2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 4/2024- 42 - text 9 9 Ad 4/2024 Č. j. 9 Ad 4/2024-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Ing. I. J. bytem XXX zastoupen JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8 proti žalovanému: 1. náměstek ministryně obrany se sídlem Tychonova 1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele legislativního a právního odboru Ministerstva obrany (dále jen „Ministerstvo“) ze dne XXX, č. j. XXX, jímž bylo výrokem I. rozhodnuto o nepřiznání náhrady žalobci za ztrátu na služebním platu po skončení pracovní neschopnosti výkonu služby dle § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“ nebo „ZVP“) za období od XXX do XXX. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby dle § 118 téhož zákona za období od XXX do XXX ve výši XXX, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Žaloba 2. Žalobce brojil žalobou proti oběma výrokům žalobou napadeného rozhodnutí. V úvodu žaloby popsal charakter jemu měsíčně vyplácených odměn a v prvním žalobním bodu tvrdil, že mu byly v období od XXX do XXX s výjimkou 4 měsíců pravidelně měsíčně vypláceny odměny. Pouze některé z nich byly pro platové účely evidovány jako odměny dle § 67 písm. g) ZVP, ostatní byly evidovány jako kázeňské odměny dle § 52 téhož zákona. Při vědomí toho, že kázeňské odměny nejsou součástí průměrného měsíčního služebního platu (dále jen „plat“), má od počátku za to, že mu veškeré takto vyplacené odměny byly přiznány jako odměny dle § 67 písm. g) ZVP, byť tak v některých případech formálně žalovaným evidovány nebyly. Tato praxe vyplácení odměn odpovídá prostředí platového ohodnocení vojáků z povolání, v němž dochází k trvalému zakrývání a disimulaci odměňování na místo přiznávání odměn jako platových složek dle § 67 písm. g) ZVP přiznáváním kázeňských odměn, přestože pro ukládání kázeňských odměn dle § 52 odst. 2 písm. c) téhož zákona nejsou splněny podmínky. Uvedené má krýt podfinancování řádných odměn, které by tvořily složku platu vojáka a promítaly se do jeho průměrného výdělku. Tomu odpovídá i jeho případ, kdy mu byla kázeňská odměna vyplácena v pravidelných intervalech buď s řádným či zcela vágním odůvodněním. Závěr žalovaného o tom, že odměny udělené žalobci podle § 52 ZVP byly i materiálně kázeňskými odměnami, nemá oporu ve správním spisu. 3. Dle žalobce nepostačuje pouhé konstatování žalovaného, že při posuzování charakteru odměn vyšel z výplatních pásek a z podkladů Agentury finanční Ministerstva obrany, neboť jejich materiální charakter byl jiný. Ve spise není žádný podklad, ze kterého by vyplývalo, že i materiálně byly tyto odměny odměnami kázeňskými. Na materiální charakter odměn jako odměn kázeňských by ukazovalo odůvodnění zvláštních rozkazů velitele, kde by byl uveden konkrétní způsob, pro které byly odměny uděleny. Z povahy věci není možné, aby žalobce prokazoval negativní skutečnost, tedy např. že v konkrétním měsíci nevykonal žádný hrdinský skutek. Žalovaný přitom nemusel vycházet jen z žalobcem navržených důkazů. Rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu nejen nezákonné, ale rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nijak nevysvětluje, proč považuje žalobcovo tvrzení ohledně materiálního charakteru odměn za mylná a nebere je jako podklad pro své rozhodnutí. Poukazuje-li žalovaný na to, že žalobce povahu odměn v době jejich přiznání nerozporoval, je tento argument zcela irelevantní. 4. Žalovaný se dále nevypořádal s námitkami žalobce o nepřiléhavosti rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 1. 