10 Afs 18/2015 — Nejvyšší správní soud

18 Af 2/2024- 44 - text 13 18 Af 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna, soudkyně Mgr. Michaely Macurové a soudce Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: DIJO SVK s. r. o., IČO: 05607418 sídlem Rezlerova 277/66, 109 00 Praha 10 zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., IČO: 26879441 sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č. j. 4034/24/5100-41456-712955, takto: I. Návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie se zamítá. II. Žaloba se zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 22. 11. 2023 zajišťovací příkazy č. j. 8854527/23/2010-80541-109657, č. j. 8854531/23/2010-80541-109657, č. j. 8854547/23/2010-80541-109657, č. j. 8854548/23/2010-80541-109657, č. j. 8854557/23/2010-80541-109657 a č. j. 8854559/23/2010-80541-109657 podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), jimiž uložil žalobkyni, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen až srpen 2023, která nebyla dosud stanovena, složením jistoty na depozitní účet finančního úřadu ve výši 3 655 035 Kč, a to s účinností dnem vydání zajišťovacích příkazů, neboť hrozilo nebezpečí z prodlení. 2. Proti uvedeným rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, která žalovaný zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. 3. Žalovaný zrekapituloval, že odůvodněná obava ve smyslu § 167 daňového řádu, že bude žalobkyni za dotčená zdaňovací období doměřena daň, pramení z možného odepření nároku na odpočet DPH v důsledku pravděpodobné účasti žalobkyně v podvodném řetězci obchodních transakcí. Řetězec začínal u společnosti BAKHTIYAR KAZACH s. r. o. (dále jen „BAKHTIYAR“) na pozici missing trader, která podala daňové přiznání k DPH, avšak samotnou daň již neuhradila, následována společnostmi Industry cleaning s. r. o., Petr Kouřil company s. r. o., Aquarius Concept s. r. o., v období června až srpna 2023 dále společností Chalupný Solution s. r. o., společností DOLUKA s. r. o. (dále jen „Doluka“) jakožto dodavatelem žalobkyně a žalobkyní na pozici buffer. Kromě narušení daňové neutrality (chybějící daně) daňové orgány v uvedené věci shledaly řadu nestandardností, které dle jejich názoru vylučovaly jako důvod vzniku narušení daňové neutrality ojedinělé podnikatelské selhání. Všechny články řetězce s výjimkou dodavatele žalobkyně měly virtuální sídla a nedisponovaly žádnými zapsanými provozovnami. Ani jeden z článků identifikovaného řetězce se rovněž neprezentoval na internetu a o činnosti těchto subjektů tak nebylo možné dohledat žádné podrobnosti. U většiny článků řetězce pak byly evidovány nedostatky v podávání daňových přiznání, stejně jako nedoplatky na osobních daňových účtech. Řada těchto nedoplatků musela být vymáhána exekučně. Konečně také články identifikovaného řetězce měly jako jednatele a společníky osoby cizí státní příslušnosti s trvalým pobytem mimo území ČR a nezakládaly požadované písemnosti do sbírky listin. Společnosti BAKHTIYAR a Industry cleaning s. r. o. byly navíc veřejně označeny za nespolehlivé plátce. U samotné žalobkyně správní orgány upozornily, že realizovala výrazné výběry hotovosti, resp. převody peněžních prostředků na neregistrované účty, krátce poté, co byly na její účty peněžní prostředky připsány. Žalobkyně také z žádného svého bankovního účtu nehradila běžné výdaje obvykle spojené s ekonomickou činností (cestovné, pohonné hmoty, energie, vedení účetnictví). 4. Správní orgány také uvedly objektivní okolnosti, na jejichž základě měly za to, že žalobkyně o účasti na daňovém podvodu měla a mohla vědět. Zdůraznily, že ze svého bankovního účtu neprováděla úhrady přijatých zdanitelných plnění svému dodavateli, společnosti Doluka, bezhotovostním způsobem, ačkoliv oba subjekty bankovními účty disponovaly, a pakliže by byla úhrada prováděna v hotovosti, musela by být nejspíše prováděna v několika splátkách s cílem obejít zákonné omezení plateb v hotovosti. Cílem takového nakládání s peněžními prostředky je dle správních orgánů zastřít před správcem daně, jak bylo s úhradami za údajná plnění fakticky naloženo a v čí prospěch byly v konečném důsledku prostředky poskytnuty. Takový způsob zjevně neodpovídá běžným standardům mezi řádně obchodujícími subjekty. Taktéž bylo zjištěno, že žalobkyně je personálně propojena se svým největším dodavatelem, společností Doluka, přes jediného jednatele a společníka tohoto dodavatele, pana Matišáka, který měl dispoziční oprávnění k několika bankovním účtům žalobkyně, přičemž k jednomu z nich sama ani dispoziční oprávnění neměla. Pan Matišák byl jednatelem také společnosti MIJF s. r. o., proti které byly taktéž vydány zajišťovací příkazy a jejímž pokračovatelem se jevila být právě společnost Doluka. 