10 Azs 181/2016 — Nejvyšší správní soud

4 A 8/2024- 19 - text  9 4 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: A. P., narozený dne X trvale bytem X zastoupený zmocněncem T. M., narozeným dne X, bytem X proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. CPR-7926-2/ČJ-2024-930310-V241, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 27. 2. 2024, č. j. CPR-7926-2/ČJ-2024-930310-V241 (dále jen „napadené rozhodnutí”) Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 7. 1. 2024, č. j. KRPA-11227-12/ČJ-2024-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) správní vyhoštění a byla stanovena doba 12 měsíců, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy Evropské unie a smluvní státy“), počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území EU a smluvních států, zároveň byla dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území členských států EU a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné. II. Obsah žaloby 2. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil a žádal jeho přezkoumání, uvedl, že se do dané situace dostal nechtěně. Dále uvedl, že dle § 98 může v České republice pracovat, tento paragraf se rozporuje se zákonem č. 326/1999 Sb. Měl za to, že cizinecká policie nerespektuje zákon vydaný Evropskou unií o zaměstnanosti cizinců jiných členských států, jak je nastaveno v Evropské unii a judikatuře Soudního dvora Evropské unie, poukazoval na vysílání pracovníků a zásadu volného služeb a osob včetně pracovníků v rámci Evropské unie. 3. Žalobce namítal nepřiměřenost dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, kdy poukazoval na manželku a syna, dále uváděl, že chce žít v České republice úplným životem, mít zde rodinné zázemí, v zemi původu nemá žádný majetek, neví, kde tam bude žít a co tam bude dělat, po třech letech si zvykl na život zde v České republice, apeloval na dodržování lidských práv a sociální porozumění. 4. Poukazoval na vyhlášku č. 429/2010 Sb., dle které splnění této podmínky se nevyžaduje, jde-li o cizince, který je občanem státu uvedeného v seznamu zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni žádost o udělení dlouhodobého víza podat na kterémkoli zastupitelském úřadě ČR. 5. Závěrem uvedl, že pochybení je sice na jeho straně, zákon o pobytu cizinců však není nikde zřetelně vysvětlen, cizinec nemůže veškeré znění zákona pochopit, veškeré zákony vydané žalovaným si v mnoha případech protiřečí a cizincům nedávají srozumitelné vysvětlení zákona. 6. Požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. 7. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, na které bylo reagováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelně uvedl důvody, pro které bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. Ve svém postupu neshledal pochybení, navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Z úředního záznamu ze dne 7. 1. 2024 soud zjistil, že téhož dne prováděla hlídka Policie ČR na specifikované adrese pobytovou kontrolu, kde byl kontrolován žalobce, přičemž bylo zjištěno, že žalobce má ve svém cestovním pase otisk vstupního razítka do schengenského prostoru ze dne 8. 11. 2023, výstupní razítko ani jiné povolení k pobytu se v dokladu nenacházelo, dále bylo zjištěno, že žalobce pobýval v ČR ve dnech 17. 8. 2023 a 25. 8. 2023, kdy byl kontrolován hlídkami policie na druhý cestovní doklad, žalobce k tomu sdělil, že zde pobýval od srpna 2023 do října 2023 na druhý cestovní doklad. Vzniklo podezření, že žalobce se snaží uvést policejní hlídku v omyl a že překročil dobu 90 dnů ve 180denním období, kdy byl oprávněn pobývat na území ČR, vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Lustrací nebylo zjištěno žádné platné pobytové oprávnění. 10. Dne 7. 1. 2024 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců na základě skutečnosti, že žalobce pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 11. Do protokolu o výslechu ze dne 7. 1. 2024 žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Moldavska, naposledy na území schengenského prostoru přicestoval dne 8. 11. 2023, od té doby je zde nepřetržitě, do ČR přicestoval za prací, předtím v ČR pobýval i od 2. 8. 2023 do 31. 10. 2023 na základě druhého biometrického dokladu (ten má nyní v Moldavsku), kdy odcestoval do Moldavska, a dne 8. 11. 2023 se zase vrátil, to přicestoval na svůj nynější cestovní doklad. Je si vědom toho, že zde může pobývat pouze 90 dnů ve 180denním období. Používal dva cestovní doklady, aby sem mohl přicestovat, je si vědom toho, že při prvním pobytu překročil dobu oprávněného pobytu o jeden den, a nyní překročil tuto dobu o 61 dnů. Bydlí s krajany na ubytovně v Praze, přesnou adresu nezná, přijel sem za prací, dělal brigády na stavbách, nemá tady žádný majetek, v Moldavsku má byt, je zdráv, disponuje financemi na pobyt a vycestování, je svobodný, děti nemá, v Moldavsku má rodiče a širší rodinu, v ČR nemá žádné osobní vazby ani příbuzné či blízké osoby, ani závazky nebo pohledávky, s rodinou v Moldavsku je v kontaktu, může tam vycestovat, má se kam vrátit, mají tam dům, naposledy tam byl v listopadu 2023, nemá překážky ve vycestování a nehrozí mu tam žádné nebezpečí, v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. 12. Žalobce se dne 7. 1. 2024 seznámil se spisem, nechtěl se vyjádřit k podkladům, ani nenavrhl jejich doplnění. 13. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 7. 1. 2024 správní orgán I. stupně konstatoval, že bylo prokazatelně zjištěno, že žalobce pobýval na území ČR od 8. 11. 2023 do 7. 1. 2024 bez oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, byl prokázán důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Zabýval se otázkou, zda žalobce nenaplňoval podmínky, pro které mohl na území pobývat bez víza, avšak shledal, že žalobce zde mohl pobývat od 2. 8. 2023 do dne 31. 10. 2023 (90 dnů během 180 denního období), v období od 8. 11. 2023 do 7. 1. 2024 již zde pobýval neoprávněně. Správní orgán I. stupně dále posuzoval přiměřenost dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu ust. § 119a odst. 2 a ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, vyšel z konkrétních tvrzení žalobce uvedených ve správním řízení (viz výše), z toho dovodil, že žalobce nemá na území ČR vytvořeny takové vazby, na základě kterých by nebylo možné správní vyhoštění uložit, nevyplynuly žádné skutečnosti, které by bránily jeho odcestování do domovské země, rozhodnutím o správním vyhoštění nebudou ohroženy nebo poškozeny jeho rodinné vztahy, ani jeho soukromý život, na území ČR není nijak integrován, sdělil, že může bez problémů vycestovat. Posuzoval všechny aspekty přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců a zohlednil i závažnost jeho protiprávního jednání. Odůvodnil dobu 12 měsíců, po kterou nelze žalobci umožnit vstup, která byla na stanovena na spodní hranici sazby, jako polehčující shledal, že žalobce se správním orgánem spolupracoval, v jeho neprospěch přičetl, že jeho jednání bylo odhaleno až činností policejní hlídky, přestože si byl vědom neoprávněnosti svého pobytu na území, neučinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu, rovněž zde chtěl vykonávat pracovní činnost, aniž by byl držitelem příslušného oprávnění. 14. V