3 Ads 94/2014 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 1/2023- 27 - text 11 16 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: JUDr. J. F., bytem , proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy, sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení o nároku na peněžitou pomoc v mateřství (dále též „PPM“) č. j. X ze dne 4. 11. 2022, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na PPM v trvání od 1. 8. 2022, přičemž toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí. Domnívá se, že PSSZ i ČSSZ nesprávně stanovily denní vyměřovací základ a výši denní dávky, obě instituce dle žalobkyně ignorovaly její námitky ohledně diskriminačního výkladu zákona, který zvýhodňuje zaměstnankyně oproti osobám samostatně výdělečně činným, konkrétně advokacie. Žalobkyně uvedla, že na stávající mateřskou dovolenou nastoupila od 1. 8. 2022, přičemž ke dni 31. 7. 2022 čerpala rodičovský příspěvek na dceru, které byly dva roky a čtyři měsíce. V souladu s metodikou PSSZ se měl podle žalobkyně porovnávat nově zjištěný denní vyměřovací základ s denním vyměřovacím základem, který byl použitý pro výpočet předchozí částky PPM, měl se použít vyměřovací základ, který byl vyšší. K tomu však nedošlo a vyměřovací základ byl chybně stanoven pouze na základě příjmu bezprostředně předcházejícím nástup na druhou mateřskou dovolenou, tedy v době, kdy žalobkyně ještě pobírala rodičovský příspěvek. Žalobkyně má za to, že správně měl být použit vyměřovací základ ve výši 1 486 Kč, který jí byl stanoven, když čerpala mateřskou na první dceru v roce 2020, z tohoto základu byla odvozena dávka ve výši 1 041 Kč. K nástupu na druhou PPM došlo do čtyř let věku předchozího dítěte. Namísto toho byla dávka žalobkyni přiznána pouze v přibližně třetinové výši. K námitce žalobkyně, že pokud by se takto postupovalo pouze v případě zaměstnankyň, šlo by o diskriminační postup, žalovaná pouze konstatovala, že toto není v její kompetenci. Rozhodný byl správními orgány shledán pouze příjem, který žalobkyně měla před nástupem na druhou mateřskou dovolenou, a nikoli příjem, který měla před nástupem na první mateřskou dovolenou. Dle žalobkyně neobstojí odůvodnění žalované, že je na žalobkyni, zda se rozhodne být zaměstnankyní, nebo například vykonávat výdělečnou činnost souběžně se zaměstnáním. Dle žalobkyně téměř neexistuje situace, kdy je advokacie vykonávána v rámci pracovního poměru. Zákon o advokacii pak v § 15 odst. 3 výslovně vylučuje souběh výkonu advokacie samostatně a v pracovním poměru. Žalobkyně dále uvedla, že jako samostatná advokátka není zaměstnaná, nemocenské pojištění však hradila od 5. 4. 2017 nepřetržitě. Jinou dávku kromě PPM nečerpala. Nezpochybňuje výpočty PSSZ ani žalované, ale nesouhlasí s diskriminačním postupem. Dle žalobkyně v zákoně o nemocenském pojištění chybí úprava obdobná § 19 odst. 3 zákona, kterou zákon zmiňuje pro zaměstnankyně, jedná se o mezeru v právní úpravě, kterou je potřeba vyplnit analogií legis. V souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy požádala o předložení této věci Ústavnímu soudu České republiky, jelikož zákon o nemocenském pojištění, kterého bylo při vydání obou rozhodnutí použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně se zásadou rovného přístupu a s právem rodiče pečujícího o dítě na pomoc státu, kde ústavní pořádek také nerozlišuje mezi rodičem – zaměstnancem a rodičem OSVČ. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že trvá na závěrech uvedených a zdůvodněných v žalobou napadeném rozhodnutí, správní řízení proběhla dle jejího názoru v souladu s právními předpisy a nelze v nich spatřovat jakékoliv pochybení správních orgánů. 4. Z obsahu spisového materiálu, vyplynuly následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: 5. Žalobkyně podala dne 28. 7. 2022 žádost o PPM v trvání od 1. 8. 2022. 6. Dne 4. 11. 2022 bylo Pražskou správou sociálního zabezpečení vydáno rozhodnutí č. j. X, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na PPM od 1. 8. 