6 Ads 67/2012 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 22/2023- 56 - text 10 2 Ad 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobkyně: X bytem X zastoupena obecným zmocněncem X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2023, č. j.: X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2023, č. j.: X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2023, č. j.: X, podle kterého žalobkyni ve smyslu § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ve spojení se čl. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 57/2014 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“), byla zamítnuta žádost o starobní důchod. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaná neprovedla navrhované důkazy k prokázání doby pojištění v zahraničí, a sice prezenčního studia v době mezi 31. 12. 1979 a 2. 7. 1980, výdělečné činnosti výkonu povolání mezi 8. 8. 1980 a 8. 2. 1988, jakož i náhradní doby pojištění kvůli péči o úplně bezmocného invalidního syna mezi 9. 2. 1988 a 6. 7. 1998. Jde-li o období od 7. 7. 1998 do X, žalobkyně plně podléhá české vnitrostátní úpravě na úseku důchodového pojištění a v době od 6. 7. 1998 do 31. 12. 1998 se má přihlížet k době náhradního důchodového pojištění vzhledem k synově invaliditě. Žalobkyně namítla postup v rozporu se zásadami dobré správy a porušení povinností k její osobě, když má postavení, „jako by se jednalo o českého občana“. Žalovaná porušila Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti, vyhlášenou jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/2004 Sb. m. s. (dále jen „Úmluva“), zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon č. 91/2012 Sb.“), a Smlouvu. Neprovedla lustraci výpisem z evidence obyvatel, čímž nezjistila právní postavení žalobkyně, neposoudila, zda se jedná o žadatele s mezinárodním prvkem, nevyžádala vyjádření příslušného orgánu Ruské federace k době pojištění a neumožnila žalobkyni nahlédnout do spisu před vydáním rozhodnutí. 3. Ke dni X činí doba důchodového pojištění 38 let a 134 dnů, ke dni 9. 9. 2023 dosáhla 39 let a 20 dnů, čímž žalobkyně splnila podmínku § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění. Svou žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku žalobkyně doložila úředními listinami pro období od X do 24. 12. 1991 jako občanka SSSR s bydlištěm na území SSSR, od 25. 12. 1991 do 6. 7. 1998 jako občanka Ruské federace s bydlištěm na území Ruské federace, od 7. 7. 1998 do 8. 6. 2000 jako občanka Ruské federace s trvalým pobytem na území České republiky a od 9. 6. 2000 jako osoba bez státní příslušnosti s bydlištěm na území České republiky. Žalobkyně podléhá čl. 8 a 10 Ujednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem práce a sociální ochrany Ruské federace k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení ze dne 8. 12. 2011, vyhlášeného jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 58/2014 Sb. m. s., a čl. 2, 3, 4, 6 a 30 odst. 3 Smlouvy. Žalovaná sice sepsala žádost žalobkyně coby osoby s mezinárodním prvkem, ale mezinárodní prvek z řízení vyloučila, čímž žalobkyni ošidila o značnou část doby jejího pojištění. Je v rozporu s výslovným textem a teleologickým výkladem Smlouvy, pokud žalovaná Smlouvu vyložila tak, že ke dni X žalobkyně nesplnila podmínku českého nebo ruského občanství, a proto nemá nárok na dobu pojištění. III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že posuzovala potřebné doby pojištění a dosažení stanoveného věku podle právního stavu, který byl v době podání žádosti. O žádosti nelze rozhodovat na základě již neplatných právních předpisů, takže ve věci žalobkyně již nebylo možné vycházet z období předcházejícího žádosti a rozhodovat dle právního stavu, který od zahájení řízení neexistoval. Žalobkyně je osobou bez státní příslušnosti, a tedy se na ni nevztahuje čl. 3 Smlouvy, nebylo proto potřebné obracet se na ruského nositele pojištění. Žalovaná mohla přihlédnout toliko k době zaměstnání získané podle tuzemských právních předpisů. Úmluva č. 108/2004 Sb. m. s. se na žalobkyni nevztahuje, neboť Ruská federace není jejím smluvním státem. Žalobkyně nepožádala o předložení podkladů pro výpočet důchodu, pročež je irelevantní námitka o neumožnění nahlédnutí do spisu. