3 As 123/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 68/2018- 94 - text 11 6 A 68/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Mgr. B. B., soudní exekutor se sídlem T. zastoupený Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem Pardubice, Teplého 2786 ministr spravedlnosti se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2018, č. j. MSP-19/2016-SJL-ROZ/6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2016, č. j. MSP-120/2016-OOJ-SO/6, o jmenování JUDr. Ing. M. Š. do Exekutorského úřadu H. K. v obvodu Okresního soudu v H. K. 2. Důvodem zamítnutí rozkladu žalobce bylo zjištění žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení o jmenování do exekutorského úřadu ve smyslu § 27 správního řádu. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě žalobce namítal, že žalovaný nesprávně posoudil povahu prvostupňového rozhodnutí, rozhodnutí Prezidia Exekutorské komory (dále jen „prezidium“) a též povahu správních procesů, které bezprostředně předcházely jmenování JUDr. Ing. M. Š. do exekutorského úřadu. Tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práv a povinností. 4. Dále odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný rozlišoval 3 fáze procesu (rozhodnutí), které předcházejí jmenování exekutora. První rozhodnutí je výsledkem činnosti výběrové komise a je zachyceno v protokolu o průběhu jednání a o rozhodnutích přijatých při slyšení ve smyslu § 11 stavovského předpisu Exekutorské komory ČR č. 4/2013 Věstníku, kterým se stanoví postup při vyhlašování a organizaci výběrového řízení (dále jen „stavovský předpis“). Žalobce přisvědčil žalovanému, že toto rozhodnutí není rozhodnutím podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). 5. Druhým rozhodnutím je usnesení prezidia, kterým byl podle § 10 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, (dále jen „exekuční řád“) vyhlášen výsledek výběrového řízení. Žalobce nesouhlasil se žalovaným, že se jedná o rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., neboť Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 A 48/2016-24, žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí (rozhodnutí č. 7/16/P12) odmítl. 6. Třetím rozhodnutím je rozhodnutí žalovaného o jmenování do exekutorského úřadu. Žalobce (na rozdíl od žalovaného) toto rozhodnutí považoval za rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., přičemž poukázal na to, že v žádné dřívější fázi nebylo vydáno rozhodnutí správního orgánu, proti kterému by bylo žalobci umožněno kvalifikovaně se bránit. Uvedl, že žalovaný má fungovat v celém procesu jmenování jako garant zákonnosti, pročež to musí být právě žalovaný, kdo definitivně určí, zda má být vybraný uchazeč jmenován či zda je na místě výběrové řízení zopakovat. Žalovaný pak disponuje veškerou dokumentací týkající se výběrového řízení. Teprve rozhodnutím žalovaného je pak založeno právo vybraného uchazeče vykonávat funkci exekutora v rámci daného exekutorského úřadu. Rozhodnutí žalovaného je pak poslední v řadě, kterým je ukončen celý proces (či komplex procesů) jmenování. 7. Správnost závěru dle žalobce dokládá rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 2 As 19/2004-92, a rovněž usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012-47. 8. Tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo přímo zasaženo do sféry jeho práv a povinností, respektive jím byl zkrácen na svých právech na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a na spravedlivý proces. Negativní zásah do právní sféry (dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42) žalobce spatřoval ve znemožnění přístupu k tzv. jiné veřejné funkci dle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 4 Aps 3/2005 a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 6 As 226/2014-29). 9. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak žalobce spatřoval v tom, že se žalovaný nezabýval tvrzeními žalobce uvedenými v rozkladu, a to v rozporu s usnesením Městského soudu v Praze. III. Vyjádření k podané žalobě a související vyjádření 10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 11. Žalovaný nesouhlasil s názorem, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do právní sféry žalobce, protože nesprávně posoudil jednotlivé fáze procesu jmenování do exekutorského úřadu. Žalobce nebyl osobou, která byla Exekutorskou komorou, resp. prezidiem navržena ke jmenování do exekutorského úřadu, a nemohl být žalovaným jmenován. Žalovaný tak měl za to, že o veřejném subjektivním právu žalobce bylo rozhodováno již ve fázi výběrového řízení před Exekutorskou komorou, a žalobce tedy nebyl účastníkem řízení o jmenování do exekutorského úřadu. 