7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 33/2024- 54 - text 15 8 A 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: JUDr. L. S., narozená X, bytem X zastoupená JUDr. Martinou Tesařovou, advokátkou, sídlem Bratronice 241/0, 273 63 Bratronice, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČ 00025429, sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že to, že o názoru hodnotitele ohledně nejednoznačného zadání případové studie ze strany žalovaného nebyla žalobkyně nikterak informována, je nezákonný zásah, se odmítá. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovanému bylo přikázáno uznat písemnou zkoušku žalobkyně za úspěšně složenou, se ve zbytku zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 8. 2. 2024 absolvovala žalobkyně druhý pokus písemné části obecné zkoušky insolvenčního správce. Žalobkyně v testu s 89 % uspěla. Druhou část zkoušky tvořila případová studie, kdy bodová hranice pro absolvování je také 80 %. Žalobkyně dosáhla u jednoho z hodnotitelů hodnocení 72 bodů (po opravě 75 bodů), u druhého 58 bodů, čímž nedosáhla potřebnou hranici a dne 21. 2. 2024 byla vyrozuměna, že u zkoušky neuspěla. Dne 15. 3. 2024 žalobkyně podala žádost o revizi případové studie, kdy se žalobkyně domáhala uznání otázky č. 1 a otázky č. 5 jako „kompletně správných“, čímž by získala potřebnou hranici 80% u jednoho z hodnotitelů. 2. Na žádost nebylo ze strany žalovaného jakkoliv reagováno, proto se žalobkyně domáhá svého práva soudní cestou prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem a navrhuje, aby soud rozhodl tak, že se žalovanému zakazuje pokračovat v porušování práva žalobkyně, spočívající v neuznání úspěšného složení případové studie v rámci písemné části obecné zkoušky insolvenčních správců skládané žalobkyní dne 8. 2. 2024 od 9:00 hod v Justiční akademii v Kroměříži v budově C pod sp. zn. MSP-26/2022-OINS-ZK a přikazuje se mu uznat tuto zkoušku žalobkyně za úspěšně složenou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně je přesvědčena, že má veřejné subjektivní právo na spravedlivý, férový a přezkoumatelný proces obecné zkoušky insolvenčního správce. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v uznání otázky č. 1 a č. 5 případové studie pouze jako „částečně správné“ a nikoliv „kompletně správné,“ ačkoliv své závěry žalobkyně opírá o aktuální soudní rozhodovací praxi a závěry odborné veřejnosti, kdy aktuální soudní judikatura připouští dvě různá a správná řešení. Žalobkyně následně podrobně rozebrala zadání a odpovědi na tyto dvě sporné otázky. 4. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah i v samotném bodovém systémů obou hodnotitelů. V dané situaci reálně neexistuje žádný jednotný klíč ani systém hodnocení, který by dal uchazečům možnost rozpoznat, jaké úkoly jsou hodnoceny jakým počtem bodů, aby se na ně mohl primárně zaměřit. Pokud tedy za otázky 1), 2), 3), a 5) bylo možné získat maximální počet 15 bodů a za otázku 4) celkem 40 bodů, byť se jejich náročnost a zadání na první pohled nelišily, dochází k situaci, že i když uchazeč zodpoví maximálně správně 4 otázky z celkových 5 a získá tak plný počet bodů, dostane se na bodovou hranici pouze 60 z potřebných 80 bodů. Nebude tak schopen dosáhnout potřebné bodové hranice k úspěšnému absolvování. Rozdílné a pro uchazeče nepředvídatelné bodové rozdíly v jednotlivých úkolech rovněž představují nezákonný zásah do předvídatelného a spravedlivého procesu obecné zkoušky insolvenčního správce. 5. Žalobkyně následně v doplnění žaloby ze dne 25. 4. 2024 reagovala na odpověď na svou žádost o revizi, kterou provedl tentýž hodnotitel a uvedla, že s ní nesouhlasí. Pokud byla její žádost o revizi posuzována stejným hodnotitelem, je zcela nepravděpodobné, že by daná osoba změnila své závěry pouze na základě námitek podaných žalobkyní. Žádost o revizi směřovala žalobkyně primárně k posouzení jinému hodnotiteli a ne stejné osobě. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu uvedl, že žalobkyně nemá právo na soudní přezkum správnosti případové studie, a proto navrhl žalobu zamítnout. Má za to, že postupoval zcela v souladu s příslušnými právními předpisy, dospěl-li k závěru, že žalobkyně nebyla při složení písemné části zkoušky insolvenčního správce úspěšná, neboť hodnocení případové studie žalobkyně nedosáhlo nezbytné hranice pro úspěšnost. 