2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 17/2023- 32 - text 8 17 Ad 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalované: JUDr. L. M. se sídlem X Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 3. 3. 2023, č. j. K 62/2021, takto: I. Rozhodnutí odvolacího senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 3. 3. 2023, č. j. K 62/2021, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo dle § 35 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s § 32 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), zamítnuto odvolání žalobkyně (výrok chybně uvádí odmítnuto, viz odůvodnění rozsudku níže) a bylo potvrzeno rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. K 62/2021. 2. Dle prvostupňového rozhodnutí se žalobkyně dopustila kárného provinění tím, že ve vícečinném souběhu: I. Při poskytování právních služeb manželům K., jako většinovým spoluvlastníkům ve věci správy společné nemovité věci, ačkoli nejméně od 16. 2. 2021 věděla, že menšinová spoluvlastnice paní B. je v této věci zastoupena advokátem Mgr. P. Š, odeslala dne 15. 3. 2021 paní B. dopis nazvaný „oznámení většinového spoluvlastníka o způsobu užívání společné věci výzva k vyklizení“, ve kterém mj. paní B. vyzvala, aby nejpozději v průběhu dubna 2021 vyklidila nebytové prostory. Jednala tedy přímo s osobou zastoupenou advokátem bez souhlasu tohoto advokáta, čímž porušila § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“), a čl. 11 odst. 1 věta druhá etického kodexu. II. Dne 24. 1. 2020 uzavřela v postavení schovatele smlouvu o advokátní úschově s paní K., coby příjemcem, a panem P., coby složitelem, jejímž předmětem byla úschova peněz jako části nájemného měsíčně placeného do úschovy složitelem za užívání domu, podle smlouvy o nájmu ze dne 24. 1. 2020 uzavřené paní K. jako pronajímatelkou a panem P. jako nájemcem, a přesto v přesně nezjištěný den ledna 2021 uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb s manželi P., jejímž předmětem bylo jejich zastupování ve sporu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu proti paní K.. Neodmítla tedy poskytnutí právních služeb, jestliže by informace, kterou má o jiném klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit, a použila na újmu klienta informaci, kterou klientovi nebo od klienta získala v souvislosti s poskytováním právní služby. Tím porušila § 16 odst. 2 věty před středníkem, § 17, § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii a čl. 6 odst. 4 etického kodexu. 3. Za výše uvedené bylo žalobkyni dle § 32 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 32 odst. 8 zákona o advokacii, za přiměřeného použití § 43 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, uloženo úhrnné kárné opatření, a to pokuta ve výši 20 000 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně ke skutku dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí namítala, že nenaplňuje vymezení kárného provinění dle § 32 odst. 2 zákona o advokacii, dle něhož je kárným proviněním pouze závažné nebo opakované zaviněné porušení povinností daných advokátovi zákonem o advokacii nebo zvláštním zákonem nebo stavovským předpisem. Z odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí nevyplývá, z čeho konkrétně byla odvozena závažnost vytýkaného jednání. V popisu skutku dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí nejsou uvedeny žádné znaky nasvědčující potřebné intenzitě vytýkaného jednání, když uvádí pouze holý fakt porušení čl. 11 odst. 1 věty druhé etického kodexu. V rozporu se zjištěnými skutečnostmi uvedenými ve vyjádření žalobkyně ze dne 15. 4. 2021 nebyla ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí popsána okolnost, že žalobkyně jednala poté, co Mgr. Š. zaslala dne 19. 2. 2021 emailem a též doporučenou poštou oznámení většinového spoluvlastníka o potřebě rozhodnout o správě společné věci a návrh na uzavření dohody o způsobu užívání společné věci ze dne 16. 2. 2021 s žádostí o sdělení stanoviska do 7. 3. 2021. Ani po písemné výzvě Mgr. Š. stanovisko nesdělil. I podle vyjádření v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí se jednalo o okolnost nasvědčující tomu, že šlo o „skutek mírnější povahy“. 