2 Ads 33/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 28/2024- 41 - text 15 8 A 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce Aero CB s.r.o., IČ: 017 07 051, se sídlem č. p. 109, Hosín, zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem Radniční 7A, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. MD-13085/2021-220/2, takto: I. Rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze dne 19. 1. 2021, č. j. 3938-20-301/10, a rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. MD-13085/2021-220/2, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad pro civilní letectví jako správní orgán prvého stupně rozhodl dne 19. 1. 2021 pod č. j. 3938-20-301/10, tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku naplňujícího skutkovou podstatu ustanovení § 93 odst. 3 písm. c) zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví (dále jen „letecký zákon“ nebo jen „ZCL“), kterého se žalobce dopustil tím, že v období od 2. 5. 2017 do 18. 2. 2020 nedbalostně prováděl lety v režimu SPO, aniž by provozní příručka provozovatele splňovala podmínky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. 7. 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví ve spojení s čl. 31 tohoto nařízení a nařízením Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. 10. 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle základního nařízení, a to zejména jeho částí ORO v použitelných částech ORO.GEN.110 a ORO.GEN.200 a částí SPO v ust. SPO.OP.230. žalobci byla uložena pokuta 10 000 Kč. 2. Konkrétně žalobce v průběhu kontroly předložil příručku, která vykazovala nedostatky spočívající v nedodržení požadavků na obsah a strukturu této dokumentace. 3. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný podanému odvolání částečně vyhověl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně změnil tak, že pozměnil text výroku a doplnil označení jednatele žalobce, a dále v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není shledán vinným ze spáchání přestupku naplňujícího skutkovou podstatu §93 odst. 3 písm. d) leteckého zákona, rozhodl v tomto rozsahu o zastavení řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. V podané žalobě žalobce předně namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí způsobenou vadou jeho výrokové části. 5. Jak uvedl, z výrokové části napadeného rozhodnutí není zřejmé, ze spáchání jakého přestupku byl žalobce uznán vinným. 6. Žalovaný doplnil výrok ohledně zastavení řízení v části týkající se přestupku podle § 93 odst. 3 písm. d) zákona o civilním letectví. Na druhou stranu ale žalovaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí konstatuje, že žalobce byl uznán vinným právě ze spáchání přestupku dle § 93 odst. 3 písm. d) zákona o civilním letectví. Z výroku napadeného rozhodnutí tedy neplyne, zda je žalobce vinen spácháním přestupku podle § 93 odst. 3 písm. d) zákona, jak o tom hovoří výrok napadeného rozhodnutí, nebo za spáchání přestupku podle § 93 odst. 3 písm. c) zákona, jak to plyne z výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. 7. Dále žalovaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí nijak neuvádí, jak se s podaným odvoláním vypořádal, konstatuje, že se odvolání částečně vyhovuje, avšak neuvádí, zda ve zbývající části toto zamítá a o jakou část odvolání se jedná. Není tedy zřejmé, proč nebylo odvolání žalobce zcela vyhověno, když nedošlo k zamítnutí odvolání v té části, ve které zřejmě žalovaný neměl v úmyslu podanému odvolání vyhovět. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu neúplné. 8. S odkazem na komentářovou literaturu žalobce uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, zmatečné, nesrozumitelné a věcně nesprávné. 9. Ve druhé žalobní námitce žalobce vytýká napadenému rozhodnutí nesprávný odkaz na přímo použitelný předpis Evropské unie. 10. Přestupek podle § 93 odst. 3 písm. c) zákona o civilním letectví spáchá právnická osoba, která provádí lety ve vzdušném prostoru České republiky v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto zákoně nebo přímo použitelném předpise Evropské unie upravujícím provádění letů ve vzdušném prostoru. Přímo použitelnými předpisy Evropské unie jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1139 ze dne 4. 7. 