4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 96/2023- 47 - text 6 11 A 96/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Mgr. M. K. trvale bytem X proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2023, čj. MHMP 296552/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, neboť nesouhlasí s tím, že spáchala přestupek týrání zvířat podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon č. 246/1992 Sb.). Přestupku se měla dopustit tím, že svěřila svých 31 koček do péče paní B. N., v jejímž bytě probíhal chov koček v nevhodných podmínkách ve smyslu § 4 odst. 1 písm. k) a l) uvedeného zákona. Za přestupek uložily správní orgány žalobkyni pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah správního spisu 2. Městská veterinární správa v Praze Státní veterinární správy (dále jen „MěVS“) provedla dne 10. 2. 2021 kontrolu podmínek pro chov zvířat na základě podnětu o pravděpodobném chovu většího množství koček na adrese X. 3. Z protokolu o kontrole čj. SVS/2021/020690-A vyplývá, že v bytě paní N. se nacházelo 42 koček a 2 uhynulá koťata. Kočky byly chovány v malém prostoru bez možnosti přirozeného chování a úniku, ve kterém nebyly oddělené nemocné kočky. Kočky přijímaly potravu a vodu ze společných zdrojů, v bytě byl nedostatečný počet kočičích toalet, jež byly přeplněné výkaly, což vede k rozvoji plísňových, parazitických, bakteriálních a virových nemocí. V protokole jsou taktéž uvedena zjištěná onemocnění koček. Kočky byly svěřeny do předběžné náhradní péče. 4. Ze sdělení čj. MCP20 003125/2021//OŽPD/Varg vyplývá, že se žalobkyně prohlásila za majitelku 31 koček a dvou nalezených kadáverů. Následně doplnila, že svěřila kočky do péče paní N. z důvodu instalace krbových kamen do 3 chat v zahrádkářské osadě, kde kočky chová. Kočky měly u paní N. zůstat na přechodnou dobu několika týdnů a ta se o ně měla starat. Jedná se o toulavé a opuštěné domácí kočky, jež žalobkyně odchytla na svých nebo sousedních parcelách. 5. Dne 1. 3. 2021 obdržel Úřad městské části Praha 20, odbor životního prostředí a dopravy (dále jen „prvostupňový správní orgán“), od MěVS pitevní protokoly 2 kadáverů nalezených v bytě, z nichž vyplývá, že laboratorním vyšetřením byla zjištěna panleukopenie koček, infekční peritonitida (FIP) a bakteriální streptokoková infekce. Následně nechal správní orgán vyšetřit všechna zvířata, přičemž u většiny jedinců žalobkyně byla detekována FIP, která postihuje především kočky chované společně s jinými kočkami ve skupinách. 6. Z protokolu z ústního jednání ze dne 12. 3. 2021, čj. MCP20 005522/2021/OŽPD/Bid, vyplývá, že žalobkyně svěřila svá zvířata do prostředí, v němž nikdy před tím nebyla, nezkontrolovala si rozlohu bytu ani to, zdali zde budou mít její kočky vhodné chovatelské podmínky a dostatek podnětů, úkrytů, škrabadel apod. 7. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2021, čj. MCP20 006853/2021/OŽPD/Bid, byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku týrání zvířete z nedbalosti. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání a žalovaný věc zrušil a vrátil ji k dalšímu projednání. 8. V závazném stanovisku MěVS čj. SVS/2021/040951-A ze dne 8. 4. 2021 byl zhodnocen stav žalobkyniných koček. MěVS uvedla, že žalobkyně tím, že svěřila kočky do nevhodného prostředí a do chovu, jenž byl v minulosti za nevhodné chovatelské podmínky sankcionován a ve kterém bylo nařízeno snížení počtu chovaných zvířat na 10 jedinců, porušila § 4 odst. 1 písm. k) a l) zákona č. 246/1992 Sb. Dále porušila § 13 odst. 1 a 2 uvedeného zákona tím, že nezabezpečila zvířatům v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a zajištění biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířat. V části III. závazného stanoviska MěVS uvedlo, že žalobkyně provozovala na svých chatkách útulkovou činnost. Vzhledem k tomu, že prvostupňový správní orgán nebyl místně příslušný, byla tato část postoupena Městské části Praha – Suchdol. Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy toto závazné stanovisko MěVS v rámci přezkumného řízení potvrdila stanoviskem ze dne 25. 6. 2021, čj. SVS/2021/077808-G. 9. Dne 30. 11. 