10 As 87/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 8/2022- 60 - text 14 9Ad 8/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. D. D. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Alešem Vídeňským, sídlem Sokolská třída 966/22, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2022, č. j. PPR-9912-6/ČJ-2022-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „NCOZ“) ve věcech služebního poměru č. 803/2022 ze dne 17. 1. 2022. 2. Prvostupňovým rozhodnutím ředitele NCOZ byl žalobce podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníku bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) pro porušení služebního slibu , spočívajícím v tom, že se nejméně v období od 4. 3. 2021 do 25. 3. 2021 v Ostravě dopustil zavrženíhodného jednání, které je způsobilé ohrozit dobrou pověst Policie ČR a které má znaky přečinu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Uvedeného jednání se žalobce měl dopustit ve formě návodu dle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku tím, že si vyjednal podmínky koupě a převzetí osobního automobilu postupem vedoucím k dosažení výrazné úspory peněžních prostředků potřebných na koupi tohoto automobilu, a to tak, že si se statutárním zástupcem společnosti Nakladatelství ANAGRAM, s. r. o. (dále jen „ANAGRAM“), ujednal, že osobní automobil, avšak pro osobu žalobce bude zakoupen společností ANAGRAM. To mělo být učiněno za kupní cenu, která však bude bez částky daně z přidané hodnoty uhrazena z peněžních prostředků žalobce, automobil si žalobce sám převezme a bude jej užívat pro svoji potřebu a potřebu své rodiny jako vlastní, a to vše za účelem, aby společnost ANAGRAM mohla nárokovat u příslušného správce daně odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), a to ve výši 102 609 Kč. Žalobce tak mohl pro svou potřebu a užívání získat automobil neoprávněně levněji o uvedenou výši plánovaného odpočtu daně. Na základě takto smluveného jednání společnost ANAGRAM uskutečnila závaznou objednávku osobního automobilu vybraného žalobcem a došlo k uzavření kupní smlouvy za kupní cenu ve výši 591 221 Kč. Společnost ANAGRAM uhradila tuto kupní cenu z podstatné části peněžních prostředků žalobce, který převedl na osobní účet statutárního zástupce částku 300 000 Kč, v hotovosti dále poskytl částku 100 000 Kč a na zbývající částku 88 612,40 Kč sjednal splátkový kalendář. Statutární zástupce společnosti ANAGRAM provedl úhradu celé kupní ceny a poté, kdy žalobce automobil od prodejce osobně převzal a od té doby jej užívá, společnost ANAGRAM uplatnila za zdaňovací období duben 2021 neoprávněně nárok na odpočet daně na vstupu ve výši 102 609 Kč. To přesto, že osobní automobil nebyl použit pro uskutečnění její ekonomické činnosti, a proto u společnosti ANAGRAM došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty. 3. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru odvolal, přičemž v odvolání namítal, že mu byl odejmut instanční přezkum rozhodnutí, když rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru bylo vydáno bez jakéhokoliv vlastního dokazování v tomto řízení. Důkazy byly hodnoceny jednostranně a nebyl respektován princip presumpce neviny. Žalobce také poukazoval na to, že jednání spočívalo pouze v přečinu a nebylo způsobilé být zavrženým jednáním majícím znaky trestného činu, takže nenaplňuje podmínky pro propuštění žalobce ze služebního poměru. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně uvedl, že kromě uvedeného jednání byl žalobce ještě dnem 19. 4. 2021 zproštěn výkonu služby pro důvodné podezření ze spáchání jiného přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, dále přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku s tím, že jeho ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo důležitý zájem služby. Dále dne 25. 11. 2021 bylo proti žalobci zahájeno další trestní stíhání právě pro předmětné jednání z účastenství na přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě návodu. 5. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí zabýval podklady a dokumenty soustředěnými ve spisovém materiálu nalézacího řízení vedeného NCOZ, jehož součástí jsou listiny (protokoly o výsleších, úřední záznamy, smlouva o kauci, objednávka automobilu, faktura za automobil, předávací protokol k automobilu, faktura za příslušenství, daňová přiznání společnosti ANAGRAM a další listiny týkající se prodeje, užívání a pojištění předmětného osobního automobilu), na základě nichž žalovaný dospěl k závěru o prokázání účasti žalobce na přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě návodu. Žalovaný vycházel z podkladů trestního spisu vedeného Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“). 6. Žalovaný se vypořádával rovněž s námitkami žalobce proti odtajnění části trestního spisu GIBS a dalšími listinami, které žalobce předložil, a to s vyjádřením prezidenta florbalového klubu 1. SC Vítkovice, z. s. k užívání automobilu, k fakturám za užívání automobilu, a zabýval se protokolem o výslechu svědka plk. P. Žalovaný podklady pro své rozhodnutí hodnotil z hlediska jejich způsobilosti prokázat porušení služebního slibu žalobcem podle § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru, a to dle judikatury Nejvyššího správního soudu, která se vyslovila k pořizování úředních záznamů z trestního řízení a použitelnosti takového podkladu. Rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu žalovaný posuzoval pojem „zavrženíhodnosti“ jednání policisty a znaky trestního jednání ve formě účastenství na trestném činu ve formě návodu, přičemž při aplikaci na skutkový stav a jednání žalobce vyložil pojmy akcesority a návodu k trestnému činu jako určitého stupně závislosti a trestní odpovědnosti účastníka na hlavním trestním činu a směřování k individuálně určené osobě a k individuálně určenému trestnému činu. Citoval z jednotlivých podkladů nalézacího spisu GIBS k tomu, jak věcně a časově docházelo k realizaci záměru žalobce koupit si nové auto na základě ujednání se statutárním zástupcem společnosti ANAGRAM panem Ing. K. a v odkazech na konkrétní obsah ujednání, hovorů a komunikace, prokazoval úmysl žalobce jako návodce k jednání v rozporu s platnými právními předpisy. Zhodnotil úmysl žalobce vzbudit v statutárním zástupci společnosti ANAGRAM úmysl pořídit pro žalobce automobil a následně zkrátit daň. O tom dle žalovaného svědčila řada důkazů, např. smlouva o kauci a rovněž i výslech Ing. K., které vylučovaly, že by společnost ANAGRAM ve spojení se žalobcem jednala v omylu. 7. Žalovaný dále pojednal obecně o tom, v čem spočívá dobrá pověst bezpečnostního sporu, která je nutným předpokladem pro plnění poslání tohoto sboru zajišťujícího bezpečnost osob a majetku a ochranu veřejného pořádku, a proto je třeba trvat na řádném chování policistů, k němuž se složením služebního slibu zavázali, neboť jejich chování se nepochybně odráží ve vnímání Policie České republiky jako celku. S odkazem na judikaturu správních soudů žalovaný při posuzování otázky, zda předmětné jednání bylo způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru uvedl, že jednání naplňujícího znaky trestného činu spáchaného úmyslně nemůže mít důvěru veřejnosti a nenaplňuje tak morální požadavky kladené na policistu, k nimž se policista zavázal. 8. V další části napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami žalobce. 9. K odvolací námitce, že žalobci byl odňat instanční přezkum rozhodnutí vysvětlil, že žalobce nepochopil poučení uvedené ohledně podání odvolání v prvostupňovém rozhodnutí tak, že toto odvolání se sice podává u ředitele NCOZ, nicméně o tomto odvolání v souladu s ustanovením § 190 odst. 6 zákona o služebním poměr