4 Afs 167/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 95/2023- 70 - text 19 6 A 95/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Město Český Těšín, se sídlem náměstí ČSA 1/1 737 01 Česká Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí minstra pro místní rozvoj ze dne 5. 5. 2023, č.j. MMR-28705/2023-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 5. 5. 2023, č.j. MMR-28705/2023-26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno předchozí opatření žalovaného [Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „Centrum“)] ze dne 8. 3. 2023, vydané žalovaným jako poskytovatelem dotace v pozici tzv. Řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu, jímž žalovaný rozhodl o nevyplacení žalobci části dotace ve výši 5 % z částky dotace dříve mu přiznané rozhodnutím žalovaného o poskytnutí dotace ze dne 6. 12. 2018, č.j. 53608/2018-55/1, a určené na financování veřejné zakázky č. VZ 0001 s názvem „Centrální dopravní terminál Český Těšín a Parkoviště P+R“, nárokované v žádosti o platbu č. CZ.06.1.37/0.0/0.0/16_0450008928/2022/003/POST, ve výši 203.410,98 Kč. [2] V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že kontrolními zjištěními č. A.1. a č. A.2., obsaženými ve 2. stanovisku Centra, došlo fakticky k popření závěrů předchozího 1. stanoviska Centra, a tím k porušení zásady legitimního očekávání a ochrany dobré víry. Pokud žalovaný (potažmo nejprve Centrum) až zpětně, teprve po skončení zadávacího řízení (v okamžiku, kdy žalobce nebyl objektivně schopen údajné pochybení týkající se zadávací dokumentace nijak napravit, resp. příslušné části zadávací dokumentace změnit), zcela překvapivě začne tvrdit, že některé části zadávací dokumentace, kterou žalovaný ještě před zahájením zadávacího řízení (prostřednictvím Centra) posuzoval a k jejímuž obsahu neměl žádné výhrady, jsou v rozporu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), pak je takový postup ve vztahu k žalobci zjevně nespravedlivý a nepřiměřeně přísný, a tedy nezákonný. [3] Žalobce dále namítal, že údajné porušení ZZVZ žalobcem v zadávací dokumentaci tak, jak jej popsal žalovaný ve svém kontrolním zjištění č. A.1. v době, kdy žalobce připravoval zadávací dokumentaci k zakázce, podle tehdejší soudní judikatury, dle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) nebo podle obecně známé odborné literatury nebylo vůbec považováno za porušení ZZVZ. Dle žalobce se tak v daném případě nejednalo o nějaké dodatečně zjištěné zjevné porušení ZZVZ ze strany žalobce jakožto zadavatele zakázky, ale pouze o důsledek nové rozhodovací praxe ÚOHS, na který s určitým zpožděním reagoval také žalovaný. Zdůraznil, že tuto změnu rozhodovací praxe nemohl logicky v době přípravy zadávací dokumentace předpokládat. K otázkám principu právní jistoty a zákazu svévole při výkonu veřejné moci pak odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp.zn. IV.ÚS 690/01. [4] Dále v tomto žalobním bodu namítal, že se mu dostalo konkrétních ujištění (ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č.j. 1 Afs 15/2012-38) ze strany poskytovatele dotace ohledně toho že žalobcem zpracovaná zadávací dokumentace odpovídá pravidlům stanoveným v ZZVZ (srov. 1. stanovisko Centra). Žalobci tak vzniklo legitimní očekávání, že zadávací dokumentace odpovídá ZZVZ, tj. že mu bude dotace při splnění dalších podmínek vyplacena. Nadto zopakoval, že nejednalo o „zjevné porušení platné právní úpravy“. Namítal rovněž, že výklad žalovaného je v rozporu s veřejnoprávní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a Centrem, platnou v době provádění kontroly [srov. čl. IV., bod 4.2, odst. f) této smlouvy], když dle žalobce nelze za řádné provádění veřejnoprávních kontrol považovat nezávazné vyjádření k zadávacím podmínkám veřejné zakázky, zejména pokud zjištění v další veřejnoprávní kontrole žalovaný zcela neguje. Žalobce následně k ochraně legitimního očekávání odkázal na další judikaturu Nejvyššího správního soudu. [5] Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí (a současně dřívější Informace o nevyplacení části dotace a 2. stanovisko Centra) v rozporu se závěry rozhodnutí ÚOHS ze dne 9. 9. 2021, č.j. ÚOHS-28954/2021/162/Dha (dále jen „rozhodnutí ÚOHS ze dne 9. 9. 