8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 127/2023- 131 - text 14 17 A 127/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobců: a) I. V. bytem X b) Ing. M. P. bytem X c) Bytové družstvo Kobyliské náměstí 261/8 a 262/9, IČO 28486897 se sídlem Kobyliské náměstí 262/9, Praha 8 d) Společenství vlastníků jednotek Vršní 153, 155, IČO 24201961 se sídlem Vršní 153/7, Praha 8 všichni zastoupení advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D. se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: SP 88, s.r.o., IČO 24778141 se sídlem Na Pískách 1489/10, Praha 6 zastoupená advokátkou Mgr. Ditou Runštukovou se sídlem Štěpánská 2071/37, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2023, č. j. MHMP 1854555/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo k jejich odvoláním částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 ze dne 13. 5. 2022, č. j. MCP8 151283/2022. Prvostupňovým rozhodnutím byla k žádosti zúčastněné osoby (dále jen „stavebník“) umístěna stavba bytového domu nazvaná „Bytový dům Vršní“, na pozemcích parc. č. 628/1, 628/28, 1802/1 v k. ú. Kobylisy; napadené rozhodnutí provedlo změny výroku (podmínek) prvostupňového rozhodnutí v částech týkajících se kácení dřevin a dopravního připojení. 2. Žalobci v žalobě v prvním žalobním bodu uvedli, že předmětná stavba je v rozporu s urbanistickým charakterem území a nerespektuje strukturu jeho stávající zástavby, k čemuž odkázali na § 11 odst. 1 věta první a § 20 odst. 1 nařízení 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) [dále jen „PSP“]. Odkázali rovněž na § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. 3. Předmětná stavba se vymyká ucelené a dokončené urbanistické struktuře zástavby bloku bytových domů podél ulic Nad Šutkou, Pod Sídlištěm a Vršní. Předmětná stavba je navrhována do vnitroblokového veřejného prostoru, který však není určen pro další zástavbu. Jedná se o místo určené pro vnitroblokovou zeleň (s výjimkou jedné stávající přízemní stavby), která má nezastupitelný význam, neboť odlehčuje hmotové uspořádání stávajících bytových domů. Předmětná stavba na urbanistickou strukturu zástavby nikterak nenavazuje a nedotváří ji, naopak se snaží maximalisticky vytěžit dané místo. Stávající zástavba je příkladem pravidelné blokové zástavby vytvářející pro každý dům dostatečné odstupy od domu na protější straně bloku a klidné vnitroblokové prostředí s dostatkem zeleně a oslunění; to vyvažuje exponovanou polohu domů u dvou hlavních dopravních komunikací. 4. Žalobci rozporovali závěr žalovaného, že předmětná stavba respektuje stávající sídelní strukturu, jelikož v dané lokalitě se již v současné době nacházejí objekty, které jsou svou výškou, zastavěnou plochou, počtem bytových jednotek, maximální výškou a podlažností na stejné úrovni. Také z tabulky na str. 18 prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že se předmětná stavba vymyká z charakteru zástavby daného místa. V místě se sice nachází stavby, které jsou některými svými parametry srovnatelné s předmětnou stavbou, ale soulad stavby s charakterem prostředí se odvíjí od staveb, které jsou pro dané místo (blok domů) charakteristické. Ve zmíněné tabulce jsou navíc u většiny stávajících domů uvedena „půlpatra“, ačkoli podlažnost je dána počtem nadzemních podlaží, nikoli počtem schodišťových podest. Stejně tak jsou nesprávně srovnávány výšky hřebene sedlových střech a atiky rovných střech. Nadto byl do porovnání přidán dům č. p. 1898, který se v předmětném bloku domů nenachází. Jde o nárožní dům situovaný na hlavní třídě, nikoli o dům situovaný mimo uliční čáru a do vnitrobloku. Mimo předmětný blok domů stojí i budova č. p. 1837. Dům č. p. 153 + 155 netvoří charakteristickou zástavbu daného místa, ostatní stavby v předmětném bloku domů mají nižší výšku. Nicméně i tuto stavbu (výška římsy cca 16 m) předmětná stavba s výškou římsy 19 m převyšuje, což platí též pro stavbu na pozemku č. p. 396 + 417 s výškou římsy 12 m. Pokud chtěl prvostupňový orgán zkoumat charakter širšího území, měl zahrnout i domy na druhé straně ulic Nad Šutkou, Pod Sídlištěm a Vršní, což neučinil. Jedná se přitom o zástavbu dvou až čtyřpodlažní, tj. potvrzující nadměrnost předmětné stavby. 