12. Tvrdil, že je to Exekutorská komora, jakožto samosprávná organizace, která podle § 10 exekučního řádu vyhlašuje a organizuje výběrové řízení na obsazení exekutorského úřadu a odpovídá za řádnost a zákonnost celého výběrového procesu. 13. Jmenování do exekutorského úřadu je správním řízením ve smyslu § 9 správního řádu, neboť jeho účelem je vydání rozhodnutí o jmenování do exekutorského úřadu, tedy vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají práva a povinnosti jmenovitě určené osoby. Tato skutečnost sama o sobě neimplikuje, že žalobce byl aktivně legitimován k podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí, protože podle § 81 odst. 1 správního řádu platí, že odvolání proti rozhodnutí může podat pouze účastník ve smyslu § 27 správního řádu, pokud zákon nestanoví jinak. 14. Návrhem Exekutorské komory podle § 10 odst. 1 exekučního řádu a § 15 stavovského předpisu je žalovaný podle § 8 písm. a) exekučního řádu vázán v tom smyslu, že nemůže jmenovat exekutorem jinou, než právě Exekutorskou komorou navrženou osobu. Uvedené dle žalovaného neznamená, že je žalovaný vždy povinen Exekutorskou komorou navrženého kandidáta jmenovat, zejména nesplňuje-li zákonné předpoklady pro výkon exekutorského úřadu. V posuzovaném případě ovšem navržená osoba všechny předpoklady pro výkon exekutorského úřadu nesporně splňovala. Pro její jmenování byly splněny veškeré zákonné podmínky, tedy Exekutorskou komorou bylo uskutečněno výběrové řízení podle § 10 odst. 2 exekučního řádu v souladu s příslušným stavovským předpisem, dále byl Exekutorskou komorou podán řádný návrh na jmenování exekutora ve lhůtě jednoho měsíce od ukončení výběrového řízení podle § 10 odst. 1 exekučního řádu, navržená osoba splňovala podmínky podle § 9 exekučního řádu a složila slib do rukou žalovaného v souladu s § 11 odst. 1 exekučního řádu. 15. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě žalobce nebyl osobou, která byla Exekutorskou komorou, respektive prezidiem navržena ke jmenování do exekutorského úřadu, nemohl být žalovaným jmenován. Z tohoto důvodu v řízení o jmenování do exekutorského úřadu nebylo a ani nemohlo být rozhodováno o jeho právech a povinnostech ve smyslu § 27 správního řádu. 16. Z výše uvedeného tak dle žalovaného vyplývá, že o veřejném subjektivním právu žalobce bylo rozhodováno ve fázi výběrového řízení před Exekutorskou komorou, neboť právě v této fázi, kdy prezidium rozhodlo podle § 14 odst. 1 stavovského přepisu a nenavrhlo žalobce žalovanému ke jmenování podle § 15 odst. 1 stavovského předpisu, byl z rozhodovacího procesu vyřazen. 17. Dle žalovaného výběrové řízení před Exekuční komorou netvoří s řízením o jmenování do exekutorského úřadu jeden celek neboť: 1. k vyhlášení výběrového řízení, jeho organizaci a řízení průběhu je příslušná pouze Exekutorská komora jakožto samosprávná stavovská organizace exekutorů. V řízení o jmenování do exekutorského úřadu je příslušným orgánem žalovaný. 2. Předmětem výběrového řízení je výběr nejvhodnějšího uchazeče ze všech účastníků výběrového řízení. Naproti tomu předmětem řízení o jmenování do exekutorského úřadu je konečné ověření, zda Exekutorskou komorou vybraný a navržený uchazeč splňuje zákonné předpoklady pro výkon exekutorské činnosti. 3. Řízení o jmenování do exekutorského úřadu může být zahájeno až po skončení výběrového řízení pořádaného Exekutorskou komorou, resp. po doručení návrhu prezidia na jmenování do uvolněného exekutorského úřadu žalovanému. Návrhem Exekutorské komory je žalovaný podle § 8 písm. a) exekučního řádu vázán v tom smyslu, že nemůže jmenovat exekutorem jinou než právě Exekutorskou komorou navrženou osobu. 18. Z těchto důvodů skutečnost, že žalobce je účastníkem výběrového řízení před Exekutorskou komorou neimplikuje, že je dotčen rozhodnutím o jmenování do exekutorského úřadu, tudíž že je účastníkem tohoto řízení podle § 27 správního řádu. 19. Výše uvedený