9 As 172/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 111/2021- 69 - text 15 9A 111/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci, žalobkyně: ENVIROPOL s.r.o., IČO 28961722 sídlem Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Janem Krákorou sídlem Václavské náměstí 47, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2021, č. j. MZP/2021/560/1278 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání zákonnosti rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 11. 6. 2021, č. j. ČIŽP/46/2021/3218 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), v jehož výroku pod bodem I. byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o ochraně ovzduší“) a za uvedený přestupek byla dle § 25 odst. 7 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb. žalobkyni uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. 2. Uvedeného přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že neprovozovala stacionární zdroj znečišťování ovzduší, uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, v souladu s povolením provozu vydaným podle cit. zákona Krajským úřadem Kraje Vysočina dne 15. 1. 2015, ve znění změny č. 1 povolení provozu vydané dne 24. 11. 2015 a dále ve znění změny č. 2 povolení provozu vydané ze dne 29. 11. 2017, a v souladu s provozním řádem. Stacionární zdroj tak provozovala v rozporu s podmínkou ochrany ovzduší č. 1 stanovenou povolením provozu, která ukládá provozovat zdroj znečišťování ovzduší v souladu s provozním řádem, když jako součást tohoto zdroje znečišťování ovzduší nechala nainstalovat, zahájila provoz a od 5. 5. 2020 (převzetí díla od zhotovitele) nejméně do konce roku 2020 provozovala novou linku na předtřídění elektroodpadu bez toho, aniž by disponovala k tomu příslušnou změnou povolení provozu vydanou podle zákona o ochraně ovzduší ta, aby provoz nové linky na předtřídění elektroodpadu a podmínky pro její provoz byly uvedeny v platném provozním řádu pro toto období. Tímto jednáním žalobkyně porušila § 17 odst. 3 písm. a) a spáchala tak přestupek podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. 3. Ve výroku pod bodem II. prvostupňového rozhodnutí bylo dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb. přestupkové řízení zastaveno v rozsahu jednání, jehož se měla žalobkyně dopustit tím, že nepředala ČIŽP do 14 dnů ode dne nahlášení havárie vypracované zprávy o haváriích – požárech, ke kterým došlo dne 27. 3. 2020 a 19. 5. 2020 na zdroji znečišťování ovzduší „Technologie zpracování odpadních elektrických a elektronických zařízení“ v areálu provozovny žalobkyně, Hruškové Dvory 126, 586 17 Jihlava – Hruškové Dvory. V tomto rozsahu nebylo spáchání skutku žalobkyni prokázáno. II.Prvostupňové rozhodnutí 4. ČIŽP v prvostupňovém rozhodnutí uvedla, že žalobkyně sice v souvislosti s uváděním nové linky na předtřídění elektroodpadu do provozu požádala příslušný orgán ochrany ovzduší (tj. krajský úřad, dále jen „KÚ“) dne 26. 5. 2020 o vydání změny stávajícího povolení provozu, ale jak vyplynulo z informace poskytnuté KÚ, žalobkyně do doby sepsání protokolu o kontrole ČIŽP dne 11. 9. 2020 nedisponovala platnou změnou povolení provozu ani schváleným provozním řádem, který by se dle přílohy č. 12 prováděcí vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, týkal nové linky předtřídění elektroodpadu, a který je dle přílohy č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší pro zdroj znečišťování ovzduší uvedený pod kódem 11. 4. povinnou součástí povolení provozu. KÚ totiž řízení ve věci vydání změny povolení dne 8. 7. 2020 přerušil, protože žádost nebyla zpracována dle náležitostí uvedených v příloze č. 7 k cit. zákonu. 5. ČIŽP uznala přínosy nové linky na předtřídění elektroodpadu, ke kterým také přihlédla při stanovení výše pokuty, avšak upozornila, že i ve fázi zkušebního provozu dle stavebního zákona musí být zdroj znečišťování ovzduší vyjmenovaný v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší provozován na základě platného povolení provozu. Argument, že technologie byla po převzetí od dodavatele dne 5. 5. 2020 pouze testována mj. pro možnost podání žádosti o povolení zkušebního provozu, nelze dle ČIŽP považovat za oprávněný, protože o zmíněné povolení zkušebního provozu požádala žalobkyně stavební úřad již dříve, a to dne 22. 