2 As 74/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 61/2022- 51 - text 12 10 A 61/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Česká republika – Vrchní státní zastupitelství v Praze sídlem náměstí Hrdinů 1300, 140 65 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 6. 2022, č. j. MV-50868-16/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 6. 2022, č. j. MV-50868-16/SO-2022, a rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 3. 2022, č. j. MV-50868-4/SO-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 6. 2022, č. j. MV-50868-16/SO-2022, kterým byl zamítnutý rozklad žalobce proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 3. 2022, č. j. MV-50868-4/SO-2022, jímž ministr zrušil ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 3. 2021, č. j. MV-38671-4/SO-2021. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadené rozhodnutí 2. Podané žalobě předchází následující procesní historie: 3. Ministerstvo vnitra poslalo žalobci dne 7. 2. 2019 na vědomí rozhodnutí s č. j. MV-147625-3/AS-2018, jímž rozhodlo o žádosti Státního oblastního archivu v Praze, že se podle § 44 písm. q) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, v oblasti předarchivní péče, resp. výběru archiválií z dokumentů vzniklých z činnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze přenáší působnost ze Státního oblastního archivu v Praze na Národní archiv. 4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil rozkladem, o kterém však ministr vnitra v zákonné lhůtě nerozhodl. Ministerstvo pouze žalobci neformálně sdělilo, že rozkladová komise ministra vnitra neshledala procesní pochybení v postupu přenesení působnosti mezi archivy. Podle rozkladové komise není postup podle § 44 písm. q) zákona o archivnictví o přenosu působnosti mezi archivy správním rozhodnutím. 5. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil a podal žalobu proti nečinnosti, kterou se domáhal, aby ministr o rozkladu rozhodl. O této žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 8 A 138/2019–81, jímž uložil ministerstvu povinnost vydat rozhodnutí o žalobcově rozkladu. Podle názoru soudu je postup ministerstva podle § 44 písm. q) zákona o archivnictví o přenesení působnosti mezi archivy správním rozhodnutím, nikoliv jakýmsi „interním organizačním aktem“, jak tvrdilo ministerstvo. 6. Proti tomuto rozsudku se ministerstvo bránilo kasační stížností. Ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti ministr ukončil svou nečinnost a vydal rozhodnutí ze dne 26. 3. 2021, č. j. MV-38671-4/SO-2021, kterým zamítl žalobcův rozklad jako nepřípustný. Navzdory právnímu názoru Městského soudu v Praze setrval ministr na názoru, že postup podle § 44 písm. q) zákona o archivnictví není správním rozhodnutím. 7. Kasační stížnost ministerstva poté Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 6 As 96/2021–26, a potvrdil právní názor Městského soudu v Praze, že postup ministerstva podle § 44 písm. q) zákona o archivnictví je správním rozhodnutím. Ministerstvo totiž tímto rozhodnutím ukládá žalobci povinnost svěřit archiválie do péče jiného než příslušného archivu. 8. V návaznosti na právní názor potvrzený v rozsudku NSS vydal ministr vnitra rozhodnutí ze dne 25. 3. 2022, č. j. MV-50868-4/SO-2022, jímž ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, výrokem I. zrušil rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 3. 2021, č. j. MV-38671-4/SO-2021 (tímto rozhodnutím ministr vnitra zamítl žalobcův rozklad, viz bod 6 výše) a výrokem II. stanovil účinky rozhodnutí tak, že nastávají ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí. 9. Proti tomuto zrušovacímu rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr zamítl rozhodnutím napadeným touto žalobou (rozhodnutí ze dne 6. 6. 2022, č. j. MV-50868-16/SO-2022). Ministr se neztotožnil se žádnou z žalobcových námitek v rozkladu. 10. Podle ministra nebylo přezkumné řízení provedeno až po lhůtě stanovené zákonem. Ministerstvo vnitra obdrželo dne 8. 3. 2022 podnět Národního archivu k zahájení zkráceného přezkumného řízení. Tímto dnem počala běžet dvouměsíční subjektivní lhůta pro zahájení přezkumného řízení (§ 96 odst. 1 s. ř.). Ministr provedl přezkumné řízení jak v subjektivní, tak i v objektivní lhůtě stanovené zákonem. Důvodná nebyla ani námitka, že se ministr snažil zrušením rozhodnutí pouze vyhnout rozhodnutí správního soudu (proti zrušenému rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 3. 