10 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 120/2023- 60 - text 24 9 A 120/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Riverside Development s.r.o., sídlem Janáčkovo nábřeží 478/39, Smíchov, Praha 5 zastoupen Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem se sídlem Kovářská 549/12, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 18. 7. 2023, č. j. MK 39716/2023 OLP takto: I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 18. 7. 2023, č. j. MK 39716/2023 OLP a rozhodnutí ministerstva kultury ze dne 17. 10. 2022, č. j. MK 53770/2022 OPO, sp. zn. MK-S7359/2022 OPP, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 19 456 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Ludvíka Matouška, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra kultury (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí ministerstva kultury (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 10. 2022, č. j. MK 53770/2022 OPP, jímž bylo podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) určeno, že kulturní památkou je celý činžovní dům č. p. 126, který je součástí pozemku parc. č. 845, k. ú. Malá Strana, (ul. Janáčkovo nábřeží 126/63), obec a okres Praha, kraj Hlavní město Praha (dále jen „dům č. p. 126“), a pozemek parc. č. 845, k. ú. Malá Strana obec a okres Praha, kraj Hlavní město Praha (dále jen „pozemek parc. č. 845“). II. Průběh správního řízení 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 142 odst. 1 správního řádu určeno, že kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu kulturních památek (dále jen „Ústřední seznam“ nebo „ÚSKP“) pod rejstříkovým číslem 40359/1-1397, je celý dům č. p. 126 a pozemek parc. č. 845. Ministerstvo takto rozhodlo na základě žádosti žalobce ze dne 23. 6. 2022 o určení právního vztahu, konkrétně o určení rozsahu kulturní památky, tj. zda je památkově chráněn celý dům č. p. 126 nebo pouze průčelí obytného domu s plastikami J. V. Myslbeka. Žalobce měl za to, že chráněno je toliko průčelí, k čemuž odkazoval a argumentoval mj. výpisy z katastru nemovitostí pro parc. č. 845, k. ú. Malá Strana, obec Praha, výpisy z památkového katalogu Národního památkového ústavu (dále jen „NPŮ“), dopisem NPÚ ze dne 25. 6. 2021, č. j. NPU-310/49357/2021, sp. zn. 810.1 A/20. Žalobci bylo NPU sděleno, že předmětem výpisu a tedy kulturní památkou je dům č. p. 126 a pozemek 845; současně však bylo sděleno, že „kulturní památka byla zapsána „podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, do státního seznamu nemovitých kulturních památek hlavního města Prahy pod pořadovým číslem rejstříku 1397 - čp. 126, Průčelí obyt. domu s plastikami J. V. Myslbeka dne 22. 12. 1964.“ 3. Žalobce dále tvrdil, že byl dům č. p. 126 od 3. 5. 1958 do 22. 12. 1964 považován za památku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon o kulturních památkách“ nebo „ZKP“). S ohledem na Usnesení Rady Národního výboru hlavního města Prahy č. 141, ze dne 22. 12. 1964, bylo kulturní památkou „Průčelí obytného domu s plastikami J. V. Myslbeka, Vítězná 1" s podrobnějším popisem této kulturní památky: „Po stranách vstupu atlanti nesoucí arkýř. Sign. Myslbekem 1878. Do nábřeží tři kariatidy. Na klenácích plastické lidské masky. Chráněno průčelí.“ Uvedené usnesení bylo vydáno v souladu se zákonem. Podle NPÚ kulturní památkou byl celý dům č. p. 126 a pozemek parc. č. 845. K tomu žalobce dále odkázal na rozhodnutí o zápisu do státního seznamu ze dne 12. 11. 1968, čj. Kult/4-2465/68, sp. zn. 457/1. O pozemku parc. č. 845 však nebylo v žádném rozhodnutí ani zmínky. Žalobce je považoval za nicotné, neboť neobsahovalo úřední razítko, podpis oprávněné osoby, odůvodnění nerespektovalo zákonné náležitosti (nebylo zřejmé, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů, které ani nebyly uvedeny, absentovalo uvedení správních předpisů); bylo vydáno ve věci, která již byla pravomocně rozhodnuta právě rozhodnutím z roku 1964. Již na základě posledně zmíněného rozhodnutí bylo v příslušném seznamu zapsáno Průčelí domu č. p. 126. Rozhodnutí z roku 1968 tedy nemohlo být ani rozhodnutím ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o kulturních památkách. Navíc bylo právně neuskutečnitelné, protože nebylo možno zapsat znovu to, co již zapsáno bylo. 4. Dle žalobce je tak Rozhodnutí o zápisu nezákonné, nicotné, právně neuskutečnitelné. Měla být uplatněna právní fikce dle § 42 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“ nebo „ZSPP“), dle které se za kulturní památku mělo považovat pouze „Průčelí obytného domu s plastikami J. V. Myslbeka, Vítězná 1", nikoliv celý dům č. p. 136, či snad dokonce celá budova č. p. 136 včetně pozemku. Do rejstříku státního seznamu nemovitých kulturních památek v kraji Praha, svazku 1., pořadové číslo 1397 bylo totiž zapsáno „Průčelí obytného domu s plastikami J. V. Myslbeka, Vítězná 1". K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 9. 