1 As 13/2024 — Nejvyšší správní soud

8 A 58/2022- 96 - text 12 8 A 58/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému T. D., narozen X bytem X, Řecká republika zastoupený Mgr. Akbulatem Kadievem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1 Policejní prezídium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2022, č. j. PPR-21153-7/ČJ-2021-990115, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení sdělení žalovaného Policejního prezídia ze dne 17. 5. 2022, kterým žalovaný nevyhověl jeho žádosti o výmaz osobních údajů podle § 28 odst. 1 a § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, čl. 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému II a čl. 58 rozhodnutí Rady 200/533/SV ze dne 12. červan 2007 a o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému II. 2. O této žalobě rozhodl Městský soud v Praze na jednání, které se konalo dne 13. 12. 2023, kdy rozsudkem č. j. 8 A 58/2022 – 58 žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce kasační stížností, které Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 19. 3. 2024, č. j. 1 As 13/2024 – 38, vyhověl a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 7. 3. 2022 podal žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce žádost o sdělení informace o zpracování osobních údajů a o likvidaci nesprávných osobních údajů vedených v evidenci nežádoucích osob a Schengenském informačním systému II. generace (dále jen „ENO“). 5. Na tuto žádost reagoval žalovaný teprve po dvou urgencích ze dne 20. 4. 2022 a ze dne 16. 5. 2022 sdělením o zpracování osobních údajů ze dne 17. 5. 2022, č. j.: PPR-21153-7/ČJ-2021-990115, tedy napadeným rozhodnutím. 6. V napadeném rozhodnutí byl žadatel již opakovaně informován, že byl jako nežádoucí osoba zaevidován do evidence nežádoucích osob a Schengenského informačního systému II s platností do 4.1.2023, když dosud byl žadatel takto evidován na základě předchozích rozhodnutí příslušných orgánů. 7. Žádosti žalobce tedy bylo vyhověno pouze v části, kde žádal o sdělení přesného rozsahu osobních údajů, které jsou o něm zpracovávány, avšak byla zamítnuta ta část žádosti, ve které se domáhal jednak označení rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které posloužily pro jeho zařazení do ENO a rozhodnutí, důkazů nebo jiných podkladů, které jsou důvodem pro jeho ponechání v ENO, a hlavně žádosti o likvidaci osobních údajů žalobce z ENO a Schengenského informačního systému II. generace, tj. vyřazení žalobce z ENO a SIS, a umožnění jeho vstupu na území České republiky. 8. V důsledku napadeného rozhodnutí se žalobce stále nachází v evidenci nežádoucích osob a nemůže vstoupit na území České republiky, resp. na území veškerých států Schengenského prostoru vyjma Řecka. V předmětné evidenci se žalobce nachází již od 4. 1. 2019, tedy ke dni podání této žaloby téměř po dobu 3,5 let. Sdělení žalovaného je již několikátým, jakýmsi formulářovým dokumentem podobného obsahu, ve kterém se pouze odkazuje na příslušná ustanovení právních předpisů upravujících evidenci nežádoucích osob, avšak nic konkrétního ve vztahu k žalobci. 9. Žalobce nesouhlasí se způsobem vyřízení jeho žádosti ze strany žalovaného, protože žalovaný se toliko omezil na obecné konstatování existence příslušných právních předpisů a údajného nebezpečí, které má žalobce představovat pro Českou republiku. Je nepřípustné, aby žalovaný ve svém sdělení argumentoval obecnými formulacemi o údajné hrozbě ze strany žalobce, avšak neuvádí žádné skutečnosti, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Na tom nic nemění ani skutečnost, že z povahy věci nelze po policii požadovat sdělení a popis například konkrétních operativních prostředků, které vedly získání dotčených informací s ohledem na jejich důvěrnou povahu. 10. Žalovaný také zcela pominul fakt, že se žalobce stále nachází na území Schengenského prostoru, konkrétně v Řecké republice, a to od roku 2019, kde žije se svojí manželkou Eleonorou Peroukidou (která je občankou Řecké republiky), má zde povolení k pobytu a očekává vydání povolení k trvalému pobytu. S touto skutečnosti se žalovaný nijak nevypořádal. 