8 As 286/2022 — Nejvyšší správní soud

8 A 93/2020- 117 - text 19 8 A 93/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Mgr. R. H., narozena X Bytem X zastoupena obecnou zmocněnkyní JUDr. Ivou Sigmundovou bytem Buchovcova 1706/5, 130 00 Praha 3 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 7. 2020, č. j. MSMT-10188/2020-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) ze dne 14. 7. 2020, č. j. MSMT-10188/2020-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) ze dne 19. 12. 2019, č. j. MSMT-5354/2019-4 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o uznání odborné kvalifikace pro výkon regulovaného povolání učitelky prvního stupně základní školy v České republice ve formě pracovně-právního vztahu, a to z důvodu, že studium žalobkyně v akademických rocích 2015/2016, 2016/2017, 2017/2018 na Vysoké škole manažerské ve Varšavě (dále jen „VŠ ve Varšavě“ nebo „předmětná VŠ“) cestou konzultačního střediska v Karviné bylo nezákonné. Žalobkyně tvrdila, že je absolventkou studijního programu Pedagogika, specializace Předškolní pedagogika a pedagogika prvního stupně. Žalovaný dospěl k závěru, že žadatelka nepředložila způsobilý doklad o dosažené kvalifikaci, jelikož VŠ ve Varšavě neměla oprávnění realizovat vysokoškolské studium druhého stupně mimo území Polské republiky. 2. Městský soud v Praze o žalobě rozhodl dne 9. 11. 2022 rozsudkem č.j. 8 A 93/2020-45 tak, že obě rozhodnutí žalovaného zrušil, a to z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 8 As 286/2022-40, tento rozsudek městského soudu zrušil, když dospěl k závěru, že z vyjádření NAWA z 19. 12. 2018, dopisu velvyslanci České republiky z 25. 1. 2019 obsahující odpověď polského ministerstva vysokého školství, odboru mezinárodní spolupráce (dále „dopis z 25. 1. 2019“), a e-mailové odpovědi NAWA z 1. 7. 2019 plyne, že VŠ ve Varšavě mohla od 1. 10. 2014 poskytovat v Karviné pedagogické studium pouze prvního (bakalářského), nikoli druhého (magisterského) stupně. 3. Nejvyšší správní soud dále uzavřel, že sice existuje dílčí rozpor mezi podklady (důkazy) shromážděnými správními orgány, konkrétně mezi vyjádřením NAWA z 19. 12. 2018, dopisem z 25. 1. 2019 a odpovědí NAWA z 1. 7. 2019 na jedné straně, a osvědčením ze 4. 10. 2019 na straně druhé, ty by však při splnění zákonných podmínek bylo možné zhojit v rámci soudního řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že má jedenáctiletou praxi jako učitelka 1. stupně na Základní škole v Horním Městě. V roce 2013 získala bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci, v roce 2014 nastoupila na navazující magisterský program UJAK v Praze, kde absolvovala první ročník. UJAK však byla odebrána akreditace. Žalobkyně s ohledem na to, že pochází z Moravskoslezského kraje, uvažovala o navazujícím magisterském studijním programu na Vysoké škole manažerské ve Varšavě cestou konzultačního střediska v Karviné. Předmětná VŠ vyhlásila na základě výzvy tehdejší ministryně školství ze dne 15. 11. 2015 mimořádné výběrové řízení do navazujícího magisterského studijního programu Předškolní pedagogika a pedagogika 1. stupně. Žalobkyně se dne 11. 11. 2015 obrátila na ministerstvo s dotazem, zda po ukončení avizovaného studijního programu na předmětné VŠ bude kvalifikovanou pedagožkou na 1. stupni základní školy. Na dotaz jí bylo odpovězeno kladně, proto v dobré víře do studijního programu nastoupila a ke dni 25. 1. 2018 jej úspěšně absolvovala. 5. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že ačkoliv mělo být předmětem správního řízení individuální posouzení její způsobilosti k výkonu regulované činnosti „pedagog 1. stupně základní školy“ s ohledem na jí dosaženou kvalifikaci, správní orgány obou stupňů na uvedenou povinnost rezignovaly a žádost žalobkyně zamítly s ohledem na formální nedostatky přičitatelné k tíži předmětné VŠ. Žalobkyně k žádosti o uznání odborné kvalifikace doložila veškeré náležitosti podle § 22 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uznávání odborné kvalifikace“), a prokázala dostatečnou kvalifikaci ve smyslu § 2 odst. 2 uvedeného zákona. 