— Nejvyšší správní soud

8 Af 5/2022- 53 - text 8 8 Af 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: proti žalovanému: CONSTRUCCIONES Y AUX DE FERROCARRILES SA, sídlem Jose M. Iturrioz 26, 20 200 Beasain, Španělské království zastoupené advokátem Mgr. Davidem Neveselým, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 60200 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2021, č. j. 47256/21/5300-22442-712942, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2021, č. j. 47256/21/5300-22442-712942 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 9. 9. 2020, č. j. 7005038/20/2001-53521-105303 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a bylo zastaveno odvolací řízení z důvodu podání odvolání po lhůtě stanovené v § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V prvním žalobním bodu žalobkyně uvedla, že správce daně neprokázal doručení písemností výzva k odstranění pochybností ze dne 25. 1. 2016, č. j. 323497/16/2001-53523-106443 (dále jen „výzva ze dne 25. 1. 2016“), a rozhodnutí o nevyhovění (zamítnutí) žádosti ze dne 24. 5. 2016, č. j. 4366446/16/2001-53523-106443 (dále jen „rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016“). Způsob doručení uvedených písemností považuje žalobkyně za neprůkazný a nezákonný (protiústavní), protože je správce daně „doručil“ žalobkyni postupem dle § 82b odst. 3 věty třetí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), v rozporu s ústavním pořádkem. K tomu žalobkyně odkázala mj. na na nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 23/20. Z důvodu ústavně nekonformního postupu správce daně odvíjí počátek běhu lhůty pro odvolání proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 od okamžiku odeslání (z jeho pohledu „doručení“) na e-mailovou adresu žalobkyně, což je však v rozporu se zákonem. Doručení rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 a výzvy ze dne 25. 1. 2016 pak správce daně doposud neprokázal, ač jej tíží důkazní břemeno. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvedla, že zjistila, že jí měl správce daně v průběhu ledna 2016 zaslat v návaznosti na § 82b odst. 3 ZDPH na e-mail, který uvedla v žádosti – „JESUALONSO@CAF.NET“, výzvu ze dne 25. 1. 2016, kterou jí vyzval k prokázání skutečností rozhodných pro vrácení daně v souladu s § 82a odst. 1 ZDPH. Protože žalobkyně na výzvu nereagovala, měl správce daně vydat na konci května 2016 rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 a zaslat jej žalobkyni na tentýž e-mail uvedený v žádosti. Tuto skutečnost si žalobkyně potvrdila dne 21. 12. 2016 prostřednictvím žádosti o zaslání veškeré dokumentace týkající se žádosti adresované správci daně. Protože správce daně žalobkyni nedoručil výzvu ze dne 25. 1. 2016 v souladu s ústavním pořádkem, žalobkyně na ni v jím stanovené lhůtě nereagovala. Ze stejného důvodu nereagovala ani na rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016. Žalobkyně se teprve z bodu 8 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 40/2017-79 (kterým byla zamítnuta její žaloba, jíž brojila proti zamítnutí její žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav správcem daně rozhodnutím ze dne 6. 1. 2017, č. j. 8522673/16/2001-53523-106443), dozvěděla, že má možnost podat proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 řádný opravný prostředek (odvolání), i když by jí za běžných okolností lhůta uplynula již dne 23. 6. 2016. Na základě předmětného usnesení měla žalobkyně za to, že běh lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 počal běžet právě ode dne doručení tohoto usnesení, tj. 28. 7. 2020, neboť až teprve tímto okamžikem se dozvěděla, že je zde dána možnost podat odvolání. Žalobkyně podala odvolání ve standardní třicetidenní lhůtě, a to dne 25. 8. 2020. O podaném odvolání rozhodl správce daně prvostupňovým rozhodnutím tak, že odvolací řízení zastavil z důvodu uplynutí odvolací lhůty, kdy měla lhůta pro odvolání uplynout dne 23. 6. 2016. Správce daně tedy lhůtu odvíjí od svého neústavního postupu doručování popsaného výše. 4. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-1133/18, Sea Chefs Cruise Services GmbH, dle kterého lhůta pro doplnění údajů dle čl. 20 odst. 2 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. 2. 