1 A 34/2025 – Městský soud v Praze

1 A 34/2025- 19 - text  8 1 A 34/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce N. B., narozeného X. státní příslušnost: X. trvale bytem X. zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. CPR-25269-3/ČJ-2025-930310V236, takto: I. Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 8. 2025, č. j. CPR-25269-3/ČJ-2025-930310V236, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.269 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 4. 7. 2025, čj. KRPA-212634-15/ČJ-2025-000022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období minimálně od 12. 4. 2025 do 3. 7. 2025. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán I. stupně na 2 roky. Dobu k vycestování stanovil žalobci na 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla Police ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaná“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, čj. CPR-25269-3/ČJ-2025-930310V236, tak, že odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce namítl nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, které porušuje § 174a zákona o pobytu cizinců, protože správní orgán nedostatečně zohlednil, že v případě žalobce jde o historicky první porušení zákona na území ČR, žalobce vyjádřil adekvátní lítost, přislíbil, že řádně vycestuje do vlasti, k porušení zákona ho dohnala tíživá finanční a osobní situace, což intenzitu posuzované protiprávnosti oslabuje. V daném případě lze na žalobce působit mírnějším a výchovnějším způsobem než správním vyhoštěním na dobu 2 let. Žalobce též namítl, že uložená doba vyhoštění 2 let za cca. tříměsíční nelegální pobyt působí asymetricky, zejména když v obdobných případech správní orgán nikdy neukládá opatření převyšující 1 rok. Žalovaná dále dle názoru žalobce porušila § 68 odst. 3 správního řádu, neboť se nevypořádala se skutkově srovnatelnou věcí kamaráda žalobce, resp. odlišný postup odůvodnila tím, že žalobce zde vykonával nelegální práci. Za toto jednání však řízení proti žalobci vedeno nebylo, přestože jde o samostatnou skutkovou podstatu. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby a plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, jakož i na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, neboť žalobce neuplatnil námitky nad rámec těch, kterými se zabývala ve svém rozhodnutí. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 5. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl přitom o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení v zákonem stanovené lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s takovým projednáním věci a soud neshledal potřebu provádění dalšího dokazování nad rámec důkazů obsažených ve správním spisu. 6. Žaloba je důvodná. 7. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce byl společně s dalšími cizinci zajištěn dne 3. 7. 2025 při pobytové kontrole cizinců v zájmovém objektu v přilehlé oblasti Prahy 2 hlídkou Odboru cizinecké policie. Kontrolou cestovního dokladu žalobce bylo zjištěno, že má v něm vylepený vízový štítek vydávajícího státu Litva typu C, s platností od 23. 3. 2025 do 20. 4. 2025, jiné platné oprávnění k pobytu v schengenském prostoru neměl. 8. Dne 4. 7. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení za účelem správního vyhoštění, a to pro podezření z porušení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců (čj. KRPA-212634-10/ČJ-2025-000022-SV). Správní orgán I. stupně poté žalobce ještě téhož dne vyslechl v souvislosti se zahájením řízení o správním vyhoštění k jeho vlastní žádosti za účasti tlumočníka do jazyka uzbeckého. Z protokolu o tomto výslechu vyplynulo (čj. KRPA-212634-11/ČJ-2025-000022-SV), že žalobce do schengenského prostoru přicestoval přes letiště Praha-Ruzyně dne 29. 3. 2025 letecky přímo z vlasti. Od svého příjezdu zde pobýval nepřetržitě, přicestoval za účelem práce. V ČR pobýval na základě litevského víza C s platností na 14 dnů ode dne vstupu v rámci povoleného období od 23. 3. 3035 do 20. 4. 2025. Žalobce uvedl, že si je vědom svého neoprávněného pobytu. O jiné vízum nežádal, potřeboval získat nějaké peníze, aby mohl odletět domů, neměl peníze na letenku. Peníze stále ještě nemá, nějak je sežene. Do vlasti vycestuje. 9. Dále žalobce k dotazu správního orgánu uvedl, že v ČR nemá hlášenou žádnou adresu pobytu, písemnosti zde nepřebírá, bydlí na ubytovně se svými druhy někde v Praze, adresu si nepamatuje. Žalobce zopakoval, že si je plně vědom svého protiprávního jednání, chce se vrátit domů, ale nestihl to. Ke svým majetkovým poměrům žalobce sdělil, že v ČR nic nevlastní, v zemi původu taktéž ne. Ke svým osobním a rodinným poměrům žalobce uvedl, že je ženatý a má pět dětí, celá rodina žije v jeho zemi původu. Naopak v ČR ani v EU nemá žádné příbuzné, ani osobu, kvůli které by skončení jeho pobytu v ČR bylo z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života nepřiměřené, nesdílí s takovou osobou společnou domácnost. Nemá zde ani žádnou vyživovací povinnost. V zemi původu žalobce má kde bydlet, žije tam celá jeho rodina, v ČR nemá žádné sportovní, politické, kulturní nebo společenské vazby, závazky ani pohledávky. Je zdráv a s ničím se neléčí, žádné léky neužívá, zdravotní pojištění v ČR nemá. Finanční prostředky na vycestování má. V ČR nepáchal žádnou trestnou činnost, ve vycestování mu nic nebrání a po návratu do vlasti mu nehrozí žádné nebezpečí, je to pro něj bezpečná země. V případě vyhoštění vycestuje dobrovolně, chce se vrátit do vlasti. O azyl nežádal, doručovací adresu má v zemi původu, nepotřebuje nikoho vyrozumět o svém zadržení. Všem otázkám rozuměl, žádných změn v protokolu o výslechu nežádal a protokol podepsal jako správný a úplný. 10. Správní spis dále obsahuje závazné stanovisko k možnosti vycestování ze dne 4. 7. 2025, ev. č. ZS58763, podle kterého vycestování žalobce podle § 120a zákona o pobytu cizinců je možné, a dále Informaci OAMP ze dne 14. 3. 2025 Kazachstán, bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky občanských svobod a lidských práv. Před vydáním prvostupňového rozhodnutí byla žalobci dána možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí (čj. KRPA-212634-14/ČJ-2025-000022-SV), žalobce však této možnosti nevyužil. 11. Následně vydal správní orgán I. stupně dne 4. 7. 2025 rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť bylo prokázáno, že žalobce pobýval od 12. 4. 2025 do 3. 7. 2025 na území členských států EU neoprávněně, a naplnil tak skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, s dobou, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území v délce 2 roky. 12. Správní orgán I. stupně posuzoval přiměřenost dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce podle § 174a zákona o pobytu cizinců na str. 4 až 6 svého rozhodnutí, přičemž vycházel z obsahu správního spisu a vyjádření žalobce. Správní orgán I. stupně hodnotil rodinné poměry žalobce a dospěl k závěru, že celá jeho rodina (manželka a 5 dětí) žije v jeho vlasti, na území ČR nemá ani jiné příbuzné, naopak, veškerou rodinu má v zemi původu, dále se na území ČR nenachází ani jiná osoba, vůči které by bylo vycestování žalobce do vlasti pociťováno jako nepřiměřený zásah, rovněž zde nežije osoba, vůči které by měl žalobce vyživovací povinnost. Ani žalobce sám není takovou osobou, která by byla či už zdravotně nebo jinak závislá na pomoci jiné osoby, žalobce je dospělý, svéprávný, v produktivním věku, zdravý, nevlastní v ČR žádný majetek, naopak ve vl