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 5. Žalobkyně v replice uvedla, že na základě zákona č. 91/2012 Sb. jí přísluší postavení, „jako by se jednalo o českého občana“, jež žalované určuje povinnost jednat s ní v agendě sociálního pojištění jako s českým občanem. Svým zákonným ustanovením Česká republika přiznala apatridům v agendě sociálního zabezpečení postavení českého občana, přičemž takovému posouzení se žalovaná vědomě vyhýbá. Žalovaná byla povinna přihlédnout k době pojištění před 31. 12. 1998, v žádném případě se nejedná o zpětné doplacení důchodu. Podle čl. 6 Smlouvy je pro žalovanou rozhodující nejen území, ale i doba, v níž byla činnost konána na jiném území. 6. Žalovaná v reakci na repliku konstatovala, že se § 28 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb. vztahuje na osoby bez státní příslušnosti, avšak toliko pro potřeby řízení v oblasti soukromého práva. Smlouva v případě občana bez státní příslušnosti neodkazuje na zákon č. 91/2012 Sb., nýbrž ve čl. 30 odst. 3 jasně stanoví aplikační podmínky. Smlouva nepřipouští žádné označení „jako by se jednalo o českého občana“ a důchodové pojištění je subsumováno pod právo veřejné. 7. V podání doručeném soudu dne 21. 2. 2024 žalobkyně sdělila, že Česká republika zaručila každému uchazeči o starobní důchod přihlédnutí k jeho době důchodového pojištění tak, jak určí cizí stát. Zákon č. 91/2012 Sb. žalobkyni nesporně definuje jako oprávněného žadatele o starobní důchod. Žalobkyně má trvalý pobyt v České republice od roku 1998, čímž ke dni podání žádosti značně převyšuje povinnou tříletou dobu ve čl. 7 odst. 2 Úmluvy č. 108/2004 Sb. m. s., když čl. 24 této úmluvy pojednává o oblasti sociálního zabezpečení. Jde-li o oblast důchodového pojištění, žalobkyně upozornila na § 7 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o vyloučení cizích států z pravomoci českých soudů. 8. V podání doručeném soudu dne 13. 5. 2024 žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 2941/17, podle něhož kasační závaznost rozhodnutí ustupuje jen tehdy, pokud nižší soud zjistí další fakta, kterými bude věc dostatečně odlišena od původní podoby. Žalobkyně je k rozhodnému dni oprávněným žadatelem o předčasný starobní důchod a jedinou otázkou je výklad části V. čl. 30 odst. 3 Smlouvy před rozhodným dnem 31. 12. 2008. Žalovaná měla zcela přihlédnout k době pojištění žalobkyně jako dobově cizího státního občana, kdy je mimo výslovný a teleologický výklad, že žalobkyně musela splňovat podmínku ruského nebo českého občanství. 9. V podání doručeném soudu dne 10. 6. 2024 žalobkyně opětovně zmínila nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 2941/17, a citovala z něj právní větu, podle níž existuje možnost, aby obecný soud nereflektoval právní názor Ústavního soudu a v dobré víře předestřel konkurenční úvahy, zjistí-li fakta, kterými bude věc dostatečně odlišena od podoby, v níž byla předtím předložena instančně vyššímu soudu. Dále žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 387/18, podle něhož ani ve skutkově podobných věcech nelze vyloučit odchýlení od předchozí judikatury, ale když k tomu dojde a účastník to namítá, musí být odchýlení řádně a přesvědčivě vysvětleno. Podle žalobkyně si soud má uvědomit svou odpovědnost před ní jako osobou kvalifikovanou v oboru lékárenství I. stupně. IV. Obsah spisového materiálu 10. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 11. Žalobkyně dne 12. 12. 2022 podala žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku, a to ke dni X. Ke svému státnímu občanství sdělila, že je bez státní příslušnosti. V rubrice „Přehled o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky až do dne podání žádosti o důchod“ uvedla dobu pojištění v Rusku mezi lety X a 1999, pro dobu od 18. 1. 1999 do 30. 9. 2022 odkázala na evidenci žalované a v období od 2. 1. 2018 za zaměstnavatele označila společnost EURODOM, spol. s r. o. 12. Žalovaná dne 16. 5. 2023 vydala prvoinstanční rozhodnutí, podle něhož žalobkyni ve smyslu § 31 zákona o důchodovém pojištění ve spojení se čl. 3 Smlouvy starobní důchod nená