4 Ads 14/2009 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 18/2020- 57 - text 7 16 Ad 18/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: N. R., bytem , zastoupené advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou, sídlem Nuselská 499/132, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2020/21061-911, ze dne 31. 1. 2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se přiznává odměna ve výši 4 719,-Kč. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu, č. j. 45537/2019/AAC ze dne 28. 11. 2019, kterým nebyla žalobkyni podle § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“, „zákon“ či „ZPHN“) přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 9. 9. 2019. 2. Žalobkyně namítá, že správní orgány nezjistily skutečný stav věci, nesprávně aplikovaly příslušné ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně je v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti. Žije ve společné domácnosti s nezletilou dcerou. Náklady na bydlení činí 9 500 Kč nájemné, 1 020 Kč elektřina, 1 188 služby spojené s bydlením a 870 Kč plyn. Žádost podala dne 9. 9. 2019. Dne 3. 10. 2019 byla vyzvána k vysvětlení příchozí platby na účet v srpnu 2019. K tomu doložila prohlášení, že jde buď o výživné na nezletilou dceru, nebo o zápůjčku. Toto vysvětlení nebylo shledáno jako dostačující, proto byla vyzvána znovu k upřesnění, načež sdělila, že šlo o zápůjčku. Správní orgán I. však vycházel z vlastního zjištění, že měla žalobkyně v srpnu 2019 příjem z komparzu, proto na základě této skutečnosti žalobkyni vyzval k doložení měsíčních příjmů za měsíc srpen potvrzený společností MÉDEA STAR, s. r. o. Žalobkyně se vyjádřila, ale vyjádření nebylo shledáno jako dostačující. Proto správní orgán I. st. rozhodl o nepřiznání dávky příspěvek na živobytí a nepřiznání dávky doplatku na bydlení. V ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou uvedeny podmínky, kdy lze přiznat dávku doplatku na bydlení. Správní orgán v dané věci argumentoval tím, že nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, proto dle něj zde není ani nárok na doplatek na bydlení. Správní orgán se dle žaloby nezabýval druhou podmínkou, zda příjem osob nepřesahuje 1,3 násobek částky živobytí. 3. Důvodem pro zamítnutí žádosti dle žaloby dále bylo, že žalobkyně nereagovala na výzvu, dle které měla předložit potvrzení o příjmech za měsíc srpen 2019. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala, doložila četné prohlášení o příjmech v srpnu. Sdělila, že částka výživného je jí pravidelně předávána k rukám podle rozhodnutí soudu, které měl správní orgán k tomu k dispozici. Část výživného ukládá žalobkyně na účet. Vždy své příjmy doložila, vždy přiznala částku obdrženou za komparz. To nepopírá ani správní orgán. Ten však požadoval dále potvrzení od společnosti MÉDEA STAR, s. r. o. K tomu správnímu orgánu sdělila, že takové potvrzení nemá a musí u něj u dané společnosti požádat. Tím měla věc za vyřízenou, neboť další výzvu již nedostala a měla za to, že čestná prohlášení a přehled příjmů jsou dostatečnými podklady. Žalobkyně má za to, že postup správního orgánu je nesprávný, neboť požaduje doložení dokumentů, které nejsou podstatné pro přiznání dávky. Pobočka úřadu práce na Praze 2 takové dokumenty nepožaduje předložit, postačuje jim čestné prohlášení o příjmech. V minulosti správní orgán požadoval potvrzení o studiu dcery, kterým podmínil přiznání dávky. Dcera však studovala ZŠ, k čemuž se potvrzení nevydává. Žalobkyně považuje postup správního orgánu za šikanózní, správní orgán požaduje nadbytečné podklady. Žalobkyně se dostala na společenské dno tím, že jsou jí odpírány prostředky ze záchranného sociálního systému, byl zhoršen i její zdravotní stav. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně požádala o doplatek na bydlení dne 9. 9. 