1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 7/2021- 46 - text 11 10 Ad 7/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: X. bytem X. zastoupen JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, ev. č. ČAK 14296, se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy se sídlem Kongresová 1666, 140 00 Praha 4 Nusle v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 2. 6. 2021, č. j. 120/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ředitele Obvodního ředitelství policie Praha I ze dne 15. 2. 2021, č. j. 8/2021, kterým byl žalobce uznán vinným za jednání, které má znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, čímž porušil tak § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 zákona o silničním provozu, proto mu byl uložen kázeňský trest pokuty ve výši 700 Kč podle § 51 odst. 1 zákona o služebním poměru. 2. Žalobce v žalobě navrhuje zrušení obou rozhodnutí správních orgánů. II. Napadená rozhodnutí 3. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Správní orgán vycházel ze zjištění, že žalobce jakožto policista ve službě řídil dne 24. 3. 2020 kolem 3:00 služební vozidlo a projížděl se svým spolujezdcem v obci Litoměřice ulicí Novobranská ve směru k Mírovému náměstí. Na křižovatce ulic Okružní a Klášterní se chtěl se služebním vozidlem otočit, neboť si za sebou povšiml, že z budovy před křižovatkou vyběhli dva mladíci bez roušek a nastoupili do vozidla zaparkovaného v protisměru jízdy v jednosměrné ulici. Jejich chování vyhodnotili žalobce a jeho spolujezdec jako podezřelé ve spojení s majetkovou trestnou činností a rozhodli se je zkontrolovat. Při otáčení vozidla však žalobce nacouval pravým zadním rohem vozidla do rohu domu, čímž způsobil na služebním vozidle škodu. Svým jednáním porušil tak § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 zákona o silničním provozu, proto mu byl uložen kázeňský trest pokuty ve výši 700 Kč podle § 51 odst. 1 zákona o služebním poměru. 4. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně i se závěry poradní komise ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, proto odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 5. Správní orgán prvního stupně vyšel ve svém rozhodnutí z toho, že žalobce se chtěl na křižovatce ulic Okružní a Klášterní s vozidlem otočit, přičemž při couvání neodhadl boční odstup vozidla od zdi domu a následně pravým zadním rohem vozidla narazil do rohu zdi tohoto domu, čímž došlo k poškození pravého zadního světla a zadního nárazníku vozidla. 6. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledání zjištěna ani uplatněna. Současně v úředním záznamu o škodní události sepsaném bezprostředně po dopravní nehodě se uvádí, že je noční doba, viditelnost je dobrá, a to i do dálky, v místě se nachází veřejné osvětlení, které je funkční a místo je dobře osvětlené, je sucho, jasno, teplota cca 5 st. Celsia. Dobré osvětlení místa nehody potvrzují i pořízené fotografie. 7. Při ústním jednání dne 14. 7. 2020 žalobce uvedl, že mu při couvání rozostřil výhled respirátor, zpáteční světlo služebního vozidla nedostatečně osvětlilo prostor za vozidlem, ve vozidle je nefunkční polohování sedadla a polohování svislé opěrky zad pro bezpečnou vzdálenost od volantu, nefunguje ani přepínač poloh zrcátek, avšak „zrcátka jdou vždy doladit v nějaké mezipoloze“. Na tyto závady se již dříve několikrát upozorňovalo i v knize jízd, ale závady nebyly nikdy odstraněny. 8. Dále správní orgán prvního stupně vyslechl coby svědka žalobcova spolujezdce z doby nehody X. Ten uvedl, že žalobce při couvání asi pozdě stočil volant, nabourané služební vozidlo se k hlídkové činnosti používá nejčastěji, je podle něj technicky způsobilé a závadu v podobě nedostatečného zpátečního světla hodnotí jako mírnou. 9. Správní orgán prvního stupně ve správním řízení zjistil, že obě zpáteční světla svítí, jsou osazena správnými žárovkami, polohování sedadla funguje, ale ztuha, polohování zrcátek funguje, ale kvůli továrnímu nastavení se při polohování jednoho zrcátka polohuje i to druhé. 