2022 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobkyně opět uznána vinnou z přestupku podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., kterého se dopustila z nedbalosti. Byla jí uložena pokuta ve výši 15 000 Kč, zákaz chovu na dobu 5 let a povinnost uhradit náklady správního řízení. Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala. 10. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok I. o vině tak, že ho upřesnil, a změnil výrok II. o trestu tak, že upustil od trestu zákazu chovu na dobu 5 let. Uvedl, že má za prokázané, že žalobkyně v blíže neurčené době na přelomu ledna a února 2021 svěřila paní N. do jejího bytu celkem 31 kusů koček, a to do nevhodných chovatelských podmínek. Kočky nechala umístit do třípokojového bytu o výměře 70,01 m2, s jehož faktickým stavem se předem neobeznámila a kde již navíc bylo chováno 9 kusů koček, které vlastnil syn paní N. Chov takto velkého počtu koček ve stísněných podmínkách třípokojového bytu v panelovém domě (bez ohledu na to, jaké ta která kočka měla či neměla choroby) je sám o sobě jejich týráním ve smyslu § 4 odst. 1 písm. k) a l) zákona č. 246/1992 Sb. II. Žalobní argumentace 11. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost z důvodu hmotněprávních i procesních vad, eventuelně zastavení řízení. Je přesvědčena, že její odvolací námitky zůstaly nevypořádány. 12. Správní orgány podle žalobkyně vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť v rozhodnutí jsou obsáhle popisovány nemoci koček, které však byly zpochybněny znaleckým posudkem MVDr. H., jejž žalobkyně v řízení doložila. Správní orgán se měl s tímto posudkem náležitě vypořádat, nikoliv ho odmítnout jako nepřijatelný. Není přitom rozhodné, že byl objednán a zaplacen paní N. Podle žalobkyně je zřejmé, že správní orgány chtějí trestat dobrovolné ochránce a milovníky koček. 13. Žalobkyně uvádí, že způsob, jakým byly kočky z bytu odvezeny a jak s nimi dále bylo zacházeno, byl nezákonný, jelikož tím kočkám byl způsoben stres, který jim nepochybně zdravotně uškodil. Žalobkyně dále namítá, že v závazných stanoviscích veterinární správy je uvedeno podezření o vedení neregistrovaných útulků v jejích chatkách, což není pravda. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně opakuje tatáž tvrzení, která uváděla po celou dobu správního řízení, tj. snaží se vysvětlit situaci, ve které se ocitla, a důvody svého jednání. Tyto skutečnost nemůžou vyloučit protiprávnost jejího jednání, ale byly zohledněny při stanovení výše trestu. Žalobkyně se ze své vlastní vůle a nikým nenucena rozhodla chovat několik desítek koček, kterým následně nebyla schopna zajistit potřebné podmínky a svěřila je do péče další osoby do naprosto nevhodných podmínek, čímž došlo k jejich týrání. 15. Orgány ochrany zvířat v dané věci rozhodly na základě odborného vyjádření MěVS ze dne 8. 4. 2021, které je závazným stanoviskem ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), a jeho obsah je tudíž závazný pro napadené rozhodnutí. V rámci odvolacího řízení došlo v souladu s § 149 s. ř. k přezkumu nadřízeným správním orgánem, který veškeré závěry MěVS potvrdil. 16. Ke znaleckému posudku č. 8/2022 ze dne 30. 9. 2022, který vypracovala MVDr. H., žalovaný uvádí, že je pro dané řízení bezpředmětný. Vypracovat jej nechala trestně stíhaná osoba, u které žalobkyně ponechala ve špatných podmínkách své kočky, a posudek nijak nevyvrací závěr MěVS o chovu koček ve špatných podmínkách, pouze polemizuje s některými závěry týkajícími se jejich zdravotního stavu a šíření nemocí mezi nimi. 17. Zjištění MěVS ohledně neregistrovaného útulku, který měla žalobkyně provozovat, nebylo předmětem daného řízení, k jeho projednání je místně příslušný jiný orgán ochrany zvířat. IV. Posouzení věci soudem 18. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž účastníci řízení souhlasili konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 19. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 20. Žaloba není důvodná. 21. Žalobkyně k žalobě připojila znalecký posudek č. 8/2/2022 vypracovaný MVDr. H. pro účely trestního řízení sp. zn. 1 T 40/2022 vedeného s paní N. Posudek je součástí správního spisu, přičemž podle konstantní judika