10 As 227/2018 — Nejvyšší správní soud

11 A 27/2023- 108 - text 7 11 A 27/2023 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: Vodovody a kanalizace Přerov, a.s., IČO 47674521 sídlem Šírava 482/21, 750 02 Přerov zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochorova 27, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 7. 3. 2023, čj. UOOU-00308/23-2 takto: I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládají následující předběžné otázky: 1. Je čl. 2 bod 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 z 20. 6. 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru třeba vykládat tak, že veřejným podnikem je též podnik, ve kterém více subjektů veřejného sektoru může dohromady vykonávat dominantní vliv na základě vlastnických práv, finanční účasti v něm nebo pravidel, jimiž se řídí? 2. Je-li odpověď na první otázku kladná, předpokládá se dominantní vliv dle uvedeného článku směrnice 2019/1024 i v případě, že více subjektů veřejného sektoru dohromady drží většinu upsaného základního kapitálu podniku, disponují většinou hlasovacích práv vyplývajících z podílu na podniku, nebo mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu podniku, nebo je třeba zkoumat, zda tyto subjekty veřejného sektoru skutečně jednají ve shodě a mají společné zájmy? II. Řízení se přerušuje do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžných otázkách předložených výrokem I. tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně je akciovou společností, která je z téměř 100 % vlastněna městy a obcemi. Žádný z akcionářů však sám nevlastní většinový podíl. 2. Pan Ing. Čada požádal žalobkyni o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žadatel požadoval zápisy z jednání žalobkyniných orgánů. Žalobkyně žadateli sdělila, že mu informace neposkytne, neboť není povinným subjektem dle informačního zákona. Žadatel podal stížnost k žalovanému. Ten jí vyhověl a napadeným rozhodnutím přikázal žalobkyni, aby řádně vyřídila žadatelovu žádost dle informačního zákona. Žalobkyně se na soud obrátila, protože je přesvědčená, že není povinným subjektem dle tohoto zákona. 3. Pro posouzení věci je podstatné, zda je žalobkyně veřejným podnikem ve smyslu § 2a odst. 1 informačního zákona. Tuto novou kategorii povinných subjektů zavedl do informačního zákona zákon č. 241/2022 Sb., Zákon č. 241/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. který transponoval směrnici 2019/1024. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 z 20. 6. 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru; Úř. věst. L 172, 26. 6. 2019, s. 56. 4. Spor je veden zejména o to, zda dominantní vliv na základě vlastnických práv k žalobkyni musí vykonávat jeden subjekt, nebo zda je možné, aby dominantní vliv vykonávalo dohromady více veřejnoprávních subjektů (zde územních samosprávných celků). Žalovaný je přesvědčen, že § 2a odst. 1 informačního zákona je třeba vykládat v souladu se směrnicí 2019/2014 tak, že stačí, pokud více veřejnoprávních subjektů společně drží většinový podíl v žalobkyni, čímž vykonávají dominantní vliv. Žalobkyně je naopak přesvědčena, že takový výklad ze směrnice 2019/2014 neplyne, a dominantní vliv by existoval pouze v případě, že by některý z územně samosprávných celků sám držel většinový podíl, případně, že by bylo zcela zřejmé, že více subjektů jedná ve shodě. 5. Posouzení této otázky je pro rozhodnutí sporu zásadní. Pokud by měl pravdu žalovaný, byla by žalobkyně povinným subjektem a musela by poskytovat informace dle infomačního zákona. Pokud má pravdu žalobkyně, tak povinným subjektem není, informační povinnost jí nesvědčí, a žalovaný jí proto ani nemůže ukládat žádné povinnosti. 2. Relevantní právo EU a vnitrostátní právo 2.1. Právo EU 6. Právo na informace je základním právem společným celé EU (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv EU). Toto právo zdůrazňuje i směrnice 2019/1024 (recitál 5 preambule směrnice). 7. Směrnice 2019/1024 zahrnuje mezi subjekty s informační povinností též veřejné podniky, což odůvodňuje takto: „Členské státy často poskytování služeb obecného zájmu svěřují subjektům mimo veřejný sektor a udržují nad nimi vysoký stupeň kontroly. Směrnice 2003/98/ES se zároveň vztahuje pouze na dokumenty v držení subjektů veřejného sektoru, přičemž z oblasti její působnosti jsou vyloučeny veřejné podniky. Má to za následek nedostatečnou dostupnost pro opakované použití v případě dokumentů vytvořených při výkonu služeb obecného zájmu v celé řadě oblastí, zejména v odvětvích veřejných služeb. Dochází též k velkému omezení potenciálu pro vznik přeshraničních služeb na základě dokumentů, které mají v držení veřejné podniky, jež poskytují služby obecného zájmu“ (recitál 24 preambule). 8. Směrnice 2019/1024 v čl. 2 bod 1 stanoví: „Pro účely této směrnice se rozumí ‚subjektem veřejného sektoru‘ stát, regionální nebo místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení tvořené jedním nebo více takovými orgány nebo jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty“. 9. V čl. 2 bod 3 směrnice 2019/1024 stanoví: „Pro účely této směrnice se rozumí ‚veřejným podnikem‘ podnik činný v oblastech stanovených v čl. 1 odst. 1 písm. b), ve kterém subjekty veřejného sektoru mohou vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě vlastnických práv k podniku, finanční účasti v něm nebo pravidel, jimiž se řídí. Dominantní vliv na část subjektů veřejného sektoru se předpokládá, pokud v kterémkoli z níže uvedených případů tyto subjekty přímo či nepřímo: a) drží většinu upsaného základního kapitálu podniku; b) disponují většinou hlasovacích práv vyplývajících z podílu na podniku, nebo c) mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu podniku“. 10. Relevantní definice směrnice o otevřených datech jsou provázány se směrnicí 2014/25/EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU z 26. 2. 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES; Úř. věst. L 94, 28. 3. 2014, s. 243. Směrnice 2019/1024 v recitálu 29 výslovně uvádí, že „Definice ‚veřejnoprávního subjektu‘ stanovená v uvedené směrnici a definice ‚veřejného podniku‘ stanovená ve směrnici 2014/25/EU by se měly vztahovat na tuto směrnici“. 11. Směrnice 2014/25/EU stanoví v čl. 4 bod 2, že: „‚Veřejným podnikem‘ se rozumí podnik, ve kterém veřejní zadavatelé mohou vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě vlastnických práv k podniku, finanční účasti v něm nebo pravidel, jimiž se řídí; O dominantní vliv veřejných zadavatelů se jedná, pokud v kterémkoliv z níže uvedených případů tito veřejní zadavatelé přímo či nepřímo: a) drží většinu upsaného základního kapitálu podniku; b) disponují většinou hlasovacích práv vyplývajících z podílu na podniku; c) mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu podniku“. 2.2. Vnitrostátní právo 12. Dle § 2 odst. 1 informačního zákona platí, že: „Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce“. 13. Dle § 2a odst. 1 informačního zákona platí, že: „Povinným subjektem je dále veřejný podnik, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí právnická osoba, která není povinným subjektem podle § 2 odst. 1 a a) která 1. vykonává relevantní činnost podle zákona o zadávání veřejných zakázek, 2. jedná jako poskytovatel veřejných služeb podle čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, 3. jedná jako letecký dopravce, který plní závazky veřejné služby podle čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství, nebo 4. jedná jako majitel lodi, který plní závazky veřejných služeb podle čl. 4 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž), a b) v níž může povinný subjekt podle § 2 odst. 1 vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě majetkové účasti v této právnické osobě nebo pravidel,