8 As 35/2018 — Nejvyšší správní soud

17 A 135/2023- 41 - text 8 17 A 135/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalované: Po městě, kamkoliv s.r.o., IČO 09666249 se sídlem Herink, Na Návsi 392 zastoupený advokátem Mgr. Janem Boučkem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4 Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Jungmannova 35/29 zastoupený advokátem JUDr. Janem Olejníčkem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 853/12 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení a provádění kontroly při výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě. Konkrétně se žalobce domáhal určení, že kontroly, které se uskutečnily dne 6. 10. 2023 (kontrolní zjištění 2 a 3), dne 9. 10. 2023 (kontrolní zjištění 4), dne 10. 10. 2023 (kontrolní zjištění 6 a 7) a dne 11. 10. 2023 (kontrolní zjištění 8), které jsou formálně žalovaným označené za kontrolu zahájenou dne 26. 9. 2023 a ukončenou posledním kontrolním úkonem dne 7. 11. 2023, o jejichž výsledku byl vypracován protokol o kontrole ze dne 9. 11. 2023, č. T/20230926/1/Fk, byly nezákonné. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že předmětná kontrola, respektive kontroly byly prováděny při výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě podle § 34 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a týkaly se dodržování zákona v návaznosti na vyhlášku č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, při provozování taxi služby na území hlavního města Prahy. Žalobce namítal, že postupem žalovaného byly jednotlivé kontroly provedeny nezákonně. Kontrolami byly porušeny předpisy, které vymezují pravomoci kontrolního orgánu, a tím bylo zasaženo do práv žalobce. Jedná se zejména o zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), podle jehož § 2 kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů, nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů. Kontrolu vykonává fyzická osoba, kterou kontrolní orgán k tomu pověřil (§ 4 odst. 1 kontrolního řádu), podle § 6 téhož zákona může kontrolní orgán k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího účelu přizvat fyzickou osobu. Té vystaví pověření a poučí ji o jejích právech a povinnostech při účasti na kontrole. Samotný kontrolní řád dává pravomoc k provádění kontrol pouze kontrolním orgánům a nikomu jinému. Kontroly pak může provádět pouze fyzická osoba, kterou k tomu kontrolní orgán pověřil, a to za přesně daných zákonných podmínek. 3. V nyní posuzované věci byly přizvané osoby předem úkolovány kontrolním orgánem při plánování kontrolní činnosti, započaly kontrolu, prováděly její část a kontrolní orgán následně využil jejich záznamu z kontrolní jízdy jako nedílné přílohy k protokolu o kontrole. Tím podle názoru žalobce povyšuje zjištění přizvaných osob na roveň zjištění kontrolující osoby a považuje takové záznamy z kontrolní jízdy za součást protokolu o kontrole. Přizvané osoby tak vykonávaly úkony, které mohou vykonávat pouze kontrolující osoby, resp. kontrolní orgán. Podle žalobce veřejnou kontrolu podle kontrolního řádu nelze provádět tak, že ke kontrolním úkonům bude využíváno přizvaných osob. 4. Úkony kontroly musí dělat kontrolní orgán prostřednictvím kontrolující osoby a nikoli prostřednictvím osob přizvaných. Z protokolu o kontrole v daném případě se podává, že kontrola, respektive jednotlivé kontroly byly zahájeny nástupem cestujících (přizvaných osob), respektive nástupem kontrolujících osob, jednalo se o první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházející předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě. Z podstaty věci a z výsledku činnosti přizvaných osob se v této části kontroly jednalo o provádění kontrolního nákupu podle § 8 písm. b) kontrolního řádu. Přizvané osoby nejenže provedly kontrolní nákup, ale v průběhu kontrolního úkonu také zjišťovaly, zda vozidlo žalobce splňuje podmínky nutné k označování a vybavení vozidel taxislužby. Takové kontrolní úkony však přizvané osoby provádět nemohly, protože k nim nejsou nadány zákonným zmocněním ani nejsou takové činnosti účelem institutu přizvané osoby. Přizvané osoby se mohou účastnit kontrolního úkonu pouze za účasti kontrolující osoby. Nemohou tedy vykonávat samostatně kontrolní úkon, to by bylo v rozporu s diametrálně odlišnými právy a povinnostmi kontrolujícího a