3 Ads 7/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 3/2023- 65 - text 10 6 Ad 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: JUDr. P. Č., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a střední Čechy ze dne 12. 12. 2022, č.j. 42000/040805/22/010/JB, sp.zn. OSVC/PV/928/22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne 12. 12. 2022, č.j. 42000/040805/22/010/JB, sp.zn. OSVC/PV/928/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Pražskou správou sociálního zabezpečení ze dne 18. 10. 2022, č. 1929/2022, č.j. 42113/003/8014/18.10.2022/1929/PM (dále též „platební výměr“), jímž byla žalobci jako OSVČ uložena povinnost zaplatit doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za roky 2014 až 2017 v celkové výši 152.479 Kč, a tento platební výměr byl potvrzen. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že již v odvolání namítal, že platebním výměrem uložený nedoplatek nemá oporu ve faktech, resp. přinejmenším vzbuzuje pochybnosti o reálnosti zjišťování a zjištění. Dále zde namítal, že před přiznáním starobního důchodu žalobci jistě správa sociálního zabezpečení musela provést kontrolu s tím, že důchod byl žalobci přiznán a doplacen zpětně bez toho, že měl žalobce nedoplatek. Namítl, že pokud by předmětný nedoplatek existoval, tak by jej Pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) musela započítat proti žalobci vyplacenému doplatku důchodu. Pokud by pak existoval stav, že by byl žalobce v prodlení s dodáním tzv. Přehledů za předmětná období, tak bylo důvodné očekávat, že tuto skutečnost bude PSSZ řešit v přiměřené době. Na vysvětlení pak žalobce uvedl, že byl 2x okraden, přičemž lupič si část této evidence odnesl. Dále uvedl, že do okamžiku obdržení platebního výměru neměl o dluhu žádnou informaci. Naráz mu tak byl předepsán k úhradě nedoplatek až s osmiletým zpožděním. Dále uvedl, že na nemožnost prověřit alespoň evidenci podkladů u PSSZ žalobce žalovanou upozornil, a to včetně na možnost „doručování“ písemností ze strany pojištěnců do schránky na staveništi v Biskupské. Namítal, že ani odůvodnění platebního výměru, ani napadené rozhodnutí neobsahuje odkaz na jiné konkrétní podklady a zhodnocení takových důkazů, vyjma těch podporujících závěry správních orgánů o existenci nedoplatku. [3] Dále žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav, když nevypořádání se všemi argumenty žalobce uváděnými v odvolání, vede k závěru, že právní hodnocení nemůže být úplné a objektivní. Dále namítal porušení zásady právní jistoty a porušení základních zásad správního řízení. K tvrzení žalované, že žalobce byl o nedoplatcích informován např. ve Vyúčtování záloh za rok 2017, zaslaném údajně dne 25. 9. 2018, a ve Vyúčtování záloh za rok 2020, zaslaném dne 15. 6. 2021, žalobce uvedl, že o osudu těchto Vyúčtování mu není nic známo. Nadto se dle žalobce žalovaná sama popřela, když uvedla, že důchod mu byl přiznán dne 11. 9. 2018, čemuž určitě předcházelo prověřování stavu. Žalobce v žalobě připustil, že neučinil vždy vše správně, a to zejména v přesvědčení, že již byl ze strany PSSZ původně „napálen“, když musel uhradit penále jen proto, že platil PSSZ, ale jinak, než ona uznala a byl v domnění, že po dni 15. 12. 2014 je stále v plusu ve výši 210.151 Kč. [4] Žalobce rovněž namítal, že z ustanovení § 90 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), nelze dovozovat, že ostatní listiny, nebo jiné listiny než doručované do vlastních rukou se doručují pouze občasným a nedoložitelným vhozením do schránky, přičemž o tom, které listiny se doručují kvalifikovaným (prokazatelným) způsobem by měla PSSZ rozhodovat podle obsahu listiny a hrozby plynoucí z případného nedoručení pro občana (plátce). Jako důkazy zde žalobce uvedl platební výměr č. 1247/2015, rozhodnutí č.j. 42213/030/8014/6.10.2015/1247/VE, celý spis vedený ve věci důchodového pojištění, spojený s osobou žalobce, a zprávu Unicreditbank a.s. o poukazech peněz žalobce ve prospěch PSSZ v letech 2014 až 2018. [5] Shrnul, že výše uvedenými skutkovými a procedurálními okolnostmi porušil správní orgán na úseku