7. Zákon o insolvenčních správcích ani vyhláška nezakládají v tomto ohledu právo žalobkyně na revizi hodnocení. K vyhovění žádosti žalobkyně o revizi případové studie a jejímu předložení prvnímu hodnotiteli přistoupil žalovaný ze své vlastní iniciativy. Pro případ excesivně přísného hodnocení případové studie jedním ze členů komise stanovuje vyhláška v § 9 odst. 6 postup sestávající z předložení případové studie zkušební komisi, dosáhla-li tato u jednoho člena komise alespoň 80 %. Tato situace však u žalobkyně nenastala. Žalovaný tak k vyhovění žádosti žalobkyně přistoupil zcela nad rámec svých zákonem či jiným předpisem daných povinností, a to respektuje principy dobré správy. Námitky žalobkyně k reviznímu postupu žalovaného jsou tak irelevantní. 8. Pokud jde o bodový systém hodnocení případové studie, maximální počet bodů za jednotlivé otázky případové studie skutečně není uveden. Vyhláška v § 9a odst. 4 však nestanovuje členům komise pro hodnocení případových studií povinnost při vyhotovení posudku uvést maximální počet bodů, nýbrž toliko celkové hodnocení případové studie. 9. Otázka č. 4 je složena ze dvou částí, lze proto logicky dovodit, že tato bude hodnocena více body než otázky zbývající. Smyslem a účelem zkoušky insolvenčního správce je, aby uchazeč prokázal komplexní znalosti, tedy znalost všech zkoušených oblastí tak, jak jsou vymezeny v § 3 odst. 2 vyhlášky, a nikoliv, aby se zaměřil na vypracování pouze těch otázek, jež jsou ohodnoceny vyšším počtem bodů. 10. Žalovaný si je vědom skutečnosti, že první hodnotitel nesprávně sečetl celkový počet udělených bodů, kdy správně mělo být 75 bodů místo nesprávného součtu 72. Žalobkyně však ani tak nedosáhla nezbytné hranice úspěšnosti 80 %. 11. Žalobkyně ve své replice k vyjádření žalovaného uvedla, že nezákonnost zásahu spatřuje v průběhu písemné zkoušky insolvenčního správce, kdy ji nejprve byly nesprávně sečteny body, poté ji byla sražena téměř polovina bodů za to, že si zvolila zcela správné řešení ze dvou možných. Samotný obsah zkoušky pak považuje za nesprávný očividně i jeden z hodnotitelů. Konečně žalobkyně spatřuje zásah do svého práva rovněž i ve skutečnosti, že o názoru hodnotitele ohledně nejednoznačného zadání případové studie ze strany žalovaného nebyla nikterak informována. 12. Co se týče nemožnosti napadnutí samotné správnosti písemné části zkoušky insolvenčního správce, žalobkyně konstatuje, že je ji znám minimálně jeden případ, kdy žalobce (kolega žalobkyně) napadl písemnou část zkoušky insolvenčního správce žalobou proti nezákonnému zásahu, kdy napadl právě nesprávnost odpovědí a nejednoznačnost zadání a na základě podané žaloby mu bylo stran žalovaného dáno za pravdu a písemná část uznána. Jednalo se o řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 84/2021. 13. Dále uvedla, že co do otázky č. 1 nepanuje mezi stranami sporu o tom, že žalobkyně na položenou otázku odpověděla správně, kdy se její závěry shodovaly se závěry soudní rozhodovací praxe (Vrchního soudu v Olomouci). Žalobkyni v tomto ohledu byly strženy body výhradně jen na základě toho, že nevycházela rovněž z odlišné praxe Vrchního soudu v Praze, což žalobkyně považuje za absurdní, kdy v postavení potenciálního insolvenčního správce nemůže současně aplikovat dvě rozdílná řešení stanovené soudy stejné úrovně. V konečném důsledku tak bylo žalobkyni vyčteno, že se rozhodla na podložnou otázku aplikovat jeden správný postup aprobovaný soudní praxí. Žalobkyně napadá vlastní hodnocení otázky, resp. samotný způsob rozdělení bodů při hodnocení, když otázka správnosti odpovědi je v tomto irelevantní, kdy nepanuje sporu o tom, že žalobkyně zodpověděla otázku správně v souladu s aktuální rozhodovací prací. 14. Žalobkyně dále ve své replice uvedla, že při nahlížení do soudního spisu v něm nalezla vyjádření jednoho z hodnotitelů zkušební komise, který se vyjadřuje k námitkám žalobkyně ohledně správnosti jejích odpovědí případové studie zkoušky insolvenčního správce u otázek č. 1 a č. 5. Samotný hodnotitel v tomto svém vyjádření uvádí, že samotné zadání nebylo jednoznačné a že akceptuje, že žalobkyni bylo známo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které je v rozporu se závěry hodnocení. Toto žalobkyně doložila a hodnotitel toto akceptuje, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku nesjednocenou Nejvyšším soudem, není možné ohodnotit úkol č. 1 plným počtem bodů. 15. Dále však h