5. Výše uvedené svědčí o tom, že podle žalované je kárným proviněním každé porušení zákona o advokacii či stavovského předpisu, přičemž polehčující okolnosti jsou brány na zřetel pouze v rámci ukládání druhu a výměry kárného opatření. Pokud je zákonným znakem kárného opatření jeho závažnost, pak je nutné, aby kárný žalobce ve skutkové větě podané kárné žaloby popsal všechny jemu známé okolnosti případu svědčící o závažnosti vytýkaného jednání. Pokud by byl skutek v kárné žalobě popsán v celé své šíři, bylo by na místě rozhodnout, že není kárným proviněním. Nemůže proto obstát argumentace žalované, že součástí skutkové věty nemohou být veškeré skutečnosti zjištěné během kárného řízení. 6. Žalobkyně dále rozporovala nesprávné právní posouzení skutku dle výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Měla za to, že s paní K. nebyla ve střetu zájmů. Dle judikatury k soudnímu přezkumu neoprávněnosti výpovědi nájmu je jeho předmětem výhradně skutkový důvod výpovědi uvedený v dotčené výpovědi. Jako schovatel mohla žalobkyně využít v neprospěch paní K. pouze údaje týkající se plateb jdoucích na účet úschovy, pokud byly důvodem pro podání výpovědi a pokud s ním nekorespondovaly. Z doložených listin vyplynulo, že chybějící platby jdoucí do úschovy sice byly skutkovým důvodem výpovědi nájmu, současně však tyto platby na účtu úschovy skutečně nebyly. 7. Žalobkyně neměla žádnou informaci, kterou by mohla zvrátit tvrzení paní K. o chybějících platbách na účtu úschovy, což paní K. věděla, neboť jí před vyhotovením výpovědi nájmu bytu byl poskytnut výpis z účtu úschovy společně s potvrzením, kolik peněz se na účtu úschovy nachází. Chybějící platby byly nespornou skutečností. Stejně tak na újmu paní K. žalobkyně nepoužila žádnou informaci, kterou v souvislosti s advokátní úschovou měla, a ani ji použít nemohla. Veškeré informace o došlých platbách na účet úschovy měli jak paní K., tak manželé P. Tuto skutečnost však žalovaná opomenula. 8. Skutkové a právní závěry prvostupňového rozhodnutí byly pro žalobkyni překvapivé. Dle prvostupňového rozhodnutí se paní K. mohla oprávněně cítit poškozena, pokud ji žalobkyně při uzavírání smlouvy o úschově neuvědomila o tom, že revidovala smlouvu o nájmu pro manžele P. Tuto skutečnost paní K. ve své stížnosti neuvedla, neboť již při koncipování smlouvy o nájmu věděla, že žalobkyně zastupuje manžele P. jako budoucí nájemce domu, přesto souhlasila s návrhem manželů P. s tím, že část nájmu půjde do úschovy žalobkyni. III. Vyjádření žalované k podané žalobě 9. K žalobní námitce týkající se závažnosti skutku dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí žalovaná odkázala na body 15, 18 a 19 napadeného rozhodnutí, ve kterých zdůvodnila, v čem spatřovala závažnost porušení povinností žalobkyně dosahující intenzity vyžadované § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Stran žalobní námitky, že skutek dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí nebyl popsán v celé šíři, žalovaná uvedla, že výrok prvostupňového rozhodnutí je shodný s popisem skutku ve výrokové části kárné žaloby. Bylo v dispozici kárného žalobce, jak popíše skutek, v němž spatřuje kárné provinění tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem. Těmto požadavkům vyhovuje jak kárná žaloba, tak prvostupňové rozhodnutí. 10. Ohledně žalobní námitky týkající se skutku dle výroku II. prvostupňového rozhodnutí žalovaná poukázala na str. 10 prvostupňového rozhodnutí, kde bylo podrobně uvedeno, z jakých důvodů byl postup žalobkyně v rozporu s § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Žalobkyně přehlíží, že porušení tohoto ustanovení je ohrožovacím deliktem. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by žalobkyně v uvedené věci poskytovala právní služby pouze manželům P. Jestliže žalobkyně převzala právní zastoupení manželů P. proti paní K. v soudním řízení o neplatnost výpovědi z nájmu, porušila § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii, neboť od paní K., jež se následně stala protistranou jejích klientů, měla informace o nájemním vztahu paní K. s manžely P., včetně způsobu placení nájemného, jehož polovina byla skládána do advokátní úschovy žalobkyně. 11. Jelikož obě rozhodnutí tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, splňuje napadené rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím všechny po