1 Ad 7/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 7/2025- 51 - text  15 čj. 1 Ad 7/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobkyně: P. M., narozené dne X bytem X zastoupené P. B., zmocněnkyní, narozenou dne X bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024, č. j.: MPSV-2024/232858-911 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 31. 10. 2024, č. j.: MPSV-2024/232858-911, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Uvedenou věcí se soud nyní zabývá již podruhé. Jde o 52letou žalobkyni, která v důsledku tvrzeného zhoršení zdravotního stavu žádala dne 7. 2. 2022 o změnu výše příspěvku na péči, který ji byl dosud přiznán ve III. stupni (těžká závislost) ve výši 12.800 Kč. Úřad práce ČR – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový orgán“) vydal dne 22. 6. 2022 rozhodnutí čj. 97782/2022/AAB, kterým žádost žalobkyně zamítl s ohledem na závěry posudku Lékařské posudkové služby pro Prahu 3 Pražské správy sociálního zabezpečení (LPS PSSZ) ze dne 20. 5. 2022, podle kterého žalobkyně sice trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, ale nezvládá pouze jednu základní životní potřebu – péči o domácnost, a není tak osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v žádném stupni. Současně vydal prvostupňový orgán další rozhodnutí ze dne 20. 5. 2022, čj. 97867/2022/AAB, jímž žalobkyni odňal dosud přiznaný příspěvek na péči z moci úřední ode dne 1. 7. 2022. 2. Žalobkyně s tímto posouzením nesouhlasila, proto podala proti oběma rozhodnutím odvolání k žalovanému. Žalovaný o odvoláních žalobkyně rozhodl rozhodnutími ze dne 14. 3. 2023, čj. MPSV-2023/59762-911, o odvolání proti rozhodnutí čj. 97782/2022/AAB, tak, že jej zamítl, a čj. MPSV-2023/59635-911 (dále též jen „první rozhodnutí žalovaného“), tak, že na základě posudku Posudkové komise žalovaného (dále též jen „PK MPSV“ nebo „komise“) ze dne 20. 9. 2022, ev. č. SZ/2022/172-PH-6 (dále jen „posudek“), ve znění jeho doplnění ze dne 26. 1. 2023, ev. č. SZ/2022/2600-PH-4 (dále jen „první doplňující posudek“) k podnětu žalobkyně, který si žalovaný nechal pro své řízení zpracovat, změnil prvostupňové rozhodnutí tím způsobem, že snížil původní výši příspěvku na péči žalobkyně od července na 880 Kč odpovídající závislosti v I. stupni (lehká závislost). PK MPSV dospěla k odlišnému závěru, než LPS PSSZ ohledně počtu zvládaných základních životních potřeb a uznala žalobkyni závislou na jiné fyzické osobě v rozsahu tří základních životních potřeb – osobní aktivity, péče o zdraví, péče o domácnost. 3. Ani s tímto posouzení se žalobkyně nespokojila a podala proti uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke zdejšímu soudu, který ho zrušil rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, čj. 21 Ad 18/2023-36, (dále jen „předchozí rozsudek“) podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. z důvodu nesplnění požadavků úplnosti a přesvědčivosti posudků PK MPSV, jako podkladu pro vydané rozhodnutí žalovaného. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 29. 2. 2024. 4. Žalovaný následně v novém řízení rozhodl na základě doplnění posudku PK MPSV ze dne 9. 10. 2024, ev. č. SZ/2024/690-PH-7 (dále jen „druhý doplňující posudek“), rozhodnutím ze dne 31. 10. 2024, čj. MPSV-2024/232858-911 (dále též jen „druhé rozhodnutí žalovaného“). Opět setrval na svém závěru, že žalobkyně je závislá na fyzické osobě pouze v rozsahu tří stejných nezvládaných základních životních potřeb, tj. závislou v I. stupni (lehká závislost). Žalovaný tak i ve svém druhém rozhodnutí snížil žalobkyni příspěvek na péči z 12.800 Kč na 880 Kč měsíčně od 1. 7. 2022. 5. Proti tomuto druhému rozhodnutí žalovaného žalobkyně podala nyní projednávanou žalobu. