9 As 158/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 4/2021- 77 - text 13 8 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., IČ: 49356089, se sídlem Pražská 1321/38a, Praha 10, zastoupeného advokátem JUDr. Vilémem Podešvou se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2020, č. j. MZP/2020/500/1631, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP), ze dne 5. 6. 2020, č. j. ČIŽP/41/2020/6372, bylo žalobci podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších s (dále jen „zákon o odpadech“) uloženo opatření a lhůty pro zjednání nápravy spočívající v následujícím: 1) Odvést na vázaný účet zřízený dle § 50 odst. 1 zákona o odpadech peněžní prostředky finanční rezervy ve výši 68 086 833, 50 Kč, kterou byla společnost AVE povinna vytvořit za období let 2013 až 2018 za odpady uložené do zařízení „1. Fáze, řízená skládka Čáslav“ s IČZ: 00799 (před rokem 2016 označením 001001) (dále jen „skládka Čáslav“). Skládka Čáslav je provozována v rámci zařízení centrum komplexního nakládání s odpady Čáslav na adrese: Hejdof 1666, 28601 Čáslav, k u Čáslavi, ID zařízení IPPC: MZPR98BK 6BHX. Za odpady v množství 1 278 602, 92 tun, uložené ve výše uvedeném období na skládce Čáslav pod kódem nakládání s odpady N 1 využití odpadů na povrchu terénu s výjimkou využití odpadů na skládce (tj. využité jako konstrukční prvek skládky), společnost AVE nepřevedla peněžní prostředky finanční rezervy 68 086 883, 50 Kč. 2) odvést na vázaný účet zřízený dle § 50 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 21 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech peněžní prostředky finanční rezervy ve výši 39 294 755,65 Kč, kterou byla společnost AVE povinna vytvořit za období let 2013 až 2018 za odpady, které byly odstraněny uložením v zařízení společnosti AVE, nazvaném „1. Fáze Skládky S-NO Benátky nad Jizerou“ s přiděleným IČZ: CZCZS00819 (dále jen „skládka Benátky“). Skládka Benátky je provozována v rámci zařízení „Řízená skládka Benátky nad Jizerou“ na adrese: Průmyslová 1002, 294 71 Benátky nad Jizerou, k.ú. Staré Benátky, ID zařízení IPPC: MZPAAGI2NZYF. Za odpady uložené ve výše uvedeném období na skládce Benátky pod kódem N1 Využití odpadů na povrchu terénu s výjimkou využití odpadů na skládce (tj. využité jako konstrukční prvek skládky“) a za uložení výstupu pod názvem: „Recyklovaná škvára AVE CZ pro stavební účely dle PN-003 ze zařízení IČZCZS00825 v celkovém množství 716 512,61 tun společnost AVE nepřevedla peněžní prostředky finanční rezervy 39 294 755,65 Kč. 3) Písemně informovat inspekci o provedení nápravných opatření uvedených v bodě 1) a 2) A to zasláním příslušných výpisů z vázaných účtů prokazujících provedení nápravy, a to do 14 dnů od provedení nápravných opatření. 2. Lhůta pro provedení předmětného nápravného opatření uvedeného byla stanovena v délce 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. 3. Česká inspekce životního prostředí jako správní orgán prvého stupně vyšla z kontrolních zjištění, a na základě provedené kontroly provozu zařízení skládka Čáslav a skládka Benátky dospěla k závěru, že vytváření finanční rezervy se týká všech odpadů ukládaných na skládku, tedy i těch, které tvoří technologické zabezpečení skládky či konstrukční prvky. Uložením odpadů evidovaných jako konstrukční prvky v kontrolovaném období do tělesa skládky Čáslav v rámci první fáze provozu byly splněny podmínky pro vznik povinnosti vytvářet finanční rezervu i za tyto odpady odstraněny skládkováním. K obdobnému závěru pak dospěla rovněž ve vztahu k finanční rezervě za odpady uložené do skládky Benátky s tím, že rezerva se vytváří za všechny odpady uložené do skládky bez ohledu na charakter či účel tohoto uložení tedy včetně tzv. konstrukčních prvků skládky. 4. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v podané žalobě namítl, že rozhodnutí žalovaného je postaveno na nesprávném právním posouzení věci na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu. 6. Předně žalobce namítl, že žalovaný ve věci nemožnosti využívání odpadů v první fázi provozu skládek, dlouhodobě zastává nesprávný názor, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 54/2019-88, ze dne 13. 10. 