2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

18 Af 7/2024- 44 - text 8 18 Af 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Michaely Macurové a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Capital Advisors s.r.o., IČO: 06366074 sídlem Lublaňská 267/12, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátem JUDr. Radimem Hanákem Ph.D. sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č. j. 14780/24/5300-22442-710990, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný v části zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry ze dne 5. 4. 2023 vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) a v části je změnil. Osmi dodatečnými platebními výměry správce daně žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2020 až duben 2021 v celkové výši 3 993 478 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně. Změna provedená žalovaným v odvolacím rozhodnutí se týkala nepatrné části všech zpochybněných přijatých zdanitelných plnění (4 daňových dokladů), u nichž žalovaný dospěl na rozdíl od správce daně k závěru, že žalobkyně splnila formální i hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na odpočet DPH ve výši 1 923,07 Kč. 2. Správce daně vyzval žalobkyni v rámci daňové kontroly k předložení prvotních daňových dokladů ke zdanitelným plněním za výše uvedená období. Žalobkyně poskytla správci daně pouze část těchto dokladů, ve vztahu k některým tedy nesplnila již formální podmínku pro přiznání odpočtu DPH (v celkové částce 1 114 767,59 Kč). Dále k fakturám předložila výdajové a příjmové pokladní doklady a doklady o zaúčtování. Správce daně dále posuzoval daňové doklady, které žalobkyně předložila. Žalobkyně přijala zdanitelná plnění od 8 dodavatelů (společnosti QUEST LINE s.r.o., Daggrys s.r.o., DSB Consulting s.r.o., NEWCOMMER s.r.o., SYSTEM AGENCY s.r.o., BESOCORP s.r.o., Premier Class s.r.o. a TRICEGON s.r.o.), jejichž předmětem byly služby identifikované v daňových dokladech jako administrativní, poradenské, úklidové, akviziční a další. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti a průkaznosti předložených daňových dokladů, neboť z nich konkrétně nevyplývalo, v jakém rozsahu a předmětu žalobkyně plnění uvedená na daňových dokladech přijala. Nadto vlastní činností zjistil správce daně další skutečnosti týkající se jak žalobkyně, tak všech uvedených dodavatelů, které jeho pochybnosti prohloubily. Šlo o virtuální sídla všech společností, nezveřejňování účetních závěrek, absenci provozoven a jakékoliv veřejné prezentace, výlučně hotovostní platby, ačkoliv dodavatelé disponovali bankovními účty, osoby statutárních orgánů mající adresu trvalého pobytu na úřadech či odmítnutí výpovědi všemi statutárními orgány dodavatelů žalobkyně. Žalobkyně ovšem na další výzvu správce daně, který jí uvedené pochybnosti předestřel a vyzval ji k předložení dalších dokladů k prokázání jejích tvrzení, nereagovala. Správce daně proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala přijetí zdanitelných plnění v deklarovaném předmětu a rozsahu uvedeném na daňových dokladech. 3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí se závěry správce daně ztotožnil, konstatoval, že vyvstaly důvodné pochybnosti o předmětu a rozsahu plnění, jestliže žalobkyně v průběhu daňové kontroly nedoložila žádné podklady, jež by osvětlily způsob vyúčtování daných služeb, tím myšleno např. uvedení místa či název akce v rámci níž bylo odborné školení, úklid, servisní a pomocné služby či IT služby vykonány. Žalovaný konstatoval, že o činnostech, které jsou ze své podstaty vázány na určité místo výkonu, panují pochybnosti, neboť žalobkyně stejně jako její dodavatelé nedisponují provozovnou a její sídlo vykazuje znaky typické pro virtuální sídlo. Žalobkyně nedoložila dokumentaci, ze které by bylo patrné, např. kdo koho školil (prezenční listiny či samotné výukové materiály apod.), nebo v čem spočívala konzultační činnost a v čem pomocné a servisní práce. Nedoložila nic ani k akviziční či vyhledávací činnosti, ani počty zajištěných pracovníků apod. Zároveň žalobkyně nedoložila ani obvyklou obchodní dokumentaci, jako je obchodní smlouva, objednávky, vyúčtování k jednotlivým službám, ze kterého by byla zřejmá sjednaná cena za jednotku v závislosti na charakteru dané služby apod. Nepředložila ani správcem daně požadovaný pokladní deník s ohledem na úhrady v hotovosti. Žalobkyně se k uvedeným plněním ani nijak nevyjádřila a skutkový stav neosvětlila. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že své důkazní břemeno ve vztahu k deklarovaným přijatým zdanitelným plněním unesla. Žalobkyně zdůrazňuje, že nárok na odpočet DPH je základním stavebním prvkem systému DPH a k jeho odepření může dojít jen za výjimečných podmínek, které v daném případě nebyly naplněny. 5. Žalobkyně považuje vymezené předměty plnění na daňových dokladech za dostatečné, především však uvádí, že za jejich popis je podle § 28 odst. 1 a 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) odpovědná osoba, která je vystavuje (poskytovatel plnění), nikoliv žalobkyně jako příjemce plnění. Text na přijatých daňových dokladech odpovídá dle žalobkyně § 29 odst. 1 písm. f) ZDPH a rovněž čl. 226 Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Dále žalobkyně cituje z komentáře k ZDPH, z nějž plyne, že z předmětu plnění musí být seznatelné, zda poskytnuté zdanitelné plnění je poskytnutím služby nebo dodáním zboží (což je nejobecnější členění dvou druhů zdanitelného plnění) a rovněž, zda se jedná o plnění podléhající dani, nebo zdanitelné plnění od daně osvobozené, resp. jaké sazbě daně podléhá. Požadavky legislativy na textaci daňových dokladů jsou tak zcela odlišné od těch, které v rámci hodnocení daňové kontroly vyžadoval správce daně, a žalobkyní předložené doklady jim vyhovují. 6. Žalobkyně považuje jí doložené důkazní prostředky za prokazující existující obchodní spolupráci a poskytnutí deklarovaných služeb. Ve vztahu ke zdanitelným plněním vymezeným jako „zajištění záloh dat, IT a SW služeb“ či „vyhledávání a administrace vhodných výběrových řízení – úklidové práce, ostraha objektů a strážní služby, kontrolní činnost, pochůzková činnost, manipulační práce, pomocné práce“ poukazuje kromě předložených faktur na předávací protokoly a výkazy práce. Jedná se o listinu zachycující obě strany smlouvy shodně prohlašující předání předmětného zdanitelného plnění. Žalobkyní předložené doklady o úhradě pak prokazují předání hotovosti jako úplaty za realizované plnění. 7. Žalobkyně tak unesla svoje prvotní důkazní břemeno vyžadované daňovým řádem pro prokázání skutečností uvedených v daňovém přiznání, když předložila daňové doklady obsahující řádně vymezený předmět přijatého zdanitelného plnění, a současně byla tato plnění prokazatelně deklarována v daňovém přiznání i kontrolním hlášení jak dodavateli, tak i žalobkyní. 8. Správce daně přitom dostatečně nepředestřel, proč by o žalobkyní předložených důkazech měly panovat pochybnosti, a nesplnil tak svoji povinnost podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. 9. Žalobkyně k prokázání přijetí předmětných plnění nedisponuje žádnými dalšími důkazy. Žalobkyni není zřejmé, o kolik podrobnější měla textace veškerých předložených listinných důkazů být, aby správce daně zhodnotil předmětné plnění jako poskytnuté. U plnění spočívajících v nehmotných službách nelze vyžadovat jiné důkazní prostředky než zejména předávací protokoly a písemnosti obsahující shodný projev vůle dodavatele a odběratele o tom, že předmětná služba byla poskytnuta. 10. Žalobkyně je přesvědčena, že její dodavatelé uskutečnění zdanitelného plnění řádně deklarovali v daňovém přiznání a kontrolním hlášení, což je samo o sobě důkazem o faktické realizaci zdanitelného plnění. 11. Pokud správce daně s dotazem na předmětná plnění oslovoval bezvýsledně dodavatele, vzhledem ke značnému časovému odstupu u nich již nemusely být činné osoby, které se na předmětném plnění podílely. Ani skutečnost, že jednatelé dodavatelů využili své právo odmítnout výpověď poukazem na možné trestní stíhání nelze chápat jako indicii, že by plnění nemělo být poskytnuto. 12. Závěrem žalobkyně uvádí, že správce daně při hodnocení důkazů nijak nezohlednil, že není nijak vyloučeno, že předmětné plnění nebylo poskytnuto (resp. s žalobkyní dojednáno) jinou osobou než přímo jednatelem dodavatele, kdy obecně lze dodání zdanitelného plnění sjednat např. s jakoukoli osobou pověřenou při provozu podnikatele dle § 430 občanského zákoníku. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Daňový doklad sám o sobě zpravidla neprokazuje,