10. Kromě toho vycházel správní orgán prvního stupně z toho, že servisní prohlídky auta ve dnech 10. 1. 2020 a 25. 5. 2020 byly bez reklamace. Navíc auto disponuje platnou technickou prohlídkou a od 24. 3. 2020 nebyla na služebním vozidle provedena žádná oprava či servis vnějších zpětných zrcátek či sedadla řidiče včetně opěrky a jeho ovládacích prvků, neboť k tomu nebyl žádný důvod. 11. Správní orgán prvního stupně posoudil žalobcovo jednání tak, že žalobce byl povinen přizpůsobit couvání dopravně technickým okolnostem v místě nehody, chovat se ohleduplně a ukázněně, takže si při couvání měl počínat opatrně, v případě potřeby si přibrzdit a přesvědčit se, zda prostor za služebním vozidlem není omezen nějakou překážkou. To podle správního orgánu prvního stupně žalobce neučinil, čímž způsobil dopravní nehodu, a porušil tak § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, podle kterého je každý při účasti na provozu na pozemních komunikacích povinen mj. chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu a svým schopnostem. 12. Dále žalobce porušil i § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, podle kterého je řidič dále povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu. To žalobce neučinil, neboť při couvání musel vidět, že v prostoru, do něhož couvá, je překážka, což mu umožňovalo přizpůsobit couvání. I kdyby byl žalobcův rozhled při couvání omezen, měl tomu přizpůsobit rychlost jízdy, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. 13. Místo dopravní nehody je přitom přehledné a dobře osvětlené a není zcela jasné, jak mohl respirátor zkreslit žalobcův výhled, neboť jak sám žalobce uvedl, respirátor mu horní hranou zasahoval pod pravé oko, tedy pravému oku nevytvořil překážku ve výhledu stejně tak jako oku levému. Obraz ve vnějším pravém zpětném zrcátku tak neměl být čím zkreslen. 14. Zároveň není případná žalobcova námitka, že couvání bylo součástí naléhavého zákroku. Žalobce se podle svého tvrzení zaměřil se svým spolujezdcem na ulici Novobranská, kde nedávno došlo k vloupání do pobočky Vodafonu. Při průjezdu touto ulicí si povšimli, že z budovy před křižovatkou vyběhli dva mladíci bez roušek a nastoupili do vozidla zaparkovaného v protisměru jízdy v jednosměrné ulici. Jejich chování vyhodnotili jako podezřelé ve spojení s majetkovou trestnou činností a rozhodli se je zkontrolovat. Podle správního orgánu prvního stupně z ničeho nevyplývá, že by měl zákrok směřovat proti pachateli, či dokonce nebezpečnému pachateli. III. Žaloba 15. Žalobce ve své žalobě stejně jako ve správním řízení namítá, že za nehodou stojí neodstraněné závady vozidla a zhoršený výhled způsobený respirátorem. 16. Žalobce namítá, že správní orgány nedostatečně specifikovaly, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil, aby jím porušil § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Podle žalobce není dostatečné, když správní orgány pouze citují zákonný text a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 As 97/2011-138, aniž vysvětlí, jak se rozsudek vztahuje na projednávaný případ. Zároveň z napadených rozhodnutí ani nijak nevyplývá, jak žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. 17. Podle žalobce je za hranou racionality závěr správních orgánů, že z ničeho nevyplývá nutnost žalobcova zákroku proti domnělým pachatelům. Žalobce vyhodnotil manévr couvání v dané chvíli jako nezbytný, jeho jednání tak bylo v mezích přípustného rizika podle § 27 zákona č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Žalobce jednal tak, že sice mohl ohrozit nebo porušit zájem chráněný zákonem, avšak ve vyšším zájmu. 18. Vady vykazuje rovněž ohledání vozidla, které proběhlo téměř po 6 měsících od nehody za jiných podmínek, než panovaly v době nehody (např. světlo), navíc bez žalobcovy přítomnosti, neboť nebyl o tomto úkonu ani vyrozuměn. 19. Pokud chtěly správní orgány dostát své povinnosti zjistit skutečný stav věci, měly si vyžádat dřívější knihy závad vozidla. 20. Správní orgány se dále podle žalobce nijak věrohodně nevypořádaly s možným vlivem nasazeného respiráto