2022, přičemž výše denní dávky činila 374 Kč a výše denního vyměřovacího základu 534 Kč. V tomto rozhodnutí bylo poukázáno na podmínky dle § 32 odst. 2 a 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), (účast na nemocenském pojištění alespoň 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech před dnem nástupu na PPM a účast na pojištění jako OSVČ po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce před dnem počátku podpůrčí doby). Žalobkyni byly vyplaceny dávky PPM od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022. Výše denní dávky PPM činila 374 Kč a výše denního vyměřovacího základu 534 Kč. Správním orgánem I. st. bylo dále konstatováno, že žalobkyně nesouhlasila s určením výše PPM ani s výší denního vyměřovacího základu, proto bylo vydáno rozhodnutí. Správní orgán I. st. uvedl, že dle jeho evidence vyměřovací základ žalobkyně za období 1. 7. 2021 – 30. 6. 2022 činil 194 788 Kč, tj. vyměřovací základ za měsíc červenec 2021 - únor 2022 činil 12 318 Kč měsíčně, za březen 2022 12 334 Kč a za období od dubna 2022 do června 2022 27 970 Kč měsíčně. Počet dnů v rozhodném období byl 365. Vyloučených dnů za období od 1. 7. 2021 – 30. 6. 2022 bylo 0. Denní vyměřovací základ činil 533,67 Kč. Redukční hranice k 1. 8. 2022 byla vymezena tak, že do částky 1 298 Kč se započítává 100 %, tj. 533,67 Kč, redukovaný denní vyměřovací základ činil 534 Kč, denní dávka PPM činila 534 * 70 % = 374 Kč. Ustanovení § 19 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění nelze na případ žalobkyně aplikovat, neboť se vztahuje pouze na zaměstnankyně. 7. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaná uvedla, že žalobkyně splnila obě podmínky stanovené pro výplatu PPM pro OSVČ, protože její dobrovolná účast na nemocenském pojištění OSVČ trvala nepřetržitě od 5. 4. 2017 do 31. 7. 2022, tedy od přihlášení k účasti na nemocenském pojištění OSVČ do dne předcházejícího datu nástupu na PPM. Ohledně namítané diskriminace mezi stanovením výše denního vyměřovacího základu pro určení výše PPM žalovaná poukázala na § 5b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, (dále též „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), vyměřovací základ OSVČ pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ, jehož výši určuje OSVČ. Měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Rozhodný příjem pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění činil 3 500 Kč (§ 6 zákona o nemocenském pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2022). Minimální vyměřovací základ pro pojistné na nemocenské pojištění OSVČ proto činil 7 000 Kč. Žalovaná dále poukázala na § 7 odst. 1 písm. c) zákona o pojistném na sociální zabezpečení ve znění účinném do 31. 12. 2022, podle kterého pojistné činí 2,1 % z vyměřovacího základu. Žalovaná dále zmínila maximální měsíční vyměřovací základ (§ 5b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb.) 8. Žalovaná konstatovala, že z údajů uvedených na přehledu o příjmech a výdajích za rok 2020 vyplynulo, že daňový základ činil 147 816 Kč. Minimální i určený vyměřovací základ pro stanovení pojistného na důchodové pojištění činil při výkonu 6 měsíců výkonu hlavní i vedlejší samostatné výdělečné činnosti 73 908 Kč. Proto v období od dubna 2021 do února 2022 byl maximální vyměřovací základ pro pojistné na nemocenské pojištění stanoven 12 318 Kč. Maximální platba pojistného proto v tomto období činila 2,1 %, tj. 259 Kč. Z údajů uvedených na přehledu o příjmech a výdajích za rok 2021 vyplynulo, že daňový základ činil 671 261 Kč. Vypočtený, minimální i určený vyměřovací základ pro stanovení pojistného na důchodové pojištění činil při výkonu vedlejší samostatné činnosti 335 631 Kč. Maximální měsíční vyměřovací základ pro stanovení pojistného na nemocenské pojištění z tohoto vyměřovacího základu činil 27 970 Kč. Maximální platba pojistného proto v období od března 2022 činila 2,1 %, tj. 588 Kč. 9. Bylo správně stanoveno rozhodné období od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022, tedy 365 dní. Úhrn měsíčních vyměřovacích základů představuje částku 194 788 Kč. Denní vyměřovací základ byl stanoven ve výši 533,67 Kč (194 788/365). Z redukovaného denního vyměřovacího základu 534 Kč byla stanovena denní výše dávky 374 Kč (534 * 70 %). V této souvislosti žalovaná poukázala na ustanovení § 18 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, § 18 odst. 3 téhož zákona a § 37 téhož zákona. Žalovaná uvedla, že postup požadovaný žalobkyní, aby byl použit denní vyměřovací základ stanovený pro PPM, kterou čerpala od