9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

11 A 115/2023- 56 - text 2 11 A 115/2023 Číslo jednací: 11 A 115/2023 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: STRABAG Asfalt s.r.o., IČO: 251 86 183 sídlem Na Švadlačkách 478, Soběslav II, 392 01 Soběslav zastoupený JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem, sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 00 Praha 1 zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023, č.j. MPO 62094/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení žalovaného ze dne 15. 6. 2023, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno řízení o jeho žádosti o dotaci podané v rámci Výzvy 1 z Programu na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen. (dále jen „výzva“). Žalobní body 2. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť jím došlo k nezákonnému vyřazení žalobce z procesu posouzení nároku na poskytnutí dotace a nepřímo tak k zásahu do jeho majetkových práv. 3. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce naplňuje vylučující podmínku uvedenou v čl. 5.4 výzvy. Není sporu o tom, že žalobce nefiguruje na sankčních seznamech Evropské unie (dále jen „EU“). Žalovaný však tvrdí, že mezi skutečné majitele žalobce patří i Oleg Vladimírovič Děripaska, (dále jen „pan Děripaska“), který na sankčních seznamech figuruje. 4. Žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí, neboť a) Pan Děripaska není skutečným majitelem žalobce ve smyslu zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZESM“), na který se čl. 5.4. výzvy odkazuje; b) Na žalobce se nevztahuje ani žádná z dalších vylučujících podmínek uvedených v čl. 5.4. výzvy; a c) Finanční analytický úřad („FAÚ“) jakožto orgán kompetentní k provádění mezinárodních sankcí závazných v České republice konstatoval, že se na společnosti v rámci skupiny STRABAG (včetně žalobce) mezinárodní sankce neuplatňují. 5. K otázce skutečného majitele odkázal žalobce na ust. § 2 písm. c) ZESM, i na ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona a uvedl, že pan Děripaska nenaplňuje (a ke dni podání žádosti) nenaplňoval žádnou z uvedených definic skutečného majitele. 6. K dovětku v čl. 5.4 výzvy, dle kterého se k velikosti podílu osob zahrnutých na sankčních seznamech EU nepřihlíží, uvedl, že ho lze aplikovat teprve poté, co je vymezen okruh osob, jejichž vztah k žadateli o dotaci se posuzuje. Poukázal na to, že i žalovaný v napadeném rozhodnutí připouští, že je nutné nejprve zkoumat, kdo je skutečný majitel žalobce ve smyslu zákonné definice (kterou pan Děripaska nenaplňuje), pak lze teprve vést úvahy o velikosti podílu skutečného majitele. 7. Dále žalobce namítá, že při uvedení pana Děripasky v příloze I přímo použitelného Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (dále jen „Nařízení č. 269/2014“), došlo také k přerušení řetězce ve vlastnické struktuře skupiny STRABAG a na pana Děripasku je nutné hledět jako kdyby nebyl spoluvlastníkem skupiny STRABAG. Jeho uvedením v této příloze došlo totiž mimo jiné ke zmrazení majetkové účasti společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“ na skupině STRABAG („zmrazení“). Tím došlo k přetržení řetězce ve struktuře skupiny na úrovni účasti společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“ ve společnosti STRABAG SE, která je prvním článkem struktury skupiny STRABAG, jehož se zmrazení bezprostředně týká. Na pana Děripasku je tedy nutné nahlížet jako kdyby nedržel a nevlastnil (přímo ani nepřímo) žádnou majetkovou účast ve společnosti STRABAG SE a ani v žádných jiných společnostech skupiny STRABAG včetně žalobce, a to nejpozději ode dne svého zařazení do přílohy I Nařízení č. 269/2014. 8. Žalobce dále namítá, že pan Děripaska nemá ani žádný podíl na hlasovacích právech na výkonu činnosti žalobce (§ 4 odst. 1 písm. a) ZESM), ani právo na podíl na zisku (§ 4 odst. 1 písm. b) ZESM), ani rozhodující vliv (§ 4 odst. 1 písm. c) a d) ZESM). 9. Žalobce také doplnil historické souvislosti a vyjádřil se k otázce vlastnění a spoluvlastnění s tím, že v současné době není vlastněn ani spoluvlastněn panem Děripaskou, jelikož nenaplňuje žádnou z evropských ani českých právních definic vlastnictví přicházejících v úvahu. 