4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

19 A 14/2024- 48 - text 21 19 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: Ayvens s.r.o. (dříve pod názvem ALD Automotive s.r.o.) IČO: 61063916 sídlem U Stavoservisu 527/1, Malešice, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Melkusem sídlem Washingtonova 1624/5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2024, č. j. MD-6029/2024-150/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 2. 2024, č. j. MD-6029/2024-150/3 (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno k odvolání žalobkyně rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 10. 11. 2023, č. j. MHMP 2353268/2023/Kra (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že ve výroku se slova „Za uvedené protiprávní jednání se obviněné podle § 83a odst. 10 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb. ukládá správní trest pokuty ve výši 14 000 Kč“ nahrazují slovy „Za uvedené protiprávní jednání se obviněné podle § 83a odst. 11 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb. ukládá správní trest pokuty ve výši 14 000 Kč“. Ve zbytku se bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), uznal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 38 odst. 1 písm. e) a § 39 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), za použití § 40 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť provozovala na pozemních komunikacích vozidla, jejichž technická způsobilost nebyla ověřena způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e), čímž spáchala přestupky podle § 83a odst. 2 písm. d) téhož zákona, když 1) jako provozovatel silničního motorového vozidla kategorie M1, osobního automobilu tovární značky Škoda, registrační značky X, provozovala dne 7. 3. 2023 v 06:47 hodin, na pozemní komunikaci v ulici Vrchlického, Praha 5, uvedené silniční motorové vozidlo, ač nebyla ve smyslu § 38 odst. 1 písm. e) zákona o podmínkách provozu vozidel ověřena jeho technická způsobilost způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e), když platnost technické prohlídky a měření emisí skončila dnem 28. 6. 2022; 2) jako provozovatel silničního motorového vozidla kategorie M1, osobního automobilu tovární značky Volkswagen, registrační značky Y, provozovala dne 27. 2. 2023 v 10:57 hodin, na pozemní komunikaci, 14. km silnice I/35, v katastru obce Chrastava, uvedené silniční motorové vozidlo, ač nebyla ve smyslu § 38 odst. 1 písm. e) téhož ověřena jeho technická způsobilost způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e), když platnost technické prohlídky a měření emisí skončila dnem 27. 11. 2022; 3) jako provozovatel silničního motorového vozidla kategorie M1, osobního automobilu tovární značky BMW, registrační značky Z, provozovala, dne 6. 4. 2023 v 17:13 hodin, na pozemní komunikaci, v ulici Přístavní, u Mariánského mostu, Ústí nad Labem, výše uvedené silniční motorové vozidlo, ač nebyla ve smyslu § 38 odst. 1 písm. e) téhož zákona ověřena jeho technická způsobilost způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e), když platnost technické prohlídky a měření emisí skončila dnem 20. 2. 2023. 3. Za uvedené protiprávní jednání byl podle § 83a odst. 10 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích uložen správní trest pokuty ve výši 14 000 Kč [po změně odvolacím orgánem podle § 83a odst. 11 písm. d)], a dále povinnost uhradit Magistrátu hl. m. Prahy náhradu nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). II. Žalobní body 4. Žalobkyně namítala, že uložená pokuta a povinnost zaplatit paušální částku náhrady nákladů řízení je neoprávněná. Napadené rozhodnutí je zcela nesprávné, a to zejména z důvodu, že potvrdilo prvostupňové rozhodnutí přesto, že se správní orgán I. stupně nesprávně vypořádal s námitkami a nesprávně posoudil skutkový stav, čímž došlo k porušení základních práv žalobkyně, zejména práva na spravedlivý proces. 5. Napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, když prvostupňový správní orgán nesprávně dovodil, že žalobkyně je provozovatelem předmětných vozidel, nesprávně tedy právně posoudil její odpovědnost za spáchání přestupků, též porušil zásadu ne bis in idem, nesprávně posoudil jednání jako opakované spáchání přestupku. 6. Žalobkyně není provozovatelem uvedených motorových vozidel, je právnickou osobou - podnikatelem, poskytujícím zejména služby leasingu, jejichž předmětem je dlouhodobý pronájem motorových vozidel nájemcům. Faktickými provozovateli a uživateli motorových vozidel jsou nájemci na základě uzavřených smluv. K motorovým vozidlům nemá žalobkyně žádný přístup a není je ani oprávněna žádným způsobem užívat. Ke spáchání přestupků mělo dojít v souvislosti s provozem motorových vozidel, tato motorová vozidla jsou však předmětem leasingových smluv mezi žalobkyní a nájemci. Na základě smluv jsou pak vozidla poskytnuta do výlučného užívání nájemců. Jako důkaz byly žalobkyní navrženy leasingové smlouvy. 7. Dle ustálené judikatury pak platí, že za provozovatele vozidla se pokládá ten, kdo má právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem. Uvedené pak platí zejména v případě leasingových smluv, kdy například Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, dovodil, že: „Nevyplývá-li tedy z leasingové smlouvy něco jiného, vzniká od předání silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky, jež je předmětem leasingu, leasingovým pronajímatelem leasingovému nájemci, oprávnění leasingového nájemce k jeho provozování podle § 2 odst. 16 zákona č. 56/2001Sb. a leasingový nájemce se stává jeho provozovatelem.“ Dle tohoto závěru jsou v daném případě provozovateli vozidel právě jejich nájemci. 8. S ohledem na ust. § 12 zákona o odpovědnosti za přestupky, které stanoví, že jestliže ke spáchání přestupku zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem pouze ten, kdo požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení má, je pak zcela jasné, že správní orgán pochybil, když dovodil, že žalobkyně je provozovatelem vozidla a spáchání přestupku se dopustila. K samotnému naplnění formálních znaků přestupku uvedeného v ust. § 83a odst. 2 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel, které stanoví, že právnická osoba se dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 38 odst. 1 písm. e) zákona o podmínkách provozu vozidel provozuje na pozemních komunikacích vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e), je tedy nezbytné, aby žalobkyně byla v postavení provozovatele předmětného motorového vozidla. Provozovatel vozidla by musel vozidlo na pozemních komunikacích skutečně provozovat, aby se mohl dopustit tohoto přestupku. Zákon o podmínkách provozu vozidel ani jiný účinný zákon nicméně žádným způsobem pojem provozování vozidla přímo nedefinuje. 9. Pojem provozování vozidla bude v českém právním řádu definován v rámci zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle tohoto zákona se provozem vozidla rozumí jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo použito, a na to, zda vozidlo stojí nebo je v pohybu, přičemž tato definice odpovídá i ustálené judikatuře Evropského soudního dvora a evropské směrnici č. 2009/103/ES. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je pouze pronajímatelem vozidel, nemůže obstát ani názor správního orgánu, že: „Stejným způsobem mohl odvolatel rovněž ověřit i termíny technických kontrol jednotlivých vozidel, a věděl o nich, jak dokládá v bodu 42 odvolání, kde uvádí, že nájemce vozidla na konec platnosti technické kontroly upozorňuje svým e-mailem.“ Skutečnost, že žalobkyně věděla o termínech technických kontrol a nájemce na tuto skutečnost rovněž upozornila, nemůže nic změnit na situaci, že to byli právě nájemci, kteří vozidla nepřistavili k pravidelné technické kontrole, a tedy je provozovali v rozporu se zákonem. 11. Žalobkyně dále z procesní opatrnosti uvedla, že i pokud by byl závěr správního orgánu správný a žalobkyně byla provozovatelem vozidel, tak v předmětném případě nejsou naplněny podmínky, za kterých je právnická osoba pachatelem přestupku. 12. Tyto jsou upraveny v ust. § 20 odst. 1 zákona o od