důchodového pojištění své povinnosti při zjišťování skutkového stavu, přičemž své závěry opřel o nedokázaná tvrzení (doručování písemností atd.). Zároveň tím, že nevyhověl žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu, tak omezil jeho práva pojištěnce uplatnit ve správním řízení své návrhy a navrhnout a provést důkazy. Nedoplatek je tak ze strany žalované toliko jen tvrzený, ale nikoli prokázaný. Uzavřel, že správní orgán sociálního zabezpečení porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 6 odst. 4 písm. l) zákona č. 582/1991 Sb., když mu neposkytl odbornou pomoc. [6] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak platební výměr. [7] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhovala její zamítnutí. K námitce, že uložené doplatky na pojistném nemají oporu ve faktech, žalovaný uvedl, že při stanovení jejich výše vycházela z údajů, které žalobce uvedl na přehledech o příjmech a výdajích OSVČ za roky 2014, 2015, 2016 a 2017, které podal po zákonem stanovených lhůtách dne 24. 9. 2018. Na všech těchto Přehledech žalobce uvedl výši daňového základu a vyčíslil pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. K námitce, že dluh na pojistném měl být započítán proti vyplacenému doplatku důchodu, žalovaná uvedla, že žádost o důchod podal žalobce dne 11. 9. 2018, a výše pojistného za roky 2014 až 2017 nebyla k tomuto dni známa. Ke skutečnosti, že PSSZ doplatky na pojistném předepsala k úhradě s osmiletým zpožděním, žalovaná uvedla, že ve věci podání přehledů o příjmech a výdajích za roky 2014 až 2017 žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“). Poukázala na to, že podle ustanovení § 18 odst. 1 tohoto zákona se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje až za 10 let ode dne splatnosti. [8] K námitce, že žalobci není nic známo o Vyúčtováních, na které žalovaná odkazovala v napadeném rozhodnutí, žalovaná uvedla, že vyúčtování jsou OSVČ doručována prostřednictvím datových schránek, příp. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb obyčejnou zásilkou. Ke způsobu doručování dále uvedla, že v souladu s ustanoveními § 19, § 59 a § 72 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nejsou vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění zasílány OSVČ do vlastních rukou. V této souvislosti uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v Přehledech za roky 2014 až 2017 vyčíslil výši pojistné, tak o existenci dluhu na pojistném věděl. [9] K „napálení“ žalobce ze strany PSSZ žalovaná odkázala na odůvodnění rozhodnutí ze dne 15. 12. 2015, č.j. 42213/030/8014/6.10.2015/1247/VE, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru PSSZ ze dne 6. 10. 2015, č.j. 1247/2015. [10] K námitce, že závěry správních orgánů se opírají o nedokázaná tvrzení, žalovaná uvedla, že PSSZ i žalovaná vycházely z údajů o výkonu samostatně výdělečné činnosti a údajů uvedených na Přehledech za roky 2014 až 2017, které sdělil žalobce. Dále uvedla, že žádost o nahlédnutí do spisu nebyla žalobcem v rámci celého řízení uplatněna. [11] Žalobce podal k vyjádření žalované repliku, ve které uvedl, že tvrzení o aplikaci ustanovení § 18 zákona č. 589/1992 Sb. je prolomeno časovým okamžikem uplatnění pohledávky (v roce 2022) ve vztahu nejen k údajnému okamžiku vzniku žalobcova dluhu, neboť ten nevznikl dne 24. 9. 2018, jelikož do té doby údajný dluh existoval, ale neznámá mohla být jen jeho výše. Namítal, že dovolávat se na (byť zákonem) obecně stanovenou dlouhou promlčecí lhůtu je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Dále připomněl, že dlužník nemůže být v prodlení, pokud věřitel de facto brání splnění závazku (pokud existuje) dlužníkem. Aplikaci institutu promlčení tak žalobce označil za šikanózní. Uvedl, že hodlal v rámci procesu např. uplatnit námitku promlčení ve vztahu k právní skutečnosti, že žalovaná mohla a měla své (údajné) pohledávky z let 2014 až 2017 započítat proti v roce 2018 vyměřené pohledávce žalobce v souvislosti s přiznáním starobního důchodu. Tuto námitku tak vznesl nyní. [12] Dále k vyjádření žalované uvedl, že do jeho dat