2020, č. j. 10 As 164/2019-84, a ze dne 5. listopadu 2020, č. j. 9 As 158/2019-82. Bez podrobného přezkoumání, jakým způsobem bylo s odpady na skládkách fakticky naloženo, žalovaný nemůže konstatovat, že žalobce odpady na skládkách nevyužíval, ale odstraňoval, a to zejména, aniž by jakkoliv ověřoval, jaký byl primární účel nakládání s konkrétními přijatými odpady na skládkách. 7. Jak dále uvedl, bez podrobného přezkumu faktického způsobu nakládání s odpady na skládkách žalovaný nemůže určit, že ke všem odpadům přijatým na skládky a nyní evidovaným pod kódem nakládání N1 vznikla žalobci povinnost vykázat je pod jiným způsobem nakládání a platit ve vztahu k nim rekultivační rezervu. 8. Vedle § 51 odst. 4 zákona o odpadech neexistenci povinnosti žalobce odvádět finanční rezervu za řádně využité odpady na skládkách v souladu se zákonem o odpadech a integrovaným povolením a provozními řády skládek potvrzuje také § 155 odst. 5 zákona č. 541/2020 Sb. Žalovaný nesprávně posoudil výsledek certifikovaného technologického postupu výroby výrobků škvára tak, že výstup z výroby není výrobek ve smyslu zákona o odpadech, ale stále odpad - tento závěr přitom nemá oporu ve správním spise a je rozporný s dalšími dílčími závěry žalovaného. 9. Žalovaný se nezabýval tím, zdali na skládce Benátky je s výrobkem škvára nakládáno jako s výrobkem ve smyslu zákona o odpadech, nebo jako s odpadem, ačkoliv toto posouzení považují rozsudky Nejvyššího správního soudu za klíčové pro určení, zdali je výrobek škvára skutečně výrobkem ve smyslu zákona o odpadech, a nevztahují se tak na něj povinnosti týkající se odpadů, a to včetně povinnosti vykázat určitý způsob nakládání s odpadem a odvézt rekultivační rezervu. 10. Žalobce vytýká správním orgánům, že skutkové okolnosti případu posoudily schématicky, bez zkoumání relevantních okolností. Podstatou řešeného případu je posouzení, zda využívání odpadů v první fázi provozu skládky může být dle zákona o odpadech vykonáváno a evidováno žalobcem na skládkách způsobem, který žalobce zvolil. Žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu, (rozsudky ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7As 54/2019–88, ze dne 13. 10. 2020, č. j. 10 As164/2019–84 a ze dne 5. 11. 2020, č. j. 9As 158/2019–82) s tím, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zde vyslovenými závěry. 11. Žalobce nesouhlasí s klíčovým závěrem žalovaného, že v první fázi provozu skládky nelze využívat odpad, tento názor neodpovídá výkladu zákona o odpadech, které ve věci zaujal Nejvyšší správní soud. Podle žalobce výklad § 4 odstavec 1 písm. j) rozdělení do fází představuje převládající, hlavní, primární, avšak nikoli výlučnou činnost prováděnou na skládce odpadů. Posuzování takové činnosti je nutné zohlednit také v horizontu životnosti skládky jako celku a celé doby trvání její existence. Žalobce využívá odpady v souladu s integrovaným povolením a provozním řádem jednotlivých skládek, žalovaný se měl zabývat pouze tím, jak je fakticky s odpady na skládkách nakládáno, zdali toto nakládání odpovídá povaze využití anebo odstranění odpadů a následně tím, zdali vůbec, případně v jakém rozsahu vznikla povinnost žalobce odvádět na rekultivační rezervu peněžní prostředky z odpadů přijímaných na skládkách. 12. V další části žalobních námitek žalobce poukázal na odst. 39. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7As 54/2019–88, podle kterého pro přijetí závěru, zdali odpady byly na skládce využívány, či nikoliv, je nezbytné přezkoumat, zdali hlavním cílem využití odpadu je to, že primárně plní užitečný účel tím, že nahrazuje jiné materiály, které by pro takový účel musely být jinak využity, což nakonec umožňuje chránit přírodní zdroje. Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí, že podobná úvaha nebyla provedena, tento přezkum je však nezbytný pro určení rozsahu, v jakém je žalobce případně povinen odvést částku rekultivační rezervy na zvláštní vázané účty skládek, pokud by totiž při řádném zjištění skutkového stavu bylo zjištěno, že by jen část odpadů aplikovaných na skládky byla využita k takovým odpadům, by žalobci nevznikala povinnost odvádět rekultivační rezervu. Žalobce tedy vytýká napadenému rozhodnutí, že žalovaný nezkoumal, jak je s odpady a dalšími materiály fakticky nakládáno. Správní orgán totiž primárně vychází z nesprávného závěru, že odpady v prv