6. Spornou je otázka předložení dokladu způsobilého k prokázání dosažené kvalifikace ve smyslu § 22 odst. 3 písm. b) zákona o uznávání odborné kvalifikace. Žalobkyně ve správním řízení předložila diplom č. 43140 prokazující řádné absolvování studia v oboru Pedagogika na předmětné VŠ, který byl touto institucí vydán, tedy doložila diplom v souladu se zněním zákona. Předložila rovněž osvědčení polského ministerstva školství (pozn. soudu: doslova ministra národního vzdělávání) ze dne 4. 10. 2019 o uznání odborné (pedagogické a výchovné) kvalifikace na území Polské republiky. Ministerstvo (jako správní orgán I. stupně) uvedený doklad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nikterak nezmínilo, nezabývalo se jeho obsahem a v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), se s ním nevypořádalo. Uvedené osvědčení přitom žalobkyně předložila ve správním řízení na základě výslovné výzvy ministerstva, resp. na základě zrušeného usnesení o zastavení správního řízení o žádosti ze dne 5. 3. 2019, č. j. MSMT-5354/2019-2, které bylo původně vydáno pro nedoložení uvedeného osvědčení. Žalobkyně ve správním řízení doložila rovněž dodatek k diplomu č. 43140, z něhož vyplývá stupeň, délka a obsah studijního programu Pedagogika ve smyslu § 22 odst. 4 zákona o uznávání odborné kvalifikace. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by se správní orgány obsahem studia a jeho kvalitou jakkoliv zabývaly, i když se jedná o nejvíce vypovídající kritéria. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že správní orgány obou stupňů dovozují v rozporu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace absenci odborné kvalifikace žalobkyně z protiprávně poskytovaného studia ze strany předmětné VŠ cestou konzultačního střediska v Karviné. Uvedené nebylo žalobkyni vůbec známo a tato od počátku studia studovala s vědomím, že tak činí na VŠ ve Varšavě, byť cestou konzultačního střediska. Z nařízení rektora VŠ ve Varšavě č. 1/08/2014 vyplývá, že žalobkyně studovala v rámci individuálního studijního programu na VŠ ve Varšavě bez nutnosti osobní účasti na výuce s tím, že prostřednictvím konzultačního střediska byly vedeny konzultace a odborný dohled nad průběhem tohoto programu. Nebylo povinností žalobkyně zjišťovat, zda předmětná VŠ splňuje podmínky podle polské legislativy pro poskytování magisterského studia cestou konzultačního střediska na území ČR. Správní orgány postupují v rozporu s § 2 odst. 1 zákona o uznávání odborné kvalifikace, pokud z nesplnění formální povinnosti VŠ ve Varšavě dovozují kvalitativní nezpůsobilost žalobkyně k výkonu regulované činnosti. Absolvovaný studijní program je po obsahové stránce srovnatelný se studijním programem na univerzitách v ČR a rovněž shodným studijním programem Pedagogika na VŠ ve Varšavě realizovaným na území Polské republiky (dle rozhodnutí ministra vzdělávání a vysokého školství Polské republiky ze dne 8. 11. 2010, č. j. MNiSW-DNS-WUN-6022-11416-2/SH/10). 8. Z přípisu Národní agentury akademické výměny, který uvádí ministr, nevyplývá, že by žalobkyně po absolvování studia nebyla ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o uznávání odborné kvalifikace odborně způsobilá k výkonu pedagogické činnosti na území Polské republiky. Naopak, její odborná způsobilost byla osvědčena přípisem polského ministerstva školství ze dne 4. 10. 2019. Správní orgány se k tomuto rozporu a ke vzájemnému postavení mezi polským ministerstvem školství a Národní agenturou akademické výměny nevyjádřily. Žalobkyně dále poukázala na to, že správní orgány argumentují neoprávněně poskytovaným studiem na území ČR, jehož neoprávněnost byla zjištěna ke konci roku 2018. Žalobkyně však dokončila studium již na začátku roku 2018, tedy v době zahájení a ukončení studia byla v dobré víře, že toto studium je v souladu s legislativou. 9. Jelikož žalobkyně chtěla mít jistotu o následném uznání studia, adresovala výslovný dotaz náměstkovi tehdejší ministryně školství J. F., přičemž na předmětnou VŠ nastoupila až po výslovném ujištění Mgr. F. ze dne 3. 12. 2015 o uznání odborné kvalifikace. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala, že správ