4. 2020. I protože ČIŽP s žalobkyní již pochybení stejného druhu ve stejné provozovně řešila v letech 2018 a 2019, kdy se jednalo o instalaci linky na jemné drcení plastů v roce 2018 a její následný provoz bez vyžádané změny povolení provozu, žalobkyně musela o povinnosti provozovat stacionární zdroj a jeho jednotlivé technologické linky pouze na základě a v souladu s povolením provozu vědět. 6. ČIŽP zdůraznila, že na dodržování závazných podmínek provozu je kladen velký důraz, protože potenciálně způsobené škody nebývají lehce napravitelné. Dle zjištění ČIŽP byl materiální znak přestupku naplněn, a proto ČIŽP odmítla názor žalobkyně, že by neporušila ani neohrozila chráněný zájem. Nedodržení povinnosti provozovat uvedený stacionární zdroj znečišťování ovzduší bez povolení k provozu představuje potenciální formu ohrožení kvality ovzduší. Následky protiprávního jednání trvajícího od 5. 5. 2020 nejméně do konce roku 2020, tj. téměř osm měsíců, tedy po delší dobu, ČIŽP označila za možné riziko nadměrného vnosu znečišťujících látek do vnějšího ovzduší. ČIŽP také přihlédla k faktu, že stejný druh pochybení ve stejné provozovně řešila s žalobkyní již v letech 2018 a 2019, tudíž došlo k opakovanému porušení povinnosti. S ohledem na konkrétní okolnosti případu dle ČIŽP nepřicházelo v úvahu uložit žalobkyni toliko napomenutí, neboť se zdaleka nejednalo o bagatelní skutek, když nebezpečnost protiprávního jednání se projevila mj. v systematickém řazení skutkové podstaty v zákoně o ochraně ovzduší a zařadil-li zákonodárce řešené porušení zákona do skupiny přestupků s nejvyšší sazbou, evidentně patří tento typ skutků mezi nejzávažnější protiprávní jednání na úseku ochrany vnějšího ovzduší vůbec. III.Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 7. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami, v nichž žalobkyně obhajovala své jednání vysvětlováním technologie nové linky, která tak nezpůsobuje znečišťování ovzduší a představuje efektivnější a ekologičtější využití provozu. Vytýkala, že správní orgán 1. stupně jen z důvodu zařazení předmětného skutku do skupiny přestupků s nejvyšší sazbou nesprávně posoudil společenskou závažnost jednání žalobkyně a vyloučil možnost uložit místo peněžitého trestu případně trest napomenutí či vůbec upustit od potrestání. 8. Žalovaný k odvolacím námitkám žalobkyně uvedl, že sice není zpochybňován pozitivní přínos nově instalované linky na předtřídění elektroodpadu, avšak provoz nové technologie zpracování elektroodpadu bez vyžádané změny povolení provozu představuje přestupkové jednání, společensky škodlivé a nepřijatelné, jehož nebezpečnost je větší než malá. Porušením povinnosti provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu, byl poškozen veřejný zájem na předcházení ohrožení životního prostředí. Poukázal na to, že materiální stránkou přestupku se správní orgán 1. stupně dostatečně a správně zabýval, když stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost je určován významem chráněného zájmu a dle dikce ust. § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší byla naplněna jak formální, tak i materiální stránka přestupku. 9. Při posuzování nebezpečnosti protiprávního jednání žalobkyně žalovaný vycházel ze systematického řazení skutkové podstaty přestupků v zákoně. Uvedl, že podle § 25 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší jsou skutkové podstaty rozdělené podle horní hranice výše pokuty do pěti skupin, a to 10 000 000 Kč, 2 000 000 Kč, 500 000 Kč, 50 000 Kč a 20 000 Kč. Tím, že zákonodárce za tento přestupek dle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb. vymezil pokutu až do výše 10 000 000 Kč (tedy nejvyšší pokutu dle zákona č. 201/2012 Sb.), pak dle žalovaného tento typ skutků evidentně patří mezi nejzávažnější protiprávní jednání na úseku ochrany vnějšího ovzduší vůbec, a proto nepřicházelo v úvahu uložit žalobkyni toliko napomenutí. Pokuta stanovená ve výši 0,7 % maximální částky dle žalovaného odpovídá skutkovým okolnostem, společenské nebezpečnosti, jakož i dosavadní rozhodovací činnosti ve srovnatelných případech. Provoz zdroje znečišťování ovzduší, byť jen jeho části, bez k tomu příslušných podmí