přizvané osoby. Pouze kontrolující je totiž v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn mj. k provádění kontrolních nákupů a toto právo nemůže převádět na přizvané osoby. Průběh kontroly tak neodpovídal kontrolnímu řádu, nedodržoval základní principy výkonu státní moci a kontrolní činnosti podle kontrolního řádu a zasáhl do práv a povinností kontrolovaného, když práva a povinnosti kontrolujících osob a kontrolních orgánů nejsou jen formálními imperativy, ale jsou zde proto, aby kontrola byla zákonná a v souladu s ústavním pořádkem. Přizvané osoby nemohly činit tak, jak v průběhu jednotlivých (podle žalovaného formálně dílčích) kontrol činily, protože tím imanentně porušovaly zákon a ústavní předpisy. 5. Z jednotlivých kontrol, je zřejmé, že přizvané osoby porušují jak kontrolní řád, tak zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jestliže totiž jsou přizvané osoby součástí kontrolního procesu, pak musí dodržovat stejné povinnosti jako kontrolující osoby. V jednotlivých případech kontrol jednotlivé přizvané osoby vystupovaly pod smyšlenými jmény, uzavíraly vědomě smlouvy pod smyšlenými jmény, přičemž si musely být vědomy, že takto konat nemohou. Pakliže tak přizvané osoby konaly, pak konaly nezákonně a je to přičitatelné kontrolnímu orgánu (tj. žalovanému) se všemi důsledky, které z nezákonného postupu vyplývají. Ani přizvané osoby, které jsou správními soudy považovány za nedílnou součást prováděné kontroly, nemohou konat během kontroly libovolně a svévolně, nemohou provádět úkony zastřeně a vědomě nezákonně, nemohou činit ultra vires. Žalobce tvrdil, že v průběhu dotčených kontrol přizvané osoby pod smyšlenými jmény vyplnily smluvní dokument, o čemž pořídily záznam z kontrolní jízdy, který je součástí protokolu o kontrole. Dle žalobce žádný zákon neumožňuje přizvaným osobám, ani kontrolujícím osobám, aby vystupovaly a případně se v právních úkonech během kontroly zavazovaly zastřeně pod smyšleným jménem a příjmením. Tím přizvané osoby a kontrolující osoby v jednotlivých zmíněných kontrolách porušily zákon a takové úkony jsou vůči žalobci nezákonné a protiústavní, způsobující nezákonnost dalších následných částí kontroly. 6. Uzavřel, že se mu při kontrole přizvané osoby neprokázaly žádným zákonným způsobem, a tedy není možné dovodit, zda opravdu takové přizvané osoby pod jmény uváděnými výše existují nebo nikoliv. Žalobce měl za to, že přizvané osoby neměly žádné konkrétní pověření k přizvání ke konkrétní kontrole žalobce. To je však v rozporu s účelem a institutem přizvané osoby, která musí mít k účasti na konkrétní kontrole konkrétní pověření a pověření od konkrétního kontrolního orgánu. Není možné se spokojit s obecným přizváním k neurčitému počtu kontrol, které nejsou ještě v době vydání pověření známy, nadto vydaným nepříslušným odvětvovým kontrolním orgánem bez odkazů na jednotlivá zákonná zmocnění. Takový postup kontrolního orgánu je nutno označit za nezákonný a svévolný. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. K podané žalobě žalovaný odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 22. 5. 2018, č. j. 8 As 35/2018-52, ze dne 18. 7. 2018, č. j. 10 As 162/2018-30, ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 As 141/2020, ze dne 13. 9. 2016, č. j. 9 As 31/2007-87, ze dne 26. 10. 2016, č. j. 6 As 159/2016-40, ze dne 14. 6. 2017, č. j. 1 As 254/2016-39, ze dne 26. 7. 2018, č. j. 10 As 25/2018-50, ze dne 6. 9. 2022, č. j. 2 As 27/2021-38. S ohledem na výše uvedenou judikaturu nemůže dle žalovaného argumentace žalobce obstát. 9. K námitce žalobce, že pověřené osoby vystupovaly pod smyšlenými jmény, žalovaný uvedl, že má za to, že takovýto postup přizvaných osob je zcela v souladu s kontrolním řádem [viz § 5 odst. 2 písm. c), § 6 odst. 1 a § 8 písm. b)]. Poznamenal, že činnost pověřených osob má smysl především v případě, kdy kontrolovaná osoba o kontrole neví, resp. nezná přizvanou osobu, tak aby mohlo dojít k naplnění smyslu činnosti přizvané osoby (viz výše uvedená judikatura). Žalovaný nedisponuje nekonečným počtem osob, které může využívat jako přizvané osoby, kdy tak jednotlivé společnosti či řidiči poskytující tento druh služeb již znají či byli informováni o jménech a příjmeních přizvaných osob, které vykonávaly činnosti přizvaných osob v jiných případech, kdy tak při použití reálných jm