4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 2/2020- 47 - text 25 9Af 2/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: České aerolinie a.s., IČO 45795908 sídlem K letišti 1068/30, 161 00 Praha 6 zastoupena společností Porpoise s.r.o., IČO 15891453 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j.: 46168/19/5200-11431-711360, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 1. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j.: 46168/19/5200-11431-711360 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla podle §116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“) zamítnuta odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 3. 2019, č. j. 44117/19/4300-12711-506131, za zdaňovací období roku 2013 a ze dne 1. 4. 2019, č. j. 59715/19/4300-12711-50613, za zdaňovací období roku 2014 a č. j. 59723/19/4300-12711-506131, za zdaňovací období roku 2015 a dále platební výměr na daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně ze dne 1. 4. 2019, č. j. 59703/19/4300-12711-506131, za zdaňovací období roku 2016 (dále jen společně „platební výměry“). 2. Předmětem sporu mezi žalobkyní a správcem daně se stala skutečnost, zda lze příjmy z pronájmu letadla A330 OK-YBA (dále jen „letadlo“) vyplácené společnosti Korean Air Lines Co., Ltd., sídlem 260, Haneul-gil, Gangseo-gu, Soul 07505, Korejská republika (dále jen „Korean Air Lines“) podřadit pod článek 8 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů podepsané 27. 4. 1992 a vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 124/1995 Sb. (dále jen „SZDZ 1995“) nebo se jedná o licenční poplatky dle čl. 12 SZDZ 1995 mající zdroj na území České republiky. Za jednotlivá zdaňovací období roku 2013, 2014, 2015 a 2016 správce daně zahájil postup k odstranění pochybností dle § 89 daňového řádu. Správce daně uvedl, že žalobkyní tvrzený rozdíl v odvedené a vykázané částce daně se vztahuje ke společnosti Korean Air Lines, přičemž měl za to, že rozdíl v částkách vznikl v důsledku změny názoru žalobkyně na daňové posouzení příjmů společnosti Korean Air Lines ze smlouvy o nájmu letadla. Správce daně popsal, proč má za to, že Česká republika je oprávněna z příjmu z nájemní smlouvy vybrat 10% daň v souladu se zákonem o daních z příjmů a čl. 12 odst. 2 SZDZ 1995. Žalobkyně v reakci na výzvu správce daně setrvala na svém názoru, že příjem z pronájmu letadla je ziskem z provozování letadla v mezinárodní dopravě dle čl. 8 SZDZ 1995, a má být proto zdaněn jen v Korejské republice. 3. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně jeho pochybnosti neodstranila. Proto vydal platební výměry, kterými žalobkyni stanovil k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, a to ve výši 0 Kč za zdaňovací období roku 2013, 2014 a 2015 a ve výši 16 473 506 Kč za zdaňovací období roku 2016. V odůvodnění vysvětlil, že trvá na svém názoru, že příjem z pronájmu letadla podléhá v České republice dani ve výši 10 %. K návrhu žalobkyně na pokračování v dokazování konstatoval, že neuvedla žádné nové skutečnosti, ani nepředložila návrh na provedení konkrétních důkazních prostředků, proto není důvod v dokazování pokračovat. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti platebním výměrům podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, kterými je napadla v celém rozsahu. První odvolací námitkou žalobkyně namítala uplynutí lhůt pro stanovení daně, protože je dle jejího názoru u daně z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby zapotřebí posuzovat lhůtu pro stanovení daně u každého podaného měsíčního hlášení samostatně, neboť dle § 1 odst. 3 daňového řádu se pod legislativní zkratku „řádné daňové tvrzení“ vedle daňového přiznání a vyúčtování řadí rovněž hlášení. V tomto smyslu je nutno lhůtu pro stanovení daně v délce 3 let od podání řádného daňového tvrzení posuzovat samostatně za každý jednotlivý kalendářní měsíc, za který vznikla povinnost podat hlášení. Žalobkyně tak dovozovala, že lhůta pro stanovení daně za každý kalendářní měsíc zdaňovacího období 2013, za měsíc březen 2014 a za měsíc březen 2015 již uplynula. V případě daně z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2013 žalobkyně dále dovodila, že i v případě počátku běhu lhůty pro stanovení daně podle řádného vyúčtování tato již uběhla dnem 12. 