9 As 165/2017 — Nejvyšší správní soud

14 A 113/2023- 42 - text 13 14 A 113/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: MORAVA storage s.r.o., IČO: 018 94 013 sídlem Dvořákova 588/13, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Cupákem sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2023, č. j. MZP/2023/560/446, sp. zn. ZN/MZP/2023/560/81, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo životního prostředí potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 7. 2. 2023, č. j. ČIŽP/47/2023/1207 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyně shledána vinou z přestupku dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). S ohledem na závažnost tvrzených vad napadeného rozhodnutí žalobkyně navrhuje rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. ČIŽP oznámila žalobkyni dne 30. 6. 2022 zahájení řízení o přestupku, kterého se měla dopustit tím, že nakládala s odpadem mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu podle zákona o odpadech, čímž měla spáchat přestupek dle § 121 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech. ČIŽP odůvodnila zahájení řízení skutečnostmi zjištěnými při kontrolách. V prvé řadě při kontrole Krajského úřadu Jihomoravského kraje zahájenou dne 6. 3. 2021 ohledně nakládání s materiálem vzniklým z odpadů (dále jen „Stavozem“) na pozemcích v lokalitě Smolín. Dále při kontrole ČIŽP zahájené dne 16. 7. 2021, jejímž předmětem bylo zařízení produkujícího Stavozem na základě rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 4. 2016, č. j. ČIŽP/47/2022/6421, sp. zn. ZN/ČIŽP/47/3381/2022, které provozovala společnost THERMOSERVIS – TRANSPORT s.r.o. (dále jen „společnost TT“). ČIŽP zjistila, že produkt, který předmětné zařízení produkovalo, označený jako Stavozem, nesplňuje podmínky schváleného provozního řádu zařízení a rovněž nesplňuje kritéria dle tab. 10.1. a 10.2. vyhlášky č. 294/2005 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020. Samotný výrobek Stavozem byl skladován v podobě navážky na pozemcích žalobkyně v lokalitě Smolín, přičemž kontrolou na místě dne 8. 4. 2021 bylo zjištěno, že navážka je tvořena materiálem obsahujícím značnou příměs neupravených stavebních sutí a vyskytují se zde kusy dlaždic, cihel a nevybouraného betonu od 30 do 50 cm. Od roku 2017 od roku 2020 bylo takto navezeno 988 116 t Stavozemě. Tento stav navezené Stavozemě trval i ke dni 13. 12. 2021. 4. Rozhodnutím o přestupku ze dne 7. 2. 2023, č. j. ČIŽP/47/2023/1207, uznala ČIŽP žalobkyni vinnou tím, že od roku 2017 do dne 13. 12. 2021 nakládala s odpadem mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu podle zákona o odpadech, neboť v lokalitě Smolín postupně soustředila odpad tvořený směsí zeminy a stavebních a demoličních odpadů v celkovém množství 988 116 t, aniž by měla k nakládání s tímto odpadem na lokalitě Smolín povolení provozu zařízení vydané krajským úřadem ani se nejednalo o zařízení dle § 21 odst. 3 zákona o odpadech. Tímto jednáním žalobkyně dle ČIŽP porušila povinnost stanovenou v § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech a spáchala přestupek dle § 121 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech, za což jí byla uložena pokuta ve výši 225 000 Kč. 5. ČIŽP konstatovala, že ze souběžně vedeného řízení se společností TT, které bylo pravomocně skončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 12. 2022, č. j. MZP/2022/560/1576, vyplývá, že podmínky pro výrobu Stavozemě nebyly ze strany této společnosti v letech 2017 až 2020 splněny. Na takto vzniklou Stavozem proto nelze nahlížet jinak než jako na odpad. S tímto odpadem žalobkyně nakládala, aniž by měla zařízení pro to určené. I kdyby však šlo nahlížet na Stavozem jako na řádný výrobek ve smyslu schváleného provozního řádu zařízení společnosti TT, nebyly splněny kumulativní podmínky § 3 odst. 6 zákona o odpadech ve znění platném a účinném v době ukládání Stavozemě na lokalitu Smolín, neboť navážky v této lokalitě jsou nepovolenými terénními úpravami, které by vyžadovaly dle svého rozsahu vydání územního rozhodnutí dle § 80 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. I za této situace by bylo nutné pohlížet na Stavozem jako na odpad. ČIŽP rovněž konstatovala objektivní odpovědnost žalobkyně za vzniklý protiprávní stav, přičemž neshledala žádné liberační důvody ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). ČIŽP také poukázala na skutečnost, že společnost TT a žalobkyně jsou personálně provázané, mají stejného jednatele, což značně oslabuje obranu žalobkyně ohledně liberace či polehčujících okolností v podobě nevědomosti o nesprávné výrobě Stavozemě. 