10 Ads 369/2017 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 11/2023- 20 - text  8 4 Ad 11/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: V. P., narozený dne X. X. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2023, č. j.: MPSV-2023/106278-911 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2023, č. j. MPSV-2023/106278-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 2. 2023, č. j. 7384/2023/AAF (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 31. 1. 2023. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že žalovaný při posouzení nároku pominul porovnání příjmů s náklady na bydlení, které v daném období činily 15 345 Kč. Zásadní vada spočívá v tom, že při použití § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. žalovaný porovnává započitatelný příjem pouze s 1,3 násobkem částky živobytí místo aby odečetl odůvodněné náklady na bydlení a výsledek porovnal s částkou živobytí. V ust. § 33 odst. 2 není uvedeno, že započitatelný příjem má být snížen o náklady na bydlení; měla-li by druhá věta tohoto ustanovení být chápána jako zmírnění podmínky nároku na příspěvek na živobytí, nemůže to vést k tomu, že žadateli v důsledku nepřiznání doplatku zůstane po úhradě odůvodněných nákladů částka nižší než částka živobytí, jinak by totiž nemělo smysl ust. § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., které rovněž definuje stav hmotné nouze spočívající pouze v nedostatku prostředků k úhradě bydlení. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 Pl. ÚS 21/96 o možnosti odchýlení se od doslovného znění, vyžaduje-li to smysl ustanovení, soudu navrhl postup dle § 64 zákona č. 182/1993 Sb. 3. K poslednímu odstavci napadeného rozhodnutí (chyba spočívající v opomenutí snížit započitatelný příjem o tzv. přiměřené náklady, která neměla vliv na správnost) namítal, že institut přiměřených nákladů je důsledkem ideje, že nikdo by neměl za bydlení platit více, než třetinu svých příjmů, a pokud ano, měl by mu být rozdíl mezi tím a skutečnou částkou poskytnut formou dávky. Pokud se však zohledňují pouze náklady do výše nákladů přiměřených, ačkoli reálné náklady jsou mnohem vyšší, a podle toho se určuje nárok či výše dávky, je to nesmysl. Poukázal na to, že v ČR dosud neexistuje institut sociálního bydlení, na což poukázal i Ústavní soud (II. ÚS 2533/2020, 25. 4. 2023), žadatelé užívající k bydlení ubytovny jsou odkázáni na doplatek na bydlení, protože úřady práce jim odmítají přiznávat příspěvek na bydlení. 4. Nelze přehlédnout, že ačkoli součet příjmů matky žalobce a žalobce bez redukcí tj. 16 852 Kč a 8 6992 Kč, 5 703 Kč a 1 282 Kč (1/3 z 3 846 Kč), jež činí 32 529 Kč, tak byť po odečtení nákladů na bydlení 15 345 Kč dosahuje 15 749 Kč a znatelně překračuje částku živobytí, stále je zejména vzhledem k prudce rostoucí inflaci na hranici ohrožení chudobou. V případě započitatelného příjmu a odůvodněných nákladů (13 629 Kč) zůstane 5 723 Kč a je tak splněna i podmínka dle § 33 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., překážkou je pouze nepřiznání příspěvku na živobytí. I z toho je zřejmý stav hmotné nouze resp. nutnost ústavně konformního výkladu zákona č. 111/2006 Sb. (i v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením). 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení prvostupňového i napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že žalobci nebyla za měsíc leden 2023 přiznána dávka příspěvek na živobytí (rozhodnutí ÚP ČR ze dne 28. 2. 2023), proto nemohl být žalobci přiznán doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věta prvá zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/2006 Sb.“). Správní orgán proto postupoval dle věty druhé tohoto ustanovení, a posuzoval, zda příjem žalobce a osoby společně posuzované po odečtení přiměřených nákladů na bydlení dle § 9 odst. 2 zákona přesáhl 1,3 násobek částky živobytí. Popsal konkrétní výpočet částky živobytí, která v daném případě činí celkem 9 704 Kč, 1,3 násobek této částky činí 12 615 Kč. Popsal příjem žalobce a společně posuzované osoby, kdy celkový vypočtený průměrný příjem v rozhodném období činil 22 770 Kč, ten byl dále snížen o přiměřené náklady na bydlení dle § 9 odst. 2 zákona v maximální výši, tedy 35 % příjmu (7 970 Kč), což činí 14 800 Kč; příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ve výši 14 800 Kč byl porovnán s 1,3 násobkem částky živobytí (12 615 Kč) a vzhledem k tomu, že příjem byl po odečtení přiměřených nákladů na bydlení vyšší než 1,3 násobek živobytí, nemohl být žalobci doplatek přiznán ani dle ust. § 33 odst. 2 věty druhé zákona. 