1 A 33/2025 – Městský soud v Praze

1 A 33/2025- 28 - text 9 čj. 1 A 33/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michorovou ve věci žalobce: R. B., narozeného X, státní příslušnost: X, naposled pobytem v ČR: ZZC Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2025, čj.: KRPA-223534-34/ČJ-2025-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví prodloužila žalobci zajištění za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie (tzv. Dublinského nařízení) o dalších 34 dnů, neboť existoval reálný předpoklad realizace předání žalobce zpět na území Německa ve stanovené době trvání zajištění. Žalobce však s prodloužením svého zajištění nesouhlasil a rozhodnutí napadl žalobou u zdejšího soudu. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná je ve všech případech povinna vážit možnost aplikace mírnějších opatření dřív, než přistoupí k zajištění cizince, aniž by řádně zhodnotila trvání důvodů pro zajištění. Dle žalobce však bylo prodloužení zajištění stanoveno nepřiměřeně, odůvodnění je pouze všeobecné, nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. Institut zajištění je přitom mimořádný a délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou sledovanému cíli. Zajištění však dle žalobce přestává být oprávněné, pokud správní orgán bez rozumného důvodu nepostupuje v řízení aktivně a svědomitě po celou dobu zajištění, a pokud po tuto dobu řádný postup směřující k předání žalobce nepřetrvává. Dále žalobce připomněl povinnost správního orgánu důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti odůvodňující prodloužení zajištění, a tyto skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu, jinak nemá daná skutková podstata v něm oporu. 3. Dále žalobce namítl, že při jeho prvním zajištění byla doba zajištění stanovena na 30 dnů z důvodu složitosti přípravy nezbytné k realizaci předání, prodloužení zajištění však již s tímto odůvodněním nekoresponduje. Žalobci proto není jasné, z jakých skutečností žalovaná vycházela tenkrát při stanovení 30 dnů, a co vedlo ke stanovení (nové) lhůty na 34 dnů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak všeobecné a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. 4. Konečně žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a též nepřezkoumatelné proto, že žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnila toliko obecnými úvahami, aniž by se zabývala proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlila, proč se uchýlila k jeho zajištění. 5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě stručně popsala dosavadní průběh řízení o zajištění, z něhož vyplynulo, že realizace předání žalobce do odpovědného státu nebyla ve stávající době jeho zajištění možná. K možnosti uložení mírnějších opatření žalovaná odkázala na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce existovala dle žalované důvodná obava, že výkon předání bude zmařen, k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) sp. zn. 5 Azs 20/2016-38. Dále žalovaná uvedla, že rozhodné skutečnosti pro zajištění byly prokázány ve správním spisu. Prodloužení doby zajištění o 34 dnů byl o stanoveno podle příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců s ohledem na skutečnost, že o přijetí žalobce zpět na území jiného členského státu EU musí rozhodnout příslušné státní orgány dožádaného státu - Německa, které dne 4. 8. 2025 zaslalo souhlas s přijetím žalobce na své území. 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále „s. ř. s.“). 9. O žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 5, větou druhou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), bez nařízení ústního jednání. Žalobce ani žalovaná nařízení jednání nepožadovali a soud neshledal provedení ústního jednání za nezbytné. 10. Soud při posuzování věci vyšel z následující právní úpravy. 11. Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [n]elze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie37); policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. 12. Podle § 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců [p]olicie rozhodne o zajištění cizince za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37), pouze pokud existuje vážné nebezpečí útěku. Za vážné nebezpečí útěku se zejména považuje, pokud cizinec pobýval na území neoprávněně, vyhnul se již dříve předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37), nebo se pokusil o útěk anebo vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Za vážné nebezpečí útěku se dále považuje, pokud cizinec, který bude předán do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) přímo nesousedícího s Českou republikou, nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat a nemůže uvést adresu místa pobytu na území. 13. Podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců [p]olicie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 14. Podle § 129 odst. 8 téhož zákona, [p]olicie je povinna jednat tak, aby byl cizinec předán nebo byl průvoz cizince územím dokončen v nejbližším možném termínu ode dne zajištění. 15. Podle § 125 odst. 1 věty první téhož zákona [d]oba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. 16. Podle čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění), Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31–59, dále jen „nařízení č. 604/2013“ nebo „Dublinské nařízení“): Členský stát příslušný podle tohoto nařízení je povinen přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 23, 24, 25 a 29 státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jejíž žádost zamítl a která učinila žádost v jiném členském státě, nebo která se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu. 17. Podle čl. 28 odst. 3 nařízení č. 604/2013 [z]ajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění podle tohoto nařízení. Pokud je osoba zajištěna podle tohoto článku, lhůta pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět nesmí překročit jeden měsíc od okamžiku podání žádosti o mezinárodní ochranu. Členský stát, který vede řízení v souladu s tímto nařízením, požádá v těchto případech o urychlenou odpověď. Tato odpověď musí být poskytnuta do dvou týdnů od okamžiku obdržení žádosti. Není-li odpověď poskytnuta v této dvoutýdenní lhůtě, má se za to, že bylo žádosti vyhověno, což má za následek vznik povinnosti převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět, včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd. Pokud je osoba zajištěna podle tohoto článku, přemístění této osoby z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provede, jakmile je to z praktického hlediska možné, a nejpozději do šesti týdnů od implicitního nebo explicitního vyhovění žádosti o převzetí či přijetí dotčené osoby zpět ze strany jiného členského státu nebo od okamžiku, kdy skončí odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum podle čl. 27 odst. 3. V případě, že dožadující členský stát nedodrží lhůty pro předložení žádosti