1 Az 17/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 17/2025- 34 - text  8 1 Az 17/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: V. H. N., narozeného dne X, státní příslušnost: X, bytem X zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. OAM-508/ZA-ZA11-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou, neboť shledal, že žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že mu hrozí azylově relevantní vážná újma, a zároveň uvedl jen ekonomické důvody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě primárně tvrdil, že žalovaný nedodržel zásadu materiální pravdy a nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. skutkový stav zjištěný v rámci řízení vykládá naprosto nesprávně a v rozporu se skutečností, v důsledku čehož žalovaný nesprávně vyhodnotil, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. 3. Žalobce sice uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu podal převážně z ekonomických důvodů, avšak taktéž uvedl, že si půjčil peníze i od soukromých osob, u kterých lze očekávat, že v případě žalobcova návratu může dojít k ohrožení jeho života, jelikož žalobce nebude schopen splácet dluhy. Žalovaný však na rozdíl od žádostí jiných žadatelů z Vietnamu, kteří uváděli jako azylové důvody obavy z návratu do vlasti kvůli vymáhání jejich dluhů soukromými osobami, které meritorně posoudil a případně zamítl pro nedůvodnost, v případě žádosti žalobce žalovaný žádost rovnou zamítl pro zjevnou nedůvodnost, čímž ho zkrátil na právech v tom, že neposuzoval, zda žalobce splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14, či doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Žalovaný vůbec nezohlednil nemožnost splácení dluhů žalobce a jeho možné pronásledování ze strany věřitelů jako důvod podřaditelný pod § 14a zákona o azylu. 4. Žalobce k tomu zdůraznil, že zjevná nedůvodnost žádosti musí být zřejmá již od počátku, kdy není možné žádný z údajů zvážit jako potenciálně relevantní. To však není případ žalobce, neboť bylo na místě posoudit dopady do jeho života ve vztahu k možnosti návratu do vlasti a důsledkům s tím spojeným. Žádost může být zamítnuta jako zjevně nedůvodná jen tehdy, podaří-li se správnímu orgánu i ve zkrácené lhůtě 30 dnů shromáždit tolik potřebných informací, kolik vyžaduje tento procesní úkon. V případě, že z žádosti a pohovoru nebude postaveno najisto, že žádost je zjevně nedůvodná, je namístě postupovat dle zásady in dubio pro reo a žadatelovu žádost posoudit v plném rozsahu. 5. Žalobce dále polemizoval s výkladem slova „pouze“ v § 16 odst. 1 písm. a) a c) zákona o azylu. Namítl, že ze znění § 16 odst. 1 písm. a) a c) není zřejmé, zda pro tento postup musí žadatel uvádět výlučně ekonomické důvody a žádné jiné, anebo musí z pohovoru vyplynout, že jediným motivem žádosti je jeho nepříznivá ekonomická situace, a jiné uvedené důvody jsou vyhodnoceny jako nevěrohodné nebo nerelevantní. Svou polemiku opíral o eurokonformní výklad § 16 odst. 2 a nespecifikovanou judikaturu NSS k němu, která zavedla aplikační třístupňový test pro hodnocení, zda žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu pouze proto, aby pozdržel anebo zmařil výkon dřívějšího nebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění. Žalobce je toho názoru, že obdobné úvahy lze vztáhnout i na použití § 16 odst. 1 písm. a) a c) a ekonomické důvody žádosti, které se mohou projevit např. i v nemožnosti získat práci v zemi původu, můžou být podřaditelné pod § 12 odst. 2 zákona o azylu, což by vedlo k nutnosti žádost posoudit v „nezkráceném“ režimu. 6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Své rozhodnutí považoval za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Má-li ve Vietnamu problémy se soukromými osobami, může se obrátit na policii. O mezinárodní ochranu požádal ve snaze oddálit hrozící správní vyhoštění. Sám potvrdil, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí. Žalobní argumentace není dle názoru žalovaného způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný ve zbytku odkázal na obsah spisového materiálu a napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 2. 5. 2025 v Přijímacím středisku Zastávka blanketní žádost o mezinárodní ochranu na předepsaném formuláři ve vietnamském jazyce. 10. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 7. 5. 2025 (č. l. 14-15 správního spisu) žalobce jako důvod jejího podání uvedl, že má ve Vietnamu dluhy, chtěl by v ČR zůstat, aby je splatil, jiné důvody žádosti neměl. Dne 14. 9. 2025 cestoval z Hanoje do Maďarska za účelem zaměstnání, zůstal tam asi 5-6 měsíců, poté dojel někdy na začátku roku do Česka vlakem a od té doby je zde. Má manželku a tři nezletilé děti narozené v letech 2011 a 2021), všichni zůstali v zemi původu žalobce. Žádné náboženské nebo politické přesvědčení nemá, je zdráv, nemá žádná zdravotní omezení ani jiné zvláštní potřeby, nebyl nikdy dosud trestně stíhán či odsouzen. 11. Pohovor k žádosti (viz protokol na č. l. 16-17 správního spisu), který proběhl rovněž dne 7. 5. 2025 na žádost žalobce ve vietnamském jazyce za účasti tlumočníka, žalobce ke své žádosti doplnil, že k opuštění vlasti se rozhodl někdy v roce 2023 kvůli práci. Problémy s vycestováním neuvedl. Maďarské vízum si vyřídil přes agenturu, v této zemi poté pracoval na stavbě. Bylo tam málo práce a nízký příjem, přesunul se do ČR. Ve Vietnamu si půjčil v roce 2023 asi 18.000 eur, šlo o nebankovní věr od soukromých osob na cestu do Evropy. Splácí, ale i s úroky nyní dluží 17.000 eur. Problémy s věřiteli popřel, dohodl se