2023 č. j. 10 As 237/2022-42, a naopak na jeho závěry sám obecně odkázal. K tomu žalobce poukázal na § 118 ZVP, který se zabývá náhradou za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby ve vztahu k výsluhám s tím, že obdobně to platí v případě služebního příspěvku na bydlení a stabilizačního příspěvku, které byly žalobci před vznikem škody vypláceny, a které by rovněž měly být zohledněny při výpočtu průměrného výdělku pro určení výše náhrady. Tím, že žalovaný neodstranil výše naznačené rozpory ve skutkovém stavu, postupoval mj. v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce tvrdil nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nesprávnost výpočtu dané náhrady v návaznosti na nevyplácení podpory v nezaměstnanosti. Nebylo na místě analogicky aplikovat ustanovení § 271b zákoníku práce, neboť žalobce v důsledku výsluhy neměl po dobu své evidence v seznamu uchazečů o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti. Ztráta na služebním platu proto měla být kompenzována v celé výši, tj. bez započítání minimální mzdy. Žalovaný se s uvedenou námitkou v žalobou napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal. 6. Žalobce dále poukázal na to, že požadoval náhradu za ztrátu na platu za období od XXX do XXX, žalovaný však přiznal náhradu za období od XXX do XXX. Nárok za období od XXX do XXX zamítl, aniž by to konkrétně a přesvědčivě vysvětlil a odůvodnil. Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) přitom zaručuje, aby rozhodnutí přezkoumatelné, jinak musí být zrušeno pro nedostatek důvodů. 7. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal formální nedostatek žalobou napadeného rozhodnutí pro absenci data jeho vyhotovení, neboť je na jeho poslední straně uveden pouze měsíc a rok. Uvedené tak nesplňuje povinnou formální náležitost dle § 69 odst. 1 správního řádu a v kombinaci s předchozími námitkami budí vážné pochybnosti, zda byla žalobci doručena konečná verze rozhodnutí nebo verze pracovní, která měla být dále precizována a upravena. Ustanovení o řízení tak byla podstatně porušena, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. 8. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce stran výpočtu platu před vznikem škody a nezahrnutí kázeňských odměn poukázal na uvážení služebního orgánu, zda udělí vojákovi z povolání odměnu za splnění mimořádného služebního úkolu podle § 68g ZVP, anebo kázeňskou odměnu formou peněžitého daru dle § 52 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Stabilizační příspěvek, služební příspěvek na bydlení a peněžité dary jako forma kázeňské odměny jsou určitým příjmem vojáka, avšak nelze je považovat za služební plat. Aby tyto složky mohly být do průměrného služebního platu započítány, muselo by to být výslovně upraveno zákonem. K tomu poukázal na § 118, § 68r ZVP, pro úplnost též na § 353 odst. 1 zákoníku práce, a na správní spis a v něm uvedené doklady, svědčící o tom, že se jednalo o kázeňské odměny. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Žalobce se účelově domáhá pře klasifikování na odměny dle § 67 písm. g) zákona o vojácích z povolání. Závěrem se žalovaný vyjádřil k důvodům užití rozsudku NSS č. j. 10 As 237/2022 ve svém rozhodnutí. 10. K námitce nesprávného výpočtu náhrady v návaznosti na nevyplácení podpory v nezaměstnanosti žalobci žalovaný opětovně poukázal na § 118 ZVP s tím, že výše podpory v nezaměstnanosti nemá vliv na výpočet náhrady. Odečítání fiktivního výdělku ve výši minimální mzdy je stanoveno nejen právními předpisy, ale i ustálenou soudní judikaturou. 11. K námitkám ohledně výroku I. prvostupňového rozhodnutí, tj. nepřiznání náhrady dle § 118 ZVP za období od XXX do XXX a jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že vešel na závěry prvostupňového orgánu a rozšířil je o svou argumentaci, rozhodnutí považoval za přezkoumatelné, s touto odvolací námitkou se náležitě vypořádal. 12. K tvrzeným formálním nedostatkům rozhodnutí pro absenci data žalovaný konstatoval, že žalobce obdržel rozhodnutí v elektronické formě s elektronickým podpisem prostřednictvím datové schránky, kde je podpis uveden, resp. je zde uvedeno, že rozhodnutí podepsal žalovaný dne XXX. 13. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 14. Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 s. ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud neprovedl důkazy navržené žalobcem, neboť jsou součástí spisového materiálu, ze kterého při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází, případně jsou pro posouzení důvodn