7. V zákoně není opora pro postup, aby od příjmu byly odečteny odůvodněné náklady na bydlení. Pokud žadatel nedosáhne na příspěvek na živobytí z důvodu vysokých příjmů, umožňuje zákon fakultativně přiznat žadateli doplatek na bydlení v případě příjmu dosahujícího maximálně 1,3 násobku částky živobytí. Vzhledem k tomu, že je alternativní podmínka vzniku nároku vázána na nárok na příspěvek na živobytí, vychází se při zjišťování příjmů a částky živobytí z částek, které byly rozhodné pro příspěvek na živobytí, tedy se započte příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení do výše 30/35 % příjmu. Odůvodněné náklady na bydlení jsou zohledňovány v podmínce pro nárok na dávku dle § 33 odst. 1 zákona a ve výpočtu výše dávky, není tedy důvodu, aby byl zohledňovány v podmínkách pro nárok dle § 33 odst. 2 zákona, které se váží k příspěvku na živobytí. Zákon rovněž neumožňuje pro posouzení vzniku nároku započítat skutečné náklady na bydlení. 8. Byl přesvědčen, že výpočet částky živobytí a příjmu žalobce a společně posuzované osoby byl jednoznačně vysvětlen a proveden v souladu se zákonem, přičemž žalobce nesplňuje podmínky nároku na dávku. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 31. 1. 2023 žalobce podal žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení, ve které jako společně posuzovanou osobu uvedl svoji matku, k tomu doložil doklady týkající se příjmů a nákladů na bydlení. 10. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 28. 2. 2023 rozhodl správní orgán I. stupně na základě žádosti žalobce ze dne 31. 1. 2023 o nepřiznání dávky doplatek na bydlení žalobci. V odůvodnění poukázal na § 2 odst. 2 písm. b), § 33 odst. 1 písm. b), § 33 odst. 2 a odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb. Zjistil, že společně posuzované osoby (žalobce a jeho matka) se dlouhodobě zdržují v ubytovně, cena za pokoj činí od 1. 1. 2023 částku 17 050 Kč za měsíc, v rozhodném období říjen – prosinec 2022 žalobce obdržel tyto příjmy: invalidní důchod ve výši 8 692 Kč měsíčně + příjem ze závislé činnosti 5 703 Kč měsíčně, v prosinci 2022 též příjem z výkonu veřejné funkce 3 846 Kč, společně posuzovaná osoba – matka žalobce obdržela v rozhodném období starobní důchod ve výši 16 852 Kč měsíčně, s odkazem na § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. správní orgán I. stupně stanovil příjem ve výši 22 770 Kč, shledal, že částka živobytí činí (při zohlednění potřeby dietního stravování žalobce) 9 704 Kč (matka 4 470 Kč + žalobce 4 040 Kč + 1 194 Kč). Nárok na příspěvek na živobytí za leden 2023 nevznikl z důvodu vysokých příjmů, následně přistoupil k posouzení nároku na doplatek na bydlení. Výpočet v daném případě představuje částka příjmu všech společně posuzovaných osob mínus přiměřené náklady na bydlení (tj. odůvodněné náklady na bydlení, nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob), což musí být méně než 1,3 násobek částky živobytí všech osob, tedy konkrétně 22 770 Kč – 7 970 Kč (přiměřené náklady na bydlení – 35 % příjmu) = 14 800 Kč – to je vyšší než částka živobytí společně posuzovaných osob 9 704 Kč. 1,3 x 9 704 Kč = 12 615 Kč. Vzhledem k tomu, že částka příjmu 14 800 Kč je vyšší než 1,3 násobek částky živobytí ve výši 12 615 Kč, žalobci nevznikl nárok na dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. 11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27. 3. 2023 odvolání, kde uplatnil obdobné námitky, jako v žalobě. 12. V napadeném rozhodnutím ze dne 16. 5. 2023 žalovaný shrnul obsah spisové dokumentace, zjistil, že žalobci byl rozhodnutím ze dne 28. 2. 2023 č.j. 7376/2023/AAF nepřiznán příspěvek na živobytí, správní orgán I. stupně na tomto základě postupoval de § 33 odst. 2 věty druhé zákona č. 111/2006 Sb. tj. zkoumal, zda příjem žalobce a společně posuzované