2. 2019. 5. Druhou odvolací námitkou žalobkyně vyjádřila nesouhlas se správcem daně, že platby za pronájem (leasing) letadla se v souladu s článkem 12 odst. 2 SZDZ 1995 zdaňují v České republice. Příjem z nájmu letadla je nutno dle žalobkyně považovat za příjem z provozování mezinárodní dopravy, který se má zdaňovat v souladu s článkem 8 SZDZ 1995, neboť se zde nachází sídlo letecké společnosti Korean Air Lines. K tomuto závěru vedlo žalobkyni především znění komentáře ke vzorové smlouvě o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku (Model Tax Convention on Income and on Capital) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“), (dále jen „Modelová smlouva OECD“), konkrétně k článku 8, uvedené v odstavci 5. V souvislosti s uvedeným komentářem Výboru pro fiskální záležitosti k Modelové smlouvě OECD (dále jen „komentář k Modelové smlouvě OECD“) žalobkyně poukázala na odpověď korejského správce daně ze dne 18. 7. 2018 v rámci mezinárodního dožádání, dle které je nájem letadel pro pronajímatele pouze doplňkovou činností. 6. Žalobkyně namítala, že ČR k interpretaci článku 8 vzorové smlouvy OECD neuplatnila žádné výhrady, které by omezovaly rozsah výkladu příjmů z mezinárodní letecké a lodní dopravy. Pokud by úmyslem České republiky bylo podřadit příjmy z nájmu letadel leteckými společnostmi režimu článku 12 SZDZ 1995, jak se domnívá správce daně, jistě by uplatnila výhradu i k výkladu článku 8, podobně jako postupovaly jiné státy (např. Slovenská republika v bodě 40 k článku 8 komentáře). 7. Dále žalobkyně uvedla, že přestože komentář k modelové smlouvě OECD o zamezení dvojího zdanění není obecně závazným právním předpisem, je žádoucí, aby se správce daně v případě interpretačních nejasností příslušnými ustanoveními komentáře závazně řídil. Na podporu své argumentace poukázala na skutečnost, že dne 12. 1. 2018 byla v Soulu podepsaná nová SZDZ s Korejskou republikou (dále jen „SZDZ 2020“ nebo „nová SZDZ“), podle které budou platby za pronájem letadla od Korean Air Lines posuzovány dle článku 8 odst. 3 této nové SZDZ a zdaňovány pouze v Koreji. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k první odvolací námitce konstatoval, že v § 139 odst. 1 daňového řádu je uvedeno, že daň lze vyměřit na základě daňového přiznání nebo vyúčtování, nebo z moci úřední. Údaje na hlášení ve smyslu § 38d odst. 3 ZDP představují pouze část celkové měsíční daňové povinnosti plátce daně, přičemž § 139 odst. 1 daňového řádu, potažmo ani ZDP v žádném svém ustanovení, nestanoví, že na základě tohoto hlášení dochází ke stanovení daně. Žalovaný proto uzavřel, že tento typ hlášení nelze považovat za daňové tvrzení, od kterého by se odvíjel běh lhůty pro stanovení daně. 9. Ke druhé odvolací námitce žalovaný uvedl, že zcela souhlasí s postupem správce daně, který hodnotil daný příjem s ohledem na ujednání uvedené v platné a účinné SZDZ 1995, kdy tak respektoval původní úmysl smluvních stran a ve věci pronájmu letadla nezohlednil Komentář k Modelové smlouvě OECD, konkrétně k článku 8 uvedený v odstavci 5. Česká republika sice k článku 8 vzorové smlouvy OECD neuplatnila výhrady, nicméně uplatnila výhradu k článku 12 odstavci 2, kdy tato smluvní praxe byla také aplikována v případě SZDZ 1995 a potvrzuje tak trvající zájem ČR podřazovat pronájem movitého majetku pod článek 12. Žalovaný je toho názoru, že obecné pravidlo výkladu uvedené v čl. 31 Vídeňské úmluvy správce daně dodržel. 10. Po proběhlém odvolacím řízení žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, jak je uvedeno shora, když otázku zdanění příjmů z pronájmu letadla podle SZDZ 1995 posoudil stejně jako správce daně. III. Žaloba 11. Žalobkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 19. 11. 2019. První žalobní námitkou žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť lhůty pro stanovení daně za rok 2013 a 2014 uplynu