9 Azs 249/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 52/2022- 76 - text 10 5 A 52/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalované H. D. M., narozený X státní příslušnost E. bytem v ČR X Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2022, č. j. MV-66486-4/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2022, č. j. MV-66486-4/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 15. 2. 2022, č. j. OAM-13192-12/TP-2021 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 22. 7. 2021 o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném od 18. 12. 2015 do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že v dané věci není pochyb o tom, že žalobce pro udělení požadovaného trvalého pobytu splnil podmínku stanovenou v ustanovení § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tzn. podmínku 4 let nepřetržitého přechodného pobytu na území ČR, a že poslední dva roky probíhalo řízení o udělení mezinárodní ochrany. Nicméně nesplnil podmínku uvedenou v § 67 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, neboť není cizincem mladším 18 let; cizincem, který není schopen se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postarat nebo cizincem osamělým a starším 65 let. Dále podle ustanovení § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, je žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, při splnění podmínek v odstavci 1 uvedeného ustanovení, oprávněn podat i cizinec, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Žalovaná vysvětlila, že ustanovení § 67 odst. 4 je výjimkou z § 67 odst. 2, tzn. rozšiřuje se jím okruh oprávněných osob vypočtených v odstavci 2. Žalovaná se však ztotožnila s názorem Ministerstva vnitra a dospěla k závěru, že v případě žalobce ani „jiné důvody hodné zvláštního zřetele“ uvedené v odst. 4 citovaného zákona dány nejsou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce v žalobě uvedl, že žije na území České republiky již 36 let, přicestoval v roce 1986 jako student, vystudoval v ČR vysokou školu a získal titul inženýra na Vysoké škole zemědělské v Praze. Po ukončení studia se žalobce do země původu zamýšlel vrátit, ale v zemi původu mezitím v roce 1991 proběhl politický převrat a vypuklo etnické násilí proti amharskému etniku, k němuž žalobce náleží. Žalobce zůstal v ČR, našel si zde práci a získal povolení k pobytu za účelem zaměstnání na základě kterého žalobce pobýval v ČR až do roku 2007, kdy se mu kvůli administrativní chybě nepodařilo pobyt prodloužit. Vzhledem k probíhající válce v zemi původu se nemohl vrátit, proto zůstal v ČR bez povolení k pobytu. V roce 2011 pak požádal o mezinárodní ochranu právě z důvodu existence etnického konfliktu v Etiopii a obav z pronásledování z důvodu příslušnosti k amharskému etniku. Mezinárodní ochrana však žalobci udělena nebyla, v roce 2015 o ni žalobce požádal znovu, neboť etnický konflikt v Etiopii nabíral na síle a žalobce žil v té době v ČR již 30 let. Druhé řízení o udělení mezinárodní ochrany pravomocně skončilo 2. 7. 2021, když Nejvyšší správní soud odmítl jeho kasační stížnost. 4. Žalobce uvedl, že o povolení k trvalému pobytu žádal ve smyslu ustanovení § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodů zvláštního zřetele hodných. Žalobce se domnívá, že v jeho případě existují důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce uvedl, že je v České republice integrován, hovoří plynně český a cítí se tu doma, v zemi původu nebyl za celých 36 let ani jednou. Dle žalobce nelze rovněž přehlédnout, že žalobci je již 61 let, tedy v ČR strávil více než polovinu svého života. I s ohledem na jeho věk by pro něj bylo složité zkoušet se začlenit zpět do etiopské společnosti. Žalobce poukázal na čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „EÚLP“), který nechrání pouze rodinný život, ale rovněž soukromý život, veškerý svůj soukromý život přitom žalobce realizuje na území ČR. Dle žalobce proto s ohledem na délku předchozího pobytu a hloubku jeho vazeb na území ČR byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání trvalého pobytu. 5. Žalobce dále uvedl, že dle tvrzení správního orgánu může za splnění veškerých zákonných podmínek žádat o vydání nižšího pobytového oprávnění. Žalobce v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 4 As 5/2011-101, ze dne 23. 3. 2011, který se věnuje výkladu pojmu „důvody hodné zvláštního zřetele“ a konstatuje, že: „pokud žalovaný (správní orgán) opírá své rozhodnutí o existenci alternativ k vydání povolení k trvalému pobytu, pak měl tyto alternativy ve svém rozhodnutí konkretizovat a alespoň v obecné rovině se vypořádat s otázkou, zda u stěžovatele přichází v úvahu aplikace některého z alternativních pobytových režimů tak, aby měl stěžovatel reálnou šanci povolení k pobytu získat.“ Žalobce uvedl, že nemá reálnou šanci získat žádné jiné pobytové oprávnění na území ČR, než je právě trvalý pobyt po ukončení řízení o mezinárodní ochraně dle ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců. 6. Žalobce rovněž poukázal na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále také „ESLP“), ve kterých se ESLP zabýval otázkou, zda je možné, aby cizinec žijící delší dobu na území státu vytvořil takové zázemí, které by bylo chráněno čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dospěl přitom ke kladné odpovědi. Žalobce odkázal na rozsudek ESLP ze dne 23. 6. 2008, Maslov proti Rakousku, a na rozsudek ESLP ze dne 9. 10. 2003, Silvenko proti Litvě. Žalobce uvedl, že ve světle těchto rozsudku je podstatné, že si vybudoval síť vazeb, které představují soukromý život ve smyslu čl. 8 EÚLP. 7. Žalobce namítal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se neexistence důvodů hodných zvláštního zřetele v jeho případě je zcela nedostatečné a správní orgány nedostály požadavkům ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí je rovněž zcela nepřiměřené a v rozporu s čl. 8 EÚLP, kdy je žalobce po více než 36 letech pobytu na území nucen k návratu do země původu, kde probíhá válečný konflikt a příslušníkům jeho etnické menšiny je vyhrožováno likvidací. 8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 4. 8. 2022 odmítla námitky žalobce a navrhla soudu žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaná odkázala na žalobou napadené rozhodnutí a uvedla, že rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které správní řád v ustanovení § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění rozhodnutí. 10. Žalovaná konstatovala, že žalobce v předmětném řízení neprokázal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, přičemž prokázání takových důvodů tížilo žalobce. Žalovaná uvedla, že v řízení posoudila všechny žalobcem tvrzené skutečnosti (doba pobytu na území, prokázané zaměstnání na území, vazby na zemi původu, věk žalobce) a dospěla k závěru, že se nejedná o natolik závažné důvody, které by odůvodňovaly vydání trvalého pobytu jakožto nejvyššího pobytového oprávnění cizince na území. Upozornila, že žalobce má možnost řešit svůj pobyt na území nižším pobytovým oprávněním. Současně upozornila, že při hodnocení situace vycházela ze zjištění, že žalobce má ve své vlasti rodinné vazby (rodiče, sourozenci, dospělý potomek), naopak na území ČR si žádné nové rodinné vazby nevytvořil, toliko zde má práci a přátele. Žalovaná se nedomnívá, že by neudělením trvalého pobytu žalobci došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. III. Posouzení žaloby 11. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále také jen „s. ř. s.“), neboť žalobce i žalovaná s tímto postupem souhlasily. Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 12. Ž