5. K odkazu žalovaného na závazná stanoviska orgánů územního plánování žalobci podotkli, že tyto orgány soulad záměru s požadavky právních předpisů provádějících zákon č. 183 /2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nepřezkoumávají, to náleží stavebnímu úřadu [§ 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona]. Předmětem dané námitky není rozpor záměru s územním plánem, ale s právními předpisy provádějícími stavební zákon. Žalobci požadovali, aby soud přezkoumal závazné stanovisko žalovaného ze dne 5. 2. 2021, č. j. MHMP 93345/2021, a změnu a potvrzení tohoto závazného stanoviska stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) ze dne 12. 12. 2022, č. j. MMR-79427/2022-81, k čemuž odkázali i na čtvrtý žalobní bod. 6. Žalobci rovněž uvedli argumentaci náležící do druhého, třetího a čtvrtého žalobního bodu, viz níže. 7. V druhém žalobním bodu žalobci uvedli, že předmětná stavba je v rozporu s § 22 odst. 3 PSP, dle něhož se stavby umisťují v souladu se stavební čarou. Tvrzení prvostupňového orgánu, že v území není definována stavební čára, není pravdivé. Stavební čára je v tomto případě otevřená a je vymezena stávající zástavbou bytových domů podél ulic Nad Šutkou, Pod Sídlištěm a Vršní. Dle § 21 odst. 3 písm. b) bod 1 PSP nesmí zástavba od této stavební čáry ustupovat. V daném případu je již stavební (a uliční) čára dána a za ní (ve vnitrobloku) nelze tvořit další „volnou“ stavební čáru. Objekty v předmětném bloku zachovávají ve vztahu k přilehlým ulicím otevřenou (nikoli volnou) stavební čáru. K odkazu prvostupňového orgánu na stavbu č. e. 41 žalobci uvedli, že se jedná o nízkopodlažní stavbu občanské vybavenosti, nemůže tak založit další volnou stavební čáru, zvláště pro objemný bytový dům. Navíc byla tato stavba realizována před účinností PSP. 8. Neobstojí teze prvostupňového orgánu, že „objekt. č.e. 41, č.p. 799, č.p. 1004 až 1006, nebo přímo sousedící stavby č.p. 112 nebo č.p 150+152 v k.ú. Kobylisy, […] tvoří v dané lokalitě kolem Kobyliského náměstí volnou stavební čáru“. Tyto domy (s výjimkou č. e. 41) se nachází mimo daný blok, v případě č. e. 41 a č. p. 799 se jedná o nízkopodlažní stavby občanské/technické vybavenosti, č. p. 112 je základní škola – solitérní stavba uprostřed nezastavěného bloku (s výjimkou stanice metra v rohu bloku), č. p. 150 + 152 je dům situovaný u ulice, nikoli ve vnitrobloku. Dům č. p. 1004 až 1006 je pokračováním řadové zástavby daného bloku a byl vystavěn současně s okolními bytovými domy. Předmětný blok domů byl naopak koncipován s nezastavěným vnitroblokem. 9. Ve třetím žalobním bodu žalobci uvedli, že je předmětná stavba v rozporu s § 10 odst. 1, § 25 a § 26 odst. 1 PSP, neboť nesplňuje požadavky tohoto předpisu na situování stavby s ohledem na výšku okolních staveb. Žalobci uvedli, že výšková hladina předmětného bloku domů je III (0–12 m), předmětná stavba se svou výškou 19,05 m spadá do výškové hladiny V (12–21 m). Výšková hladina se neurčuje dle nejvyšších staveb v místě, ale dle charakteru okolní zástavby. Dle PSP se úrovní hlavní římsy rozumí průnik vnějšího líce obvodové stěny a horní hrany střešní krytiny, přičemž horní hranou střešní krytiny je u vyšší části předmětné stavby úroveň 19,05 m. Dle § 27 odst. 1 PSP se výšky budovy určují po úroveň hlavní římsy, nikoli po hřeben, jak je to učiněno prvostupňovým orgánem v tabulce na str. 18 prvostupňového rozhodnutí. Výšku ploché střechy předmětné stavby nelze vztahovat k výšce hřebenů sedlových střech okolních domů, referenčním údajem je výška jejich říms (srov. rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2012, č. j. S-MHMP 210924/2012/OST/Fr). Žalovaný se v napadeném rozhodnutí odvolává na „charakteristický vzorek zástavby v lokalitě“, nijak ho však nespecifikuje. Budovy č. p. 1837 a 1898 nejsou pro dané území výškově typické, v době jejich umístění neplatily PSP. 10. K tvrzení žalovaného, že „dle § 27 odst. 1 PSP je možné v případě zástavby ve svahu stanovit regulovanou výšku nezávisle pro části staveb, ale především proto, že PSP posuzují regulovanou výšku maximální, kdežto územní plán posuzuje výšku charakteristickou – převažující v území“, žalobci podotkli, že zde se nejedná o stavbu ve svahu a že není pravda, že PSP posuzují regulovanou výšku maximální, kdežto územní