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně ve včas podané žalobě předně namítla, že žalovaný nerespektoval právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2024, neboť posudková komise se nezabývala některými typy záchvatů, kterými žalobkyně trpí. Posudková komise sice konstatovala nález z lékařské zprávy doc. MUDr. T. S., Ph.D. z neurologie, která konstatuje kolapsové stavy a ataky křečí, k tomu však komise pouze odkázala na to, že ve zprávách o opakovaných hospitalizacích žalobkyně na psychiatrii nebyly žádné kolapsové stavy popisovány, a proto k nim nepřihlédla. Takový postup je dle žalobkyně v rozporu se závazným názorem soudu a byl tím porušen § 3 správního řádu, neboť skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. Posudková komise svůj závěr opírá o hypotetické tvrzení, že tyto stavy by musely být v lékařských zprávách z hospitalizace, čímž je nepřímo zpochybnila, nevyžádala si přitom ani zprávu ošetřující psychiatričky MUDr. M. K., kde je žalobkyně v dlouhodobé péči. Úvaha posudkové komise tak rezignuje na náležité zjištění skutkového stavu. Posudková komise měla přitom řadu jiných způsobů, jak zdravotní stav žalobkyně prověřit, např. jí mohla uložit, aby se podrobila konkrétnímu vyšetření, které by tyto stavy ověřilo, mohla k tomu též určit konkrétního poskytovatele zdravotních služeb, případně se měla zabývat, zda jsou tyto stavy zjistitelné, či nikoliv. Zpráva z neurologie je přitom uvádí, což značí, že je příslušná lékařka zjistila. Posudková komise však nic z toho nevyužila a přiklonila se automaticky k uvedené hypotetické úvaze. Dále žalobkyně též uvedla, že tvrzení, že u žalobkyni nedochází k úrazům, není relevantní, neboť tato skutečnost nemusí znamenat jen, že záchvaty jsou bez významu, ale též může dokládat kvalitu poskytovaného dohledu. 7. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z doplňujícího posudku, který zadal poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno zdejším soudem, vyplynulo, že posudková komise se podrobně zabývala zprávami z neurologie a dokumentací z psychiatrie, jejichž závěry jsou podrobně rozepsány. Jako nezvládané jsou nadále hodnoceny potřeby péče o zdraví, osobní aktivity, a péče o domácnost. K potřebě orientace žalovaný uvedl, že současně, ani historicky nejsou v dokumentaci popsány takové kognitivní poruchy s omezením kognitivního výkonu, aby se jednalo o nezvládání orientace. Medicínský podklad pro nedostatek duševních kompetencí, poruchu paměti ani nepoznávání známých osob dán tedy není. Žalovaný dále argumentoval tvrzením posudkové komise, že výrazné subjektivní potíže byly ovlivněny duševním onemocněním, v dokumentaci však nebylo zjištěno posudkově významné postižení hybnosti, ani při opakovaných hospitalizacích na psychiatrii nebyly přítomny frekventní křeče a kolapsové stavy, které by odůvodňovaly závěr, že žalobkyně nezvládá samostatně tělesnou hygienu, stravování, mobilitu, včetně použití hromadných dopravních prostředků a chůzi po schodech, nebo které by vedly k frekventním úrazovým dějům s opakovanými závažnými dopady. 9. Posudková komise též odůvodnila změny v posouzení oproti posudku LPS, kterým bylo uznáno 8 potřeb, neboť uvedený posudek vycházel pouze ze zprávy neurologa ze dne 20. 4. 2021 a zprávy praktické lékařky ze dne 19. 2. 2021, avšak posudková komise měla k dispozici více informací. Při vyšetření neurologem nebyl zjištěn nález odpovídající nezvládání základních úkonů sebeobsluhy. Obdobně i posudek ze dne 17. 6. 2019, který u žalobkyně uznal 6 základních potřeb, vycházel z omezeného zdroje informací o zdravotním stavu žalobkyně. Žalovaný měl proto za to, že doplňující posudek dostatečně vysvětlil, jak posuzoval potřebu orientace, kolapsové stavy i změny v hodnocení zvládání jednotlivých potřeb. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Rozhodl přitom o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem shodně vyslovili souhlas (§ 75 a § 51 odst. 1 s. ř. s.). IV.A. Relevantní obsah správního spisu 12. Jak již soud uvedl výše, nyní rozhoduje ve věci podruhé poté, co žalovaný vydal nové rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně na podkladě dalšího doplnění posudku PK MPSV poté, co zdejší soud první rozhodnutí žalovaného zrušil předchozím rozsudkem. Z důvodu lepší přehlednosti, čtivosti a úspornosti textu rozsudku soud nepovažuje za nezbytné podrobně reprodukovat obsah správního spisu do doby vydání prvního rozsudku zdejšího soudu čj. 21 Ad 18/2023-36. Tento obsah je velmi detailně popsán v předchozím rozsudku, je oběma účastníkům řízení proto dobře znám, soud z něj vyšel i v této