2021, č. j. MV-38671-4/SO-2021, podal žalobce žalobu, kterou Městský soud projednává pod sp. zn. 8 A 53/2021). Zrušení rozhodnutí je v žalobcův prospěch. Absence odůvodnění pravomoci a příslušnosti ministra k vedení přezkumného řízení v prvostupňovém rozhodnutí nevyvolává vadu nepřezkoumatelnosti. Ministr v přezkumném řízení rozhodoval podle § 95 odst. 1 a § 178 odst. 2 s. ř. Ministr vnitra zároveň neměl povinnost informovat žalobce o tom, že Národní archiv podal podnět k přezkumnému řízení. III. Žaloba 11. Žalobce podal proti rozhodnutí žalobu, jejíž námitky proti napadenému rozhodnutí lze rozdělit do čtyř žalobních bodů. 12. V prvním z nich žalobce namítá, že ministr nedodržel subjektivní lhůtu pro provedení přezkumného řízení. Rozhodnutí v přezkumném řízení ministr zrušil pouze z důvodu akceptace jiného právního názoru, na který však žalobce ministra upozorňoval již od doby, co podal rozklad dne 26. 4. 2019 proti prvnímu rozhodnutí ministerstva ze dne 7. 2. 2019. Subjektivní lhůta tak počala běžet již dnem vydání zrušeného rozhodnutí ze dne 26. 3. 2021. Právní názor ministra v rozhodnutí ze dne 26. 3. 2021 byl již tehdy v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021. 13. Podle žalobce tedy ministr o důvodu zahájení přezkumného řízení věděl již v době vydání rozhodnutí ze dne 26. 3. 2021 a nemohl ohledně tohoto rozhodnutí vydat rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení takřka o rok později. 14. I kdyby žalobce akceptoval zmínku uvedenou v odůvodnění rozhodnutí ministra ze dne 25. 3. 2022, že se ministr dozvěděl o jiném právním názoru (tedy o důvodu pro provedení přezkumného řízení) až z rozsudku NSS ze dne 15. 7. 2021, jímž NSS potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, i tak by byla subjektivní lhůta mnohonásobně překročena. 15. Podle tvrzení žalobce uvedeného ve druhém žalobním bodě jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná. Již prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z velké části pouze rekapituluje průběh řízení a samotnému právnímu posouzení se věnuje jen ve dvou závěrečných souvětích. V druhostupňovém rozhodnutí ministr nevypořádal dostatečně rozkladové námitky týkající se překročení subjektivní lhůty pro vedení přezkumného řízení. Ministr se zároveň vůbec nevyjádřil k rozkladovým námitkám týkajícím se výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Nepřezkoumatelný je navíc závěr ministra ohledně určení pravomoci a příslušnosti k vedení přezkumného řízení (ministr totiž zrušil v přezkumném řízení své vlastní rozhodnutí). Tyto právní závěry v prvostupňovém rozhodnutí zcela chybí a v druhostupňovém rozhodnutí jsou nedostatečné, neboť stále není jasné, podle jakého konkrétního ustanovení správního řádu bylo zkrácené přezkumné řízení vlastně zahájeno a jakou relevanci v tomto procesním postupu měl podnět Národního archivu. 16. Ve třetím žalobním bodě žalobce zpochybňuje, zda byly splněny procesní podmínky pro vedení zkráceného přezkumného řízení. V přezkumném řízení nelze doplňovat správní spis, s tím je však v rozporu, pokud ministr považoval v přezkumném řízení za stěžejní podklad již zmiňovaný podnět Národního archivu. Ministr měl žalobci tento podnět zaslat k seznámení a případnému vyjádření. Ministr v prvostupňovém rozhodnutí nijak nezmínil, že by důvodem vedení přezkumného řízení byl podnět Národního archivu, o tom hovoří až rozhodnutí o rozkladu. Není akceptovatelné, aby se žalobce o tomto podnětu dozvěděl až z rozhodnutí o rozkladu. Mezi prvostupňovým rozhodnutím a rozhodnutím o rozkladu je tak rozpor, neboť z prvostupňového rozhodnutí se zdá, že přezkumné řízení bylo vedeno pouze z důvodu právního názoru vysloveného v rozsudku NSS, ale druhostupňové rozhodnutí hovoří již o podnětu Národního archivu. 17. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce ministrovi vyčítá, že neexistuje legitimní důvod pro vedení přezkumného řízení. Nelze shledat právní ani praktické důvody pro vedení přezkumného řízení, pokud řízení zrušené v přezkumném řízení je již více než rok předmětem řízení před správním soudem, který by sporné právní otázky vyjasnil a zavázal ministra a ministerstvo právním názorem. Ministr zrušil v přezkumném řízení své rozhodnutí ve snaze vyhnout se závaznému právnímu názor