5. Účast žalobkyně v podvodném jednání představovala dle žalovaného prvek odůvodněné obavy založený na slabších důvodech, který je však vykompenzován silnou obavou o budoucí úhradu daně. Žalobkyně nevlastnila jakýkoliv dlouhodobý majetek, jediným majetkem byly vysoce likvidní peněžní prostředky na bankovních účtech, které však žalobkyně ve velké míře vybírala v hotovosti či převáděla na neregistrované účty třetích osob mimo dosah správce daně, byla výrazně zadlužena (přes 90 %) a současně dosahovala ve své podnikatelské činnosti nízké výkonnosti a nízkého zisku za minulá období (259 000 Kč) v porovnání s výší zajišťované daně. Žalovaný poukázal také na existenci nedoplatků na osobních daňových účtech žalobkyně jak v minulosti (v milionové výši), které musely být vymáhány exekučně, tak v současnosti (ke dni 26. 10. 2023 ve výši 48 908 Kč). Taktéž absence skutečného sídla či provozovny a neexistence webové prezentace svědčí dle žalovaného o nestabilitě ekonomického subjektu. 6. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně žalobou. II. Žaloba 7. Žalobkyně úvodem vysvětluje, že její ekonomická činnost spočívá v poskytování pracovníků k třídícím a balicím službám pro odběratele, zejména společnost Globus ČR, v. o. s. Žalobkyně rekapituluje skutkový stav věci a uvádí, že zajišťovací příkazy jsou si nápadně podobné se zajišťovacími příkazy vydanými vůči společnosti Doluka. Žalovaný tak fakticky vybírá tvrzenou chybějící daň prakticky v celém identifikovaném řetězci, a to aniž by reflektoval rozdílný skutkový stav. 8. Žalobkyně v žalobě v prvé řadě namítá, že v daném případě nebyla identifikována chybějící daň, neboť společnost BAKHTIYAR sice neuhradila daň, avšak přiznala ji v daňovém přiznání. Za daňový podvod je však dle žalobkyně možné považovat pouze situace, kdy dojde k podání zjevně nepravdivého daňového přiznání, případně neúplného nebo žádného. Neodvedení daně jako takové nepředstavuje narušení neutrality DPH, nýbrž narušení platební roviny daňových příjmů členského státu. Společnost BAKHTIYAR daň stále dluží a správce daně ji může vymáhat. Současná judikatura tuzemských správních soudů je dle žalobkyně v tomto směru neudržitelná, neboť je v rozporu s evropským právem, konkrétně žalobkyně odkazuje na závěry rozsudků Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“) ze dne 2. 5. 2018, C-574/15, Scialdone, a ze dne 15. 9. 2022, C227/21, UAB „HA.EN“. Žalobkyně odkazuje také na definici podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího zájmy EU v čl. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. Samotné neodvedení daňové povinnosti, a to v jakékoliv výši, nepředstavuje „daňový podvod“ ani „chybějící daň“ tak, jak ji chápe unijní daňové právo. Nejedná se ani o synonyma s pojmem daňového podvodu, resp. trestného činu ve smyslu § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Žalobkyně proto navrhuje položit SDEU předběžnou otázku s cílem postavit najisto, co se rozumí pojmem chybějící daň a daňový podvod. 9. Stran daňového podvodu a objektivních okolností, které žalovaný identifikoval, žalobkyně namítá, že jednotlivé články řetězce kromě přímého dodavatele nezná, nemůže se tak vyjádřit ani k okolnostem jejich spolehlivosti. Popisuje však specifika trhu, na kterém se pohybuje a který je extrémně náročný na lidskou práci. Práce jsou proto často zajišťovány pomocí subdodávek, což žalobkyně využila i v případě svého dodavatele, společnosti Doluka. Žalobkyně nikdy nezastírala, že se s panem Matišákem zná, byl to nakonec on, který jí z počátku pomohl se zorientovat na trhu. Odmítá však, že by byla jakkoliv propojena či úkolována panem Matišákem. Společnost Doluka jako žalobkynin dodavatel měla řádné sídlo, prezentovala se na internetu (o čemž svědčí daňovými orgány nalezené inzeráty), a nejednalo se tak o nedohledatelný subjekt. Žalovaný žalobkyni vy