11. Dále podle žalobce pro vedení záznamu v evidenci nežádoucích osob platí, že s postupující dobou budou důvody pro uchování záznamu oslabovat, přičemž správní orgán musí při hodnocení důvodnosti vedení záznamu o konkrétní osobě v této evidenci v některých specifických případech zohlednit také definici nežádoucí osoby obsaženou v § 154 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Důvody pro další vedení záznamu v evidenci nežádoucích osob musí správní orgán konkrétně označit v rozhodnutí, jímž žadateli sdělí, že záznam o jeho osobě nebude z evidence nežádoucích osob vymazán. 12. Napadené rozhodnutí však těmto standardům neodpovídá, když něm žalovaný toliko opakuje svá předchozí tvrzení, aniž by jakkoliv upřesnil důvody, proč považuje žalobce za hrozbu pro Českou republiku, potažmo ostatní členské států EU, a aniž by jakkoliv reagoval na žádost žalobce o poskytnutí informace, jaké důvody vedly k jeho zařazení do předmětné evidence. Žalobce netvrdí, že mu má žalovaný předložit konkrétní důkazy, které opatřil v rámci své činnosti, avšak žalovaný má povinnost jednak alespoň stručně zdůvodnit, proč je žalobce hrozbou pro Českou republiku, a následně zdůvodnit, proč tyto důvody trvají, nikoliv pouze odkázat na ustanovení právních předpisů a na argumenty ze svých předchozích sdělení. 13. Žalobce dále poukázal na to, že v důsledku označení za nežádoucí osobu je závažným způsobem zasaženo do jeho rodinného a soukromého života a je mu způsobena újma v podobě omezení jeho pohybu nejenom v České republice, resp. zákaz vstupu na území České republiky, avšak taktéž omezení pohybu na celém území členských států EU. Tato skutečnost vyplývá z postupu orgánů veřejné moci Řecka, které žalobci stále nevydaly řádné povolení k trvalému pobytu, kdy současné pobytové oprávnění žalobci umožňuje pobyt pouze v Řecku. Tento postup státních orgánů v Řecku je odůvodňován skutečností, že je žalobce veden v evidenci ENO a SIS z iniciativy žalovaného. 14. Napadeným rozhodnutím jako takovým byla žalobci způsobena nemajetková újma, neboť tímto byla porušena jeho základní lidská práva a svobody garantované mj. Listinou základních práv a svobod, zejména právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a svoboda pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, dále pak Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i občanským zákoníkem a správním řádem. 15. Současně se žalobce ocitl pod sociálním tlakem svého rodinného a společenského zázemí, kdy v rámci ochrany svého dobrého jména neměl pochopitelně zájem, aby se o něm šířila informace, že je nežádoucí osobou a je zařazen Schengenském informačním systému II, což však, vzhledem k nemožnosti vstupu na území České republiky a fakticky též ostatních států Evropské unie nebylo možno utajit. S výjimkou nejbližších osob sociální okolí zpravidla takovou informaci přijímá s despektem, a nic na to nezmění ujištění dotyčné osoby o tom, že se jedná o „nespravedlivé obvinění“. 16. Zde žalobce opět zdůraznil, že postup žalovaného vůči němu nebyl nikdy řádně odůvodněn, přičemž žalobci do dnešního dne není fakticky vůbec známo, proč je považován za nežádoucí osobu a není mu umožněn vstup na území České republiky. Jinými slovy, i kdyby Policie České republiky měla důvody k takovému postupu, bylo nezbytné tento postup alespoň stručně zdůvodnit. Na tom nemění ničeho ani příslušná ustanovení zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, na který se žalovaný odvolává, když uvádí, že další informace již nemůže poskytnout. Místo obecného tvrzení o hrozbě žalobce pro Českou republiku by totiž žalovaný měl alespoň stručně uvést skutečnosti, ze kterých tuto hrozbu dovozuje, aniž by se pouštěl do podrobností. 17. Právní normy ustanovení neopravňují orgány veřejné moci, aby jednostranně, na základě svých údajných poznatků, osobě léta žijící v Schengenském prostoru, s veškerým sociálním, rodinným a pracovním zázemím v této zemi, zabránily vstup do země. Dále nutno uvést zcela podstatnou skutečnost, že je Česká republika jedinou členskou zemí Schengenského prostoru a Evropské unie, resp. jediným státem zcela, který žalobce zařadil do evidence nežádoucích osob. Je s podivem, že žalovaný argumentuje mj. hrozbou pro členské země, avšak žádná z těchto zemí, ani ta, ve které žalobce žije, se k tomuto kroku neuchýlila.