky. Obálky byly neotevřené, přičemž jejich držení v dispozici žalobkyně po delší dobu se, s ohledem na dobu trvání zadávacího řízení, teoreticky předpokládá (některé obálky mohly být žalobkyni doručeny již na začátku zadávacího řízení a v jejím držení tedy mohou být po delší dobu). Případné riziko ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky pak souvisí výhradně s prodlením s otevřením obálek s nabídkami v důsledku ryze subjektivních, neprůhledných a racionálně nevysvětlitelných důvodů na straně zadavatele. 8. Žalobkyně považuje za diskriminační, že na jedné straně je citelně majetkově postihována nezisková nevládní organizace z vysloveně sporného důvodu, a na druhé straně se ignoruje konflikt zájmů v jiném případě (např. v případě jednoho nejmenovaného vlivného tuzemského podnikatele, který v době podání žaloby zastával ústavní funkci). 9. Žalobkyně soudu navrhla, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno. 10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že žalobkyně v zásadě jen opakuje argumenty uvedené již v námitkách, proto v podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí. Konkrétně pak odkázal na výklad sporné lhůty uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, podle kterého má být předmětná zákonná lhůta vykládána ve smyslu co nejkratšího časového úseku, tedy v řádu minut a desítek minut, nejvýše však v řádu hodin. Jelikož v tomto případě činila časová prodleva mezi skončením lhůty pro podávání nabídek a zahájením otevírání obálek s nabídkami deset hodin, nelze dle žalovaného takto dlouhý časový úsek považovat za nezbytný pro administrativní, technickou a organizační přípravu zahájení otevírání nabídek. Žalovaný rovněž odkázal na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zdůraznil, že určení konce lhůty pro podávání nabídek je zcela v diskreci žalobkyně. Z tohoto důvodu žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),