10. K vlastnění v evropských sankčních předpisech žalobce uvedl, že výzva samotná vychází ze sdělení Evropské komise – Dočasného krizového rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství po agresi Ruska vůči Ukrajině (2022/C 131 I/01) („krizový rámec“) a sdělení Evropské komise – Změna dočasného krizového rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství po agresi Ruska vůči Ukrajině (2022/C 280/01). Podle krizového rámce se podpora „[…] neposkytuje podnikům, na něž se vztahují sankce přijaté EU, mimo jiné včetně podniků vlastněným nebo ovládaných osobami, subjekty či orgány, na něž jsou namířeny sankce přijaté EU […]“. Krizový rámec je tedy zdrojovým podkladem samotné výzvy a je proto třeba pojem „vlastnění“ vykládat právě v souladu s ní. Citovaný článek krizového rámce je v souladu výše uvedeným článkem 2 Nařízení č. 269/2014, pokud jde o zmrazení (odst. 1), i o zákaz zpřístupnění finančních prostředků a ekonomických zdrojů (odst. 2), jehož smyslem je postihnutí nejen osob přímo na sankčních seznamech uvedených, ale i subjektů, které takové osoby mají ve své vlastnické struktuře, pakliže je naplněna definice vlastnění. Tuto definici citované Nařízení č. 269/2014 ani krizový rámec neobsahují, nýbrž ji odvozují z nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu („Nařízení č. 2580/2001“), podle kterého se přitom vlastnictvím právnické osoby, skupiny nebo subjektu rozumí „držení 50 % nebo více vlastnických práv k určité právnické osobě, skupině nebo subjektu, nebo vlastnictví většinového podílu“. Uvedený výklad pojmu vlastnění konec konců výslovně potvrzují aktuální zásady nejlepší praxe EU pro efektivní implementaci omezujících opatření, podle nichž se s odkazem na Nařízení č. 2580/2001 o vlastnění jedná v případě, kdy má posuzovaná osoba podíl ve výši více než 50 %. Ani tuto definici však pan Děripaska nesplňuje a je tak třeba konstatovat, že žalobce není ve smyslu příslušných přímo použitelných evropských nařízení vlastněn či spoluvlastněn panem Děripaskou. 11. Pro úplnost pak žalobce konstatoval, že ani na základě příslušných právních předpisů tuzemského soukromého práva nelze dojít k závěru, že by žalobce byl právnickou osobou, která je vlastněna či spoluvlastněna panem Děripaskou. Předmět a obsah vlastnického práva je totiž vymezen v ust. § 1011 a 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“). V daném případě je předmětem vlastnictví podíl ve společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 31, § 133 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“); spoluvlastnictví podílu pak upravuje § 32 odst. 3 ZOK. 12. Vlastníky podílů žalobce ve smyslu příslušných ustanovení NOZ a ZOK jsou společníci žalobce zapsaní v seznamu společníků, resp. v obchodním rejstříku. Pan Děripaska však společníkem ani tzv. společným společníkem (§ 32 odst. 3 ZOK) žalobce není. Panu Děripaskovi žádný podíl v žalobci nepatří, žádný podíl není jeho vlastnictvím (§ 1011 NOZ). Lze tedy uzavřít, že pan Děripaska ani ve smyslu tuzemských předpisů soukromého práva není vlastníkem ani spoluvlastníkem žalobce. Ke vztahu vztah ovládání uvedl, že žalobce není subjektem ovládaným pane Děripaskou, ani podle evropské právní úpravy, ani podle českých právních předpisů, a to nejpozději ode dne svého zařazení sankčních seznamů EU. Stejné závěry platí i v případě, že by se na situaci měla aplikovat tuzemská právní úprava institutu ovládání. V důsledku zmrazení totiž nemůže pan Děripaska uplatňovat přímo ani nepřímo žádný vliv v žalobci, natož rozhodující vliv ve smyslu § 74 a násl. ZOK. 13. Závěrem žalobce připomněl, že výzva vychází z krizového rámce, na základě kterého je vůbec možné dotace z výzvy. Při poskytování dotací však musí být dodrženy podmínky z něj plynoucí. Jak již bylo uvedeno, podle odst. 33 krizového rámce se podpora „[…] neposkytuje podnikům, na něž se vztahují sankce přijaté EU, mimo jiné včetně podniků vlastněným nebo ovládaných osobami, subjekty či orgány, na něž jsou namířeny sankce přijaté EU […]“. Čl. 5.4 výzvy tedy zjevně (byť v přísnější formě) implementuje čl. 33 krizového rámce, který principiálně neumožňuje poskytnout podporu