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení DPH stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (dále jen „směrnice 2008/9/ES“) není lhůtou prekluzivní. Dále je v rozsudku v bodě 21 uvedeno, že čl. 21 směrnice 2008/9/ES nevylučuje možnost, aby členský stát vyhověl žádosti o vrácení daně i v případě neposkytnutí požadovaných údajů. Žalobkyně považuje svůj případ za identický a dovozuje, že by jí mělo být umožněno doplnit požadované údaje potřebné pro posouzení žádosti o vrácení daně dle § 82a ZDPH. 5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. Uvedl, že v projednávané věci došlo k tomu, že žalobkyně v žádosti o vrácení DPH za období roku 2014 uvedla adresu „jesualonso@caf.net“ namísto „jesusalonso@caf.net“, přičemž správce daně neměl žádné indicie, ze kterých by mohl dovodit nesprávnost uvedené adresy. Žalovaný setrval na svém závěru, že správce daně postupoval zcela v souladu s § 82b odst. 3 ZDPH (ve znění účinném v době odesílání předmětných písemností), když předmětné písemnosti odeslal na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně. S tímto doručováním byla v rozhodné době spojena i fikce doručení, která dle tehdy účinné zákonné úpravy nastala právě samotným odesláním datové zprávy na e-mailovou adresu uvedenou žalobkyní. Žalobkyně se snaží argumentovat tím, že komunikace prostřednictvím veřejné datové sítě je považována za nezaručenou a neprůkaznou, což žalovaný nijak nerozporuje. Nic to však nemění na tom, že správce daně doručoval předmětné písemnosti v souladu se zákonem na elektronickou adresu uvedenou samotnou žalobkyní v žádosti o vrácení daně. Judikatura uváděná žalobkyní v podané žalobě se potom netýká předmětného ustanovení ZDPH, ale ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Z žalobkyní uváděné judikatury proto nelze dovodit, že by správce daně v daném konkrétním případě postupoval při doručování v rozporu se zákonem. 7. K namítanému porušení ústavního pořádku žalovaný uvedl, že na nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 23/20, je třeba nahlížet rovněž v kontextu jeho odůvodnění. Ústavní soud konstatoval, že doručování e-mailem jako způsob doručování není z ústavního hlediska obecně vyloučeno, za neústavní označil shodu okamžiku odeslání s okamžikem, kterým nastává fikce doručení. Žalovaný připomněl, že primární otázkou je to, zda bylo či nebylo odvolání žalobkyně ze dne 25. 8. 2020 podáno opožděně, nikoliv otázka zákonnosti doručování předmětných písemností formou e-mailových zpráv. I v případě, pokud by soud dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo k řádnému doručení, resp. k uplatnění fikce dle § 82b odst. 3 ZDPH (ve znění účinném v době odesílání předmětných písemností), již ze samotného předchozího průběhu řízení je nepochybné, že odvolání podané dne 25. 8. 2020 bylo podáno opožděně. 8. V projednávané věci přitom nastalo několik procesních okamžiků, v rámci kterých žalobkyně zjevně musela být s obsahem rozhodnutí o nevyhovění žádosti seznámena. Již dne 23. 11. 2016 učinila žalobkyně řadu podání reagujících právě na rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016. Z těchto procesních úkonů je i bez dalšího zřejmé, že měla možnost se fakticky seznámit s obsahem rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 (resp. i výzvy ze dne 25. 1. 2016), jelikož na ně svými podáními přímo reagovala, což by nebylo možné bez toho, aby věděla o jejich existenci, resp. obsahu. Dále je třeba přihlédnout i k tomu, že byl tehdejší zástupce žalobkyně na základě plné moci dne 22. 3. 2017 nahlížet do spisu žalobkyně vedeného ve věci vrácení DPH za období roku 2014, o čemž správce daně sepsal protokol č. j. 2200694/17/2001-53523-106443. Zástupce žalobkyně si v rámci nahlížení do spisu vyžádal pořízení ověřených kopií soupisů písemností patřících do veřejné i vyhledávací části spisu, přičemž ze soupisu písemností veřejné části spisu bylo seznatelné, že v této části je zařazeno rovněž rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016. Nelze tak přisvědčit žalobkyni v tom, že se o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016 dozvěděla až z usnesení Městského soudu v Praze ze dne dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Af 40/2017-79, které jí bylo doručeno 28. 7. 2020. Sdělení Městského soudu v Praze v bodě