6. Při úvaze o druhu a výměře trestu ČIŽP mimo jiné uvedla, že napomenutí „by bylo nepřiměřeně mírné vzhledem k míře společenské škodlivosti spáchaného přestupku a ke skutečnosti, že obviněný byl již dříve za obdobný přestupek uznán vinným.“ U výměry trestu u přitěžujících okolností ČIŽP zkonstatovala, že žádné takové neshledala. 7. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím. 8. Žalovaný uvedl, že v řízení o přestupku žalobkyně i v přestupkovém řízení se společností TT správní orgány dospěly k závěru, že receptura Stavozemě nesplňovala potřebné podmínky pro to, aby nebyla považována za odpad. Žádné průběžné deklarování vzorků Stavozemě nebylo žalobkyní doloženo, ani nebylo žalovaným či ČIŽP zjištěno. Rozbory Stavozemě prováděné v rámci kontroly společnosti TT pak nelze vztáhnout k Stavozemi uložené na lokalitě Smolín, neboť byly odebrány na jiných místech. Následné rozbory z lokality Smolín zase nevylučují, že žalobkyně přebírala Stavozem bez patřičných rozborů, přičemž provedením rozborů ex post v roce 2020 se nemůže zbavovat své odpovědnosti, ani tvrdit, že byla od počátku v dobré víře. 9. Žalovaný dále uvedl, že Stavozem nesplňovala podmínky pro režim mimo odpad nejen formálně ale i materiálně, neboť její složení neodpovídalo definici recyklátu ve smyslu vyhlášky č. 294/2005 Sb. ani definici dle nově účinné vyhlášky č. 273/2021 Sb. Reálná situace neodpovídá tvrzením žalobkyně, neboť na navážce Stavozemě se nacházely kusy betonu, dlaždic a cihel v takové míře a velikosti, že směs nelze vůbec za recyklát označit. 10. Vlastní rozbor společnosti GEOSTAR spol. s.r.o. předložený žalobkyní žalovaný označil za nerelevantní, neboť tímto rozborem byla hodnocena vlhkost, zrnitost a konzistence směsi Stavozemě, nikoli rozbor kvality dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Žalovaný dále uvedl, že ČIŽP prováděla v předmětné lokalitě kontroly od 90. let 20. století, přičemž zde nebyla zjištěna žádná dřívější skládka, na kterou se potenciálně odvolává žalobkyně. Pokud zde byla neoprávněná skládka, žalobkyně měla tuto okolnost nahlásit a zjednat nápravu. 11. Žalovaný dále zdůraznil, že formulace s recidivou v odůvodnění trestu prvostupňového rozhodnutí je chybou v psaní, popř. omylem ČIŽP. To vyplývá i ze skutečnosti, že dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nebyly shledány žádné přitěžující okolnosti. Dále odmítl, že přestupek žalobkyně byl pouze formálního charakteru. K předložené součinnosti se stavebním úřadem Pohořelice žalovaný konstatoval, že tato činnost žalobkyně nemá na nelegálnost stavu v lokalitě Smolín žádný vliv. Žalovaný dospěl k závěru, že uložená pokuta nemá likvidační charakter. II. Obsah žaloby 12. Žalobkyně namítá, že nebyly splněny obligatorní náležitosti výroku rozhodnutí dle § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalovaný ani ČIŽP neuvedli jednoznačnou konkretizaci skutku, konkrétně neuvedli čas, místo, povahu, popřípadě počet blíže specifikovaných útoků. Správní orgány obou stupňů se spokojily pouze s obecným konstatováním, že žalobkyně nakládala s odpadem bez povolení k provozu zařízení nebo s absencí zařízení dle § 21 odst. 3 zákona o odpadech. 13. Žalobkyně namítá posouzení povahy Stavozemě. Žalobkyně si je vědoma své objektivní odpovědnosti, avšak specifikace Stavozemě jako odpadu jí byla předestřena ze strany společnosti TT. Případné nedodržení receptury a neplnění kritérií vyhlášky č. 294/2005 Sb. nemůže být přičítáno žalobkyni, nýbrž pouze jejímu výrobci. Žalobkyně byla v dobré víře, že od výrobce neodebírá odpad, ale zeminu s částečnou příměsí podrceného recyklátu. 14. Dle žalobkyně správní orgány nesprávně posoudily skutkový stav, neboť nemohly učinit závěr o tom, že se jedná o odpad, a nikoli o Stavozem, pouze na základě ojedinělých většíc