3 Ads 95/2018 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 9/2023- 59 - text 9 16 Ad 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: M. L., bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 15. 2. 2023, č. j. MPSV-2023/37609-911, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce po skončení platnosti průkazu ZTP požádal o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 1772087/22/AB, bylo na základě posudku rozhodnuto o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označeným symbolem TP ode dne 1. 8. 2022 do 31. 7. 2026 z důvodu zdravotního stavu uvedeného v odst. 1 písm. d) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., přestože dříve byl dlouhodobě držitelem průkazu ZTP (zdravotní stav dle odst. 2 písm. f) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb.). K odvolání žalobce bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně změněno tak, že průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem TP se žalobci uděluje trvale. Požadavku na udělení průkazu ZTP nebylo vyhověno. 2. Žalobce v žalobě podané dne 24. 4. 2023 namítl, že průběh správního řízení bylo jen formalitou, neboť správní orgán I. stupně odkázal na lékařský posudek, jehož kvalitu nemůže ovlivnit. Jakékoliv námitky žalobce byly posudkovou komisí ignorovány a správní orgán nemá možnost jiného postupu, než je také ignorovat. Odvolací řízení není postaveno na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale je zopakován shodný postup, kdy rozhodnutí odvolacího orgánu je dáno novým lékařským posudkem, aniž by se zabýval obsahem předešlého posudku, natož námitkami žalobce, a opět se formálně posoudí lékařská zpráva. Dle žalobce systém posudkového lékařství odporuje ústavním principům právního státu, neboť posudkový lékař nezkoumá stav postiženého, ale pouze „dodržují úředníky dané pokyny“ pro posuzování lidského zdraví. Lékařské posudky nejsou výsledkem nezávislého zkoumání zdravotního stavu žadatele, ale pouze porovnáním úřadem daných kritérií, což protiústavně znemožňuje i soudní kontrolu posudku nezávislým soudním znalcem. Pokud právní stát poskytuje osobám tělesně postiženým zákonem určité zvýhodnění, pak by měl také umožnit nezávislé posouzení postižení osob v nezávislém správním řízení. 3. Dále žalobce namítl, že zdravotní postižení má desítky let a postupně se vše zhoršuje, přibývají další nemoci a léky na potlačení bolesti, na snížení vysokého tlaku, na potlačení zánětlivých problémů, snížení frekvence srdce, ochrany žaludku. Ale dle posudkového lékaře se žalobci po 30 letech zlepšil zdravotní stav. Námitky žalobce byly bagatelizovány s tím, že si po 30 letech dostatečně nestěžuje na bolest. 4. Podáním ze dne 26. 6. 2023 žalobce uvedl, že praxe žalovaného neodpovídá tvrzení žalovaného o pravomoci vracet posudek posudkové komisi k doplnění, úřad práce dělá pouze administrativní práci pro posudkové lékaře. Stát udělil správnímu orgánu formálně pravomoc rozhodovat o právech žadatelů, ale podmínil je souhlasem posudkového lékaře, který jediný má faktickou pravomoc rozhodnout. O právech žalobce bylo rozhodnuto na základě vyhlášky, kterou žalovaný vytvořil, a nikoli na základě zákona. Vyhláška č. 388/2011 Sb. má být prováděcím předpisem pouze k § 37 zákona č. 329/2011 Sb., a nikoli k § 34 téhož zákona. V právním státě není možné, aby systém sociální ochrany byl založen na pouhé vyhlášce ministerstva, kterou lze dle politické vůli změnit. 5. Dne 30. 8. 2024 žalobce doplnil, že § 2b a přílohu č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb. považuje za „neplatné“, neboť v rozporu s čl. 4 a čl. 