2018 a prováděcí nařízení Komise č. 923/2012 ze dne 26. 9. 2012, kterým se stanoví společná pravidla létání a provozní předpisy týkající se služeb a postupů v oblasti letecké navigace. Výrokové části rozhodnutí obou správních orgánů však odkazují na nařízení Komise č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 216/2008. Nařízení Komise stanoví podrobná pravidla pro letový provoz letounů a vrtulníků, včetně prohlídek letadel provozovatelů na odbavovací ploše pod bezpečnostním dozorem jiného státu, když přistávají na letištích nacházejících se na území, na něž se vztahují ustanovení smluv. Žalovaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí označuje nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1139 ze dne 4. července 2018 jako základní nařízení, přičemž k nařízení Komise č. 965/2012 ze dne 5. října 2012 uvádí, že toto nařízení stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle základního nařízení. 11. Žalobce k tomu uvedl, že nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012 se vztahuje k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, nikoliv k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1139 ze dne 4. července 2018, když toto základní nařízení provádí nařízení Komise (EU) č. 923/2012 ze dne 26. září 2012. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 bylo zrušeno právě nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1139 ze dne 4. července 2018. 12. Žalobce k tomu dále uvedl, že v rozhodnutí prvostupňovém není uveden žádný odkaz na určitý právní předpis či přímo použitelný předpis Evropské unie, který měl žalobce porušit, ale omezují se pouze na konstatování, že žalobce měl porušit „části ORO v použitelných částech ust. ORO.GEN.110 a ORO.GEN.200 a částí SPO v ust. SPO.OP.230“. Žalobci tak není zřejmé, na jaký přímo použitelný předpis Evropské unie má být touto citací odkazováno. Už vůbec pak není zřejmé, v jakém právním předpisu se má nacházet ustanovení SPO.OP.230, když ani nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012 ustanovení SPO.OP.230 neobsahuje. 13. Třetí žalobní námitkou žalobce brojí proti právnímu posouzení jemu přičítaného jednání. Žalobci je kladeno za vinu, že nedbalostně prováděl lety, aniž by provozní příručka provozovatele splňovala podmínky stanovené nařízením č. 2018/1139. Správní orgán nevysvětlil, jak mohou výtky vztahující se k vedení příručky provozovatele naplnit zákonné znaky skutkové podstaty, která postihuje provádění letů ve vzdušném prostoru České republiky, tedy samotnou letovou činnost. Žalobce namítá, že skutková podstata v souladu s jazykovým vyjádřením hypotézy dané právní normy postihuje nedovolené jednání, které se bezprostředně týká letové činnosti prováděné ve vzdušném prostoru České republiky, ale nedopadá na případy porušení povinností, které se provádění letů bezprostředně netýkají. V opačném případě by pod tuto skutkovou podstatu bylo možno podřadit každé jednání, které jakkoliv, byť i velmi vzdáleně, souvisí s prováděním letů. 14. Žalobce dále namítl, že zpracovaná provozní příručka žádným způsobem nenahrazuje dosaženou kvalifikaci pilota, doklad o jeho zdravotní způsobilosti, řízení letové způsobilosti a povinnosti k údržbě letadla. Z toho podle žalobce vyplývá, že provádění letů bylo v souladu s předpisy zajišťujícími bezpečnost. 15. Pakliže ÚCL a žalovaný spatřují v nedostatcích provozní příručky naplnění skutkové podstaty dle § 93 odst. 3 písm. c) ZCL, je nutné trvat na tom, aby tento závěr byl v rozhodnutí prvostupňovém i v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně odůvodněn, a především aby bylo ze strany orgánů státní správy bez pochybností prokázáno, že žalobce spáchal přestupek naplněním shora uvedené skutkové podstaty. 16. Žalobce napadenému rozhodnutí dále vytýká, že nezohledňuje, že některé části provozní příručky mají být zpracovány s přihlédnutím k velikosti provozovatele a k povaze a složitosti jeho činnosti, jak stanoví například ustanovení ORO.GEN.200 písm. b), které je v odůvodnění napadeného rozhodnutí citováno. Úvahy správních orgánů o tom, jakým způsobem byla provozní příručka posouzena ve vztahu k velikosti, povaze a složitosti činnosti žalobce však napadené rozhodnutí postrádá. 17. Ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu prvého stupně žalobce namítl,