1 A 32/2025 – Městský soud v Praze

1 A 32/2025- 28 - text 13 čj. 1 A 32/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: M. A., narozeného dne X státní příslušnost: Tuniská republika trvale bytem X, zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4 proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, čj. CPR-19612-3/ČJ-2025-930310-V248 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 11. 5. 2025, čj. KRPA-127030-20/ČJ-2025-000022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období minimálně od 9. 4. 2025 do 17. 4. 2025, a dále z důvodu, že závažným způsobem narušoval veřejný pořádek. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, stanovil správní orgán I. stupně na 1 rok, kdy počátek doby vyhoštění počne běžet ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Doba k vycestování byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla Police ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaná“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodnutím ze dne 29. 7. 2025, čj. CPR-19612-3/ČJ-2025-930310-V248, tak, že odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). II. Obsah žaloby 3. Žalobce předně namítl nesprávné právní posouzení pojmu „závažného narušení veřejného pořádku“; to v případě žalobce žalovaná mechanicky dovodila z existence trestních odsouzení a přestupkových jednání, aniž by posoudila skutečnou závažnost a aktuálnost hrozby. K tomu žalobce odkázal na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) v rozsudku čj. 3 As 4/2010-151, a dále na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Boultif proti Švýcarsku, bod 48. 4. Dále žalobce namítl nepřiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce v ČR pobývá od roku 2013, mluví česky, je plně asimilován, má zde přátele a pracovní zázemí. Odkázal přitom na sedm kritérií přiměřenosti vyhoštění, které je podle závěrů ESLP ve věci Üner proti Nizozemsku, která nebyla dostatečně zohledněna, a dále na rozsudek NSS sp. zn. 9 As 85/2011, kde uvedený soud zdůraznil nutnost respektu k mezinárodním závazkům. 5. Žalobce též namítl nedostatečné zohlednění jeho zdravotního stavu, kdy trpí Bechtěrevovou nemocí a dlouhodobě se léčí. Žalovaná dle názoru žalobce v rozporu s judikaturou ESLP ve věci Paposhvili proti Belgii bagatelizovala dopady přerušení jeho léčby. 6. Žalobce rovněž namítl, že správní orgány opomněly možnost uložení mírnějších opatření, které žalobce navrhoval, konkrétně opatření podle § 50a zákona o pobytu cizinců. To bylo odmítnuto bez konkrétního odůvodnění. K tomu odkázal na rozhodnutí NSS sp. zn. 1 As 158/2009 (pozn. soudu - toto rozhodnutí však zdejší soud nedohledal). 7. Konečně, žalobce namítl nedostatek řádného odůvodnění, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje pouze obecné fráze o ochraně veřejného pořádku, ale chybí konkrétní úvaha, proč převažuje veřejný zájem nad osobními vazbami a zdravotními potřebami. K tomu odkázal na závěry ESLP ve věci Maslov proti Rakousku. Správní orgány též porušily princip proporcionality. 8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí zrušil, eventuálně aby věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími, které žalovaná vypořádala. 10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl přitom o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení v zákonem stanovené lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s takovým projednáním věci. 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud při posuzování věci vycházel z následující právní úpravy. 14. Podle §119 odst. 1 písm. a) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 10 let, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. (zvýraznění doplněno městským soudem). 15. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona o pobytu cizinců vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. (zvýraznění doplněno městským soudem). 16. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců [r]ozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 17. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců [p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 18. Ze správního spisu soud zjistil, že na pracoviště OAMP Žukovského v Praze 6 byla vyslána hlídka cizinecké policie ke kontrole cizince, u něhož vzniklo podezření, že se na území ČR nachází neoprávněně. Z úředního záznamu ze dne 17. 4. 2025, čj. KRPA-127030-1/ČJ-2025-000026 vyplynulo, že při kontrole žalobce, který se na pracoviště OAMP dostavil toho dne dobrovolně, předložil pouze dokumenty o ztrátě dokladu ze dne 26. 10. 2023, následně byl řádně ztotožněn a lustrací v příslušném systému cizinců bylo zjištěno, že na území ČR pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu rodinného příslušníka občana ČR s platností od 6. 4. 2016, které bylo zrušeno rozhodnutím čj. OAM-14608-14/ZR-2024 a nabylo právní moci 10. 3. 2025. Jiným oprávněním k pobytu žalobce nedisponoval. 19. Dne 17. 4. 2025 bylo s žalobcem proto zahájeno řízení o správním vyhoštění (viz oznámení čj. KRPA-127030-8/ČJ-2025-000022-SV) podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. a § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2. zákona o pobytu cizinců. Ve stejný den správní orgán I. stupně žalobce vyslechl, o čemž pořídil protokol čj. KRPA-127030-9/ČJ-2025-000022-SV. Výslech proběhl bez účasti tlumočníka, neboť žalobce výslovně uvedl, že českému jazyku plně rozumí. Přítomnost zástupce u výslechu žalobce nežádal. Z tohoto výslechu vyplynulo, že žalobce je rozvedený, bezdětný, do ČR přicestoval z vlasti v roce 2013 a do roku 2023 tady pracoval. Aktuálně pracoval v pizzerii San Karlo. V ČR pobýval na základě povolení k trvalému pobytu od roku 2016. K dotazu správního orgánu ohledně ukončení jeho trvalého pobytu ke dni 10. 3. 2025 z moci úřední žalobce uvedl, že o tomto ukončení nevěděl, proto šel na odbor azylové a migrační politiky. V ČR bydlí na adrese v Praze, tuto adresu ovšem nikde neoznamoval. Bydl