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením diskriminují některé zdravotní stavy osob se zdravotním postižením. Systém průkazu osob se zdravotním postižením ve smyslu § 34 zákona č. 329/2011 Sb. vytváří určitá privilegia pro usnadnění života, nejedná se však o finanční příspěvek, přestože je také předpokladem pro přiznání určitých příspěvků. Držiteli průkazu se zdravotním postižením nevzniká automatický nárok na finanční dávku od státu. Průkaz se zdravotním postižením není určen k vyléčení diagnózy, ale ke zmírnění dopadů diagnózy na každodenní život, proto by neměla být zkoumána diagnóza žadatele, ale jaké omezení žadateli diagnóza přináší. Žalobce je postižen nevyléčitelnou Bechtěrevovou chorobou, jež zasáhla především klouby na pravé straně těla a krční páteř. Pokud si žalobce stěžoval na problémy s páteří, neznamená to, že ostatní klouby se vyléčily. Pro posudkového lékaře může být problém s krční páteří zanedbatelný, ale bez kontaktu s postiženou osobou nemůže poznat, jaké jsou důsledky onemocnění na běžný život žalobce. Žalobce má problémy s chůzí, pitím ze sklenic, neboť nemůže zaklonit hlavu, což brání vyšetření zraku na přístrojích. Pokud by správní orgán opravdu rozhodoval, posudek by pouze určit přítomnost preferované diagnózy, ale o naplnění podmínek § 34 zákona č. 329/2011 Sb. by rozhodoval správní orgán. Dle § 34b odst. 1 písm. b), c) zákona č. 329/2011 Sb. je posudek jedním z kritérií pro posuzování nároku žalobce. Námitky dlouhodobosti špatného zdravotního stavu a uznání těžkého funkčního postižení žalovaný nereflektoval. Zákon nezakazuje zohlednit vícero zdravotních postižení. Aplikace § 2b vyhlášky č. 388/2011 Sb. je v rozporu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, správní orgán posudek formálně nepřebírá, nýbrž jej hodnotí z hlediska úplnosti a přesvědčivosti. Správní orgán si v nejasných či neřešených otázkách může vyžádat doplnění posudku nebo posudek srovnávací. Pokud účastník v odvolání uplatní námitky týkající se posudku a hodnocení zdravotního stavu, zdravotní stav se posuzuje znovu, přičemž správní orgán nemá medicínské vzdělání a nehodnotí zdravotní stav sám. Odvolací námitky tak jsou vypořádány v rozhodnutí o odvolání v souladu s principem apelace., k lékařským námitkám se vyjadřuje posudková komise. Posouzení zdravotního stavu se řídí zákonnými kritérii pro uznání dané dávky či průkazu, nikoli pokyny úřadu. Posudkové hodnocení provádí posudkový lékař se speciální atestací posudkového lékařství ve spolupráci s odborným lékařem dle postižení posuzovaného. 7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 8. Rozsah soudního přezkumu je dán zejména kvalitou žalobních bodů, přičemž žalobce je advokát. V řízení dle s. ř. s. soud zkoumá, zda správní řízení nebo v něm vydané a žalobou napadené rozhodnutí obstojí ve světle žalobních námitek, které určují podle § 75 s. ř. s. rozsah soudního přezkumu. Soudní řízení není pokračováním správního řízení, soud z úřední činnosti nevyhledává případné vady rozhodnutí. V souladu s dispoziční zásadou a zásadou koncentrace je na žalobci, aby ve stanovené lhůtě k podání žaloby uvedl, na základě, jakých okolností nebo právních úvah považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. 9. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2023. Žalobce podal žalobu v poslední den lhůty dne 24. 4. 2023, obsahem daného podání byl povinen konečným způsobem vymezit rozsah žalobních bodů. Nová tvrzení uvedená po podání žaloby byla uplatněna v rozporu s § 72 odst. 1 s. ř. s. opožděně, proto k nim soud nepřihlédl. 10. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací tak, aby bylo zřejmé, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 2 Afs 255/2020-17, resp. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Dle právní věty rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58: „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na ok