2021, č. j. 10 As 111/2021 – 50. 5. Dále žalobce uvedl, že jeho právními předchůdci navíc došlo ke znehodnocení původní funkce i charakteru budovy v exteriéru a interiéru vnitrobloku. Byla vydána i souhlasná stanoviska umožňující přestavbu domu č. p. 136 na „Hotel Vítězná“. Bourací práce v souvislosti s přestavbou byly již právní předchůdkyní žalobce provedeny. Žalobce je zastavil a požádal o změnu stavby na bytový dům. Žalobce apeloval na zásadu legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 správního řádu. Jeho záměrem je zachovat a restaurovat památkově cenné součásti domu č. p. 136 a navrátit jej obytné funkci, od roku 1995 tak užíván nebyl. Uvedl, že se při vydávání závazných stanovisek vycházelo pouze z Ústředního seznamu vedeném NPÚ. Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče neměl možnost správního uvážení nad správností a úplností zápisu v Ústředním seznamu, stanovisko magistrátu tak nebylo možné použít. Ze strany NPÚ docházelo ke svévolné změně označení předmětu výpisu z Ústředního seznamu, výpis poskytnutý NPÚ žalobci byl odlišný od výpisu poskytnutého NPÚ ministerstvu. Žalobce poukázal na obdobný případ, kdy jiný činžovní dům na Janáčkově nábřeží, zapsaný pod katalogovým číslem 100052446, byl jednou označen jako „Činžovní dům, z toho jen: průčelí“ a podruhé jako „Činžovní dům“. 6. Ministerstvo v rozhodnutí poukázalo na rozhodnou právní úpravu, na rozsudky NSS, č. j. 9 As 330/2016 – 198, a č. j. 9 As 397/2018 – 75, a na metodiku evidence kulturních památek. Dle metodických pokynů se za nemovitou kulturní památku považovala skupina budov a přilehlých ploch (nádvoří, parků, zahrad apod.), které tvořily historicky spolu související jednotku. Rozsah památky určený podle parcelních čísel se nezapisoval. Součástí státního seznamu se staly také výstupy z Generální aktualizace, vykonávané v letech 1984 až 1987 za účelem kontroly a zpřesnění údajů Státního seznamu kulturních památek. Rozsah kulturní památky tak nebyl určen pouze jednořádkovým stručným zápisem v rejstříku státního seznamu, ale interpretací všech podkladů shromážděných ve státním seznamu k dané kulturní památce. Ministerstvo vycházelo dále z toho, že stavba a pozemek, na kterém stavba stojí, byly považované za jeden kulturní statek, jemuž náleží ochrana jako kulturní památce, pokud z evidenčních podkladů nevyplývá opak. 7. Kulturní památka „dům č.p. 126, Průčelí obytného domu s plastikami J.V. Myslbeka – Vítězná 1“ byla zapsána v souladu se zákonem o kulturních památkách do Státního seznamu dne 22. 12. 1964. Podle § 42 zákona o státní památkové péči se kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek považovaly za kulturní památky podle zákona o státní památkové péči. Skutečnost, že kulturní památkou byl celý dům č. p. 126 prokazoval dle ministerstva dokument Oznámení vlastníkům ze dne 23. 3. 1967, č. j. 1299/67, Rozhodnutí o zápisu, výsledek „Generální aktualizace“ – tzv. jmenný seznam nemovitých kulturních památek, kdy generální aktualizace probíhala v letech 1984 až 1987. Pokud by bylo zamýšleno chránit pouze průčelí, byla by tato skutečnost jednoznačně uvedena slovy „z toho jen průčelí“, jako například u památkově chráněného objektu „Kořenského č.p. 1055/1“, rejstř. číslo ÚSKP 40384/1- 1412 (dále též „Kořenského č. p. 1055/1“); u domu č. p. 126 je však uvedeno „Dům č.p. 126 Průčelí s plastikami J.V. Myslbeka“. Dle ministerstva bylo Průčelí s plastikami J.V. Myslbeka zdůrazněno pro své zcela výjimečné památkové hodnoty a zároveň sloužilo k přesné identifikaci kulturní památky. Dalším důkazem byl „Evidenční list nemovité kulturní památky“. Skutečnost, že byl chráněn i pozemek parc. č. 845, vyplynula z „Výpisu z ev