1 As 44/2008 — Nejvyšší správní soud

18 A 70/2023- 53 - text 13 18 A 70/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: Mgr. T. M. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. MSP-440/2023-OSV-OSV/5, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. MSP-440/2023-OSV-OSV/5, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval výkladem pojmu rozhodného pro aplikaci jedné z výjimek poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (informační zákon), konkrétně výjimky dle § 11 odst. 4 písm. b) uvedeného zákona, a dále potřebou na základě konkrétních okolností toho kterého případu provést test proporcionality přesto, že daná výjimka byla naplněna. 2. Žalobce podal dne 27. 4. 2023 žádost o informaci k Městskému soudu v Praze (povinný subjekt) ohledně v té době již zaniklé společnosti AA STYLL, spol. s.r.o. v likvidaci (AA STYLL). Konkrétně požadoval kopii listiny, na základě které došlo v srpnu 2015 ke a) změně jednatele a b) změně společníka AA STYLL. Žalobce se označuje za publicistu a požadované informace měly souviset s jeho článkem „X“. Dostupné dne 11. 7. 2024 z: X Povinný subjekt jeho žádosti vyhověl jen zčásti zveřejněním listiny (rozhodnutí jediného společníka) o změně jednatele v obchodním rejstříku a ve sbírce listin. Ve zbylé části žádost (stran poskytnutí dokumentu o změně společníka) svým (prvním) rozhodnutím ze dne 6. 6. 2023, č. j. Si 1460/2023-11, odmítl s odkazem na § 15 odst. 1 a § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. Žalobce se proti tomu odvolal. Žalovaný jeho odvolání vyhověl a věc vrátil k novému projednání. Podle žalovaného povinný subjekt neprovedl úvahu, zda by v tomto případě nebylo odepření požadovaných informací protiústavním extenzivním výkladem § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. Povinný subjekt měl podle něj posoudit, jak by poskytnutí požadované informace mohlo porušit či ohrozit nezávislost a nestrannost soudní moci, na něž se odvolával. 3. Povinný subjekt svým novým rozhodnutím ze dne 24. 7. 2023, č. j. Si 1460/2023-36 (prvostupňové rozhodnutí), žádost žalobce ve vztahu k požadovanému dokumentu stran změny společníka opětovně odmítl, a to pro stejné důvody jako v prvním rozhodnutí. Pod zákonnou výlukou § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona je podle něj třeba rozumět i úkony účastníků učiněné vůči soudu. Požadovaná informace se tak podle ustálené judikatury, komentářové literatury a Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 24. 7. 2009, č. j. 13/2008 – SOSV-SP, kterou se provádějí některá ustanovení informačního zákona (Instrukce) řadí k informacím podřazeným pod neurčitý právní pojem „rozhodovací činnost soudu“. Požadovaná informace je fakticky jednou z příloh úkonu účastníka vůči soudu při projednávání jiných právních věcí. Dále povinný subjekt zdůraznil rozdíl mezi listinami uloženými ve sbírce listin a těmi uloženými v neveřejném rejstříkovém spisu, jehož součástí je právě i požadovaná listina. Je přitom irelevantní, kdy ji účastník soudu předložil (zda před zahájením řízení, nebo v jeho průběhu). Požadovanou informaci nadto nelze poskytnout s ohledem na práva dotčených stran, která převažují nad právem na informaci. Povinný subjekt zmínil, že neposkytnutí takových informací je obecně i snahou nenechat se „vmanévrovat“ do účasti na „veřejném lynči“. 4. Žalobce se odvolal i proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) jeho odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zopakoval, že úkony účastníků spadají pod „rozhodovací činnost soudu“ ve smyslu § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. Uznal, že ačkoli je určitá písemnost součástí neveřejného soudního spisu, a priori to nevylučuje přístup k ní podle informačního zákona, ledaže je naplněn některý z důvodů pro neposkytnutí informace. V takovém případě je třeba poměřovat právo na informace s chráněnými hodnotami – zde to jsou autorita, nestrannost a nezávislost soudní moci. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že poskytnutí dokumentů ohledně dotčené změny v obchodním rejstříku nemůže tyto chráněné hodnoty ohrozit. Žalovaný v tomto směru upozornil na možné imanentní omezení základního práva v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (Listina), a to bez ohledu na jeho odstavec čtvrtý, a dále na široký význam výluky v § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. Klíčovou otázkou tak podle něj nebylo, zda lze požadovanou informaci podřadit pod pojem „rozhodovací činnost soudů“, ale to, zda lze na projednávaný případ skutečně § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona aplikovat. Dodal, že požadovaná informace nevypovídá o výkonu působnosti povinného subjektu, není tak dán veřejný zájem na jejím zveřejnění – žádost nesměřuje ke kontrole činnosti orgánů veřejné moci. II. Žaloba 5. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí pro nepřiměřené omezení jeho práva na informace. Pokud jde o důvody žádosti, uvedl, že se z pozice „společenského hlídacího psa“ zajímá o okolnosti převodu celého podílu jediného společníka AA STYLL na společnost Gartol a.s. (vlastněnou panamskou společností). K tomu mělo dojít bezprostředně po neoprávněném čerpání dotace ze strany AA STYLL s tím, že nedoplatek finanční správa pro nedobytnost odepsala. Na základě sdělení, které žalobci poskytl původní společník AA STYLL (a v současnosti příbramský zastupitel), se žalobce zajímá právě o okolnosti tohoto převodu (např. zda byl úplatný apod.). 6. Podle žalobce se na jeho žádost výluka podle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona nevztahuje. Požadoval totiž pouze kopii listiny (smlouvu o převodu podílu) předložené soudu před zahájením jeho rozhodovací činnosti. Její obsah nadto nic nevypovídá o vlastní rozhodovací činnosti povinného subjektu. Výklad, že rozhodovací činností jsou i obchodní listiny předložené povinnému subjektu, které až následně vedou k jejímu zahájení, jde nad rámec informačního zákona. V opačném případě by zákonodárce dotčenou výluku formuloval např. „včetně dokumentů povinně předkládaných soudu“. Navíc je podle žalobce třeba rozlišovat provedení změny v obchodním rejstříku od trestního, správního či civilního řízení. Podklady pro provedení změn v obchodním rejstříku musí být soudu předloženy. Jsou-li rozhodovací činností soudů chápany postupy a úkony směřující ke zjištění skutkového stavu věci a k jeho právnímu posouzení, a contrario tím nemůže být existence požadované listiny. Její předložení a následná dostupnost v evidenci soudu není postupem ani úkonem soudu směřujícím ke zjištění skutkového stavu věci. Jinak řečeno, až po jejím předložení zahájil rejstříkový soud postupy a úkony. 7. Žalobce též upozornil, že Instrukce je pouze interním dokumentem, kterým nelze závazně vykládat zákon. Závazný výklad může učinit pouze soud. V takovém případě měl žalovaný její obsah v rámci legislativního procesu vtáhnout do informačního zákona (např. změnou dotčené výluky na „informace ze soudních spisů s výjimkou rozsudků“). S ohledem na výklad této výluky žalobce dále namítl, že povinný subjekt si v rozporu s principy správního řízení vybral pouze ty části komentářové literatury hodící se jeho závěrům. Žalobce konečně zdůraznil, že v případě více dostupných výkladů informačního zákona je třeba volit výklad nejpříznivější pro realizaci práva na informace. 8. Dle judikatury je znění § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona jasné a srozumitelné, jeho účelem je ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci při jejím rozhodování. V případě žádosti žalobce ale správní orgány tento význam nepřípustně rozšířily, když soud v této věci rozhodl již v roce 2015. Navíc se jedná o běžný úkon (nikoliv spor), který soud za splnění zákonných podmínek provede. Vyhověním žádosti proto nemůže dojít k ohrožení nestrannosti a nezávislosti soudu, ani k ovlivnění postupu směřujícího k rozhodnutí soudu. Žalobce zdůraznil, že svým požadavkem se nesnaží povinný subjekt vtáhnout do „veřejného lynče“, má jen zájem zjistit, co je obsahem požadovaného dokumentu. Žalobce chápe ochranu zájmu očekávání účastníků stran diskrétnosti některých jejich podání vůči soudu, na druhou stranu jako žadatel o informaci očekává, že obdrží co nejvíce možných informací. V tomto směru mohl povinný subjekt dotčené listiny anonymizovat ve smyslu § 12 informačního zákona. 9. Byť požadovaná informace nevypovídá nic o působnosti povinného subjektu, žalobce nikdy nepožadoval to, co vykonal povinný subjekt, ale to, co mu bylo předloženo. Pokud tedy žalovaný uznal, že se žádost netýká výkonu působnosti povinného subje