2021“), v němž ÚOHS v přestupkovém řízení vedeném proti žalobci z úřední povinnosti konstatoval, že zde nejsou žádné důvody pro „uložení sankce“, tedy, že se žalobce nedopustil v zadávacím řízení žádného porušení ZZVZ. Žalovaný (a před ním Centrum) v podstatě ignoruje fakt, že se ve správním řízení zahájeném proti žalobci z úřední povinnosti ÚOHS musel zabývat všemi možnými porušeními ZZVZ v zadávacím řízení, nikoliv jen obecnými podezřeními uvedenými v podnětu ze dne 24. 11. 2020, jenž byl pro ÚOHS pouhým impulsem k zahájení správního řízení. Samotný podnět ze dne 24. 11. 2020 (bez příloh) je velmi stručný a zcela obecný a neobsahuje žádná konkrétní podezření na možná porušení ZZVZ v rámci zadávacího řízení. Konkrétnější podezření na porušení ZZVZ ve vztahu k jiným souvisejícím zadávacím řízením, nikoliv však k zadávacímu řízení na zadání předmětné zakázky, obsahuje pouze příloha č. 1, avšak ani v té nejsou ve vztahu k předmětnému zadávacímu řízení uvedena žádná údajná konkrétní pochybení žalobce. Dále je pak z předložených listinných důkazů, na které žalobce žalovaného již dříve upozorňoval, zřejmé, že se v tomto případě ÚOHS skutečně zabýval celou zadávací dokumentací a celým průběhem zadávacího řízení komplexně. Neposuzoval tedy jen konkrétní údajná pochybení žalobce, která byla uvedena v podnětu doručeném ÚOHS. Pokud ÚOHS pravomocně žádné porušení ZZVZ ze strany žalobce neshledal, znamená to, že zadávací dokumentace není v rozporu se ZZVZ a žalobce žádné ustanovení ZZVZ neporušil. Žalovaný se pokusil tyto zcela jednoznačné a logické závěry ve své argumentaci obejít zjevně nepravdivým tvrzením o tom, že ÚOHS se údajně při posuzování došlého podnětu ze dne 24. 11. 2020 (který se týkal jen částečně také předmětného zadávacího řízení) zabýval pouze těmi skutečnostmi, které byly uvedeny v tom podnětu. Tak tomu ovšem nebylo. [6] Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal, že v době přípravy zadávací dokumentace a formulace požadavků na prokázání profesní způsobilosti dodavatelů v čl. 10. 3. zadávací dokumentace ještě nebylo vydáno rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2020, č.j. ÚOHS-05747/2020/553/LHl (dále jen „rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2020“), o které přitom Centrum (a žalovaný) opírá své kontrolní zjištění č. A.1. Žalobce jako zadavatel se proto uvedeným přelomovým rozhodnutím ÚOHS tehdy logicky nemohl řídit. Žalovaný až zpětně, na základě právního názoru zveřejněného v rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2020, začal žalobci vytýkat, že v zadávací dokumentaci stanovil nadbytečně a diskriminačně požadavek na prokázání kvalifikace dodavatelů také požadavkem na doložení živnostenského oprávnění Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, ačkoliv v době zpracování zadávací dokumentace takovému závěru nic nenasvědčovalo. Také v 1. stanovisku Centra žádné upozornění na závěry vyplývající z rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2020 ve vztahu k zadávací dokumentaci obsaženo nebylo. Tuto svou výhradu vůči zadávací dokumentaci pak Centrum uplatnilo až se zpožděním více než 1,5 roku ve 2. stanovisku Centra. [7] Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že je přesvědčen, že v zadávací dokumentaci stanovené požadavky na profesní způsobilost dodavatelů nejsou v rozporu s rozhodnutím ÚOHS ze dne 21. 2. 2020. Držitel živnostenského oprávnění Provádění staveb, jejich změn a odstraňování získaného v České republice sice nepotřebuje k realizaci zakázky oprávnění Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, ovšem do zadávacího řízení se mohl přihlásit také jakýkoliv zahraniční dodavatel a zadavateli nemohlo být předem známo, zda obdobné živnostenské oprávnění jako je české Provádění staveb, jejich změn a odstraňování bude u zahraničního dodavatele zahrnovat vždy rovněž činnosti obsažené v české živnosti. [8] Žalobce dále namítal, že s ohledem na množství podaných nabídek považuje úvahy žalovaného o možném ohrožení hospodářské soutěže za zcela nepodložené, čistě hypotetické a nereálné. Uvedl, že je přesvědčen, že jeho požadavek na předložení živnostenského oprávnění pro Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrického zařízení nemohl fakticky vytvářet žádné bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, neboť pokud by kterýkoliv z účastníků tento doklad nepředložil, nemohlo to být důvodem k vyloučení takového účastníka ze zadávacího řízení a jeho nabídka by byla žalobcem i be