2019. Žalobkyni tato dávka přiznána nebyla z důvodu nesplnění podmínek pro nárok dle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy v tomtéž období neměla přiznán příspěvek na živobytí pro nesplnění výzvy k doložení majetkových poměrů. Výzvy k vysvětlení vkladu na účet byly předmětem řízení o příspěvku na živobytí, nikoli řízení ohledně doplatku na bydlení. V tomto řízení je dle žalovaného podstatné, zda byl či nebyl příspěvek na živobytí přiznán. Správní orgán opakovaně žádal o vysvětlení příjmů, které byly patrné ve výpisu z účtu, neboť žalobkyně nedokázala vklady uspokojivě vysvětlit. Konkrétně uváděla, že se jedná o výživné, avšak částka nesouhlasila, poté uváděla, že jde o zápůjčku, ale nakonec bylo správním orgánem zjištěno, že měla příjem z komparzu, kdy však k tomuto doklad nedoložila. Vzhledem k nejednoznačnosti jejích tvrzení bylo dle žalovaného na místě požadovat doklad. Co se týče námitky, že měl být nárok posouzen také dle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi, uvedl žalovaný, že dávka doplatku na bydlení dle věty druhé je dávkou fakultativní, závisí na správním uvážení orgánu, kdy v daném případě správní orgán zohlednil, že u žalobkyně nebyly dostatečně zjištěny majetkové a sociální poměry z důvodu její nedostatečné součinnosti. 5. Z obsahu správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 6. Dne 9. 9. 2019 podala žalobkyně žádost o doplatek na bydlení. 7. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2019 nebyl žalobkyni doplatek na bydlení přiznán. Správní orgán I. st. v odůvodnění k tomuto rozhodnutí poukázal na skutečnost, že žádost žalobkyně o příspěvek na živobytí byla zamítnuta. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na znění § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi a uvedl, že žalobkyně podala žádost o doplatek na bydlení dne 9. 9. 2019 a téhož dne požádala také o příspěvek na živobytí. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2019 jí nebyla dávka příspěvek na živobytí přiznána, nárok jí nevznikl. Dle žalovaného postupoval správní orgán I. st. v souladu s § 33 odst. 2 zákona kdy dávku nepřiznal na základě toho, že žalobkyni nevznikl nárok na příspěvek na živobytí. Skutečnosti uváděné v odvolání a ve vyjádřeních se dle žalovaného nevztahují k danému řízení. 9. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. 16 Ad 18/2020 – 24, rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť přiznání doplatku na bydlení dle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi není podmíněno přiznáním příspěvku na živobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat také osobě s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům, avšak pouze tehdy, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob. Odůvodnění správního orgánu I. st. obsahovalo výčet zákonných ustanovení a úkonů účastníků, avšak z jiného řízení (o příspěvku na živobytí). Aby poté žalovaný žalobkyni v odvolacím řízení sdělil, že její námitky směřují do jiného řízení a to právě o příspěvku na živobytí, přitom to byl právě správní orgán I. st., který odůvodněním rozhodnutí fakticky spojil obě řízení, resp. odůvodnění rozhodnutí tvořené jedním rozsáhlým odstavcem obsahuje pouze popis správního řízení o příspěvku na živobytí a v závěru je uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplnila požadované povinnosti, bylo takto rozhodnuto. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. st. o doplatku na bydlení bylo výlučně postaveno na podkladech z jiného řízení (úkony správního orgánu a podání žalobkyně) a dle rozsudku z rozhodnutí nebyly patrné důvody rozhodnutí opřené o znění zákona. 10. Žalovaný vadu nepřezkoumatelnosti dle rozsudku č. j. 16 Ad 18/2020 – 24 neodstranil, pouze ozřejmil žalobkyni vázanost obou dávek, a nadále pominul doplňkovou možnost přiznání doplatku na bydlení podle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi. Rozhodnutí žalovaného bylo výlučně postaveno na závěru, že žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na živobytí (§ 33 odst. 2 věta prvá zákona o pomoci v hmotné nouzi). 11. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 346/2022 – 27 ze dne 5. 10. 2023 byl rozsudek zdejšího soudu zrušen, neboť NSS neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Zároveň se NSS vyjádřil k věcné správnosti rozhodnutí žalovaného. NSS uvedl, že by bylo jistě záhodno, aby správní orgány ve svých rozhodnutích i v tomto směru své závěry explicitně předestřely, tj. uvedly, proč nemohly postupovat podle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi. V projednávané věci to však nemá bez dalšího za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. Žalovaný ve svém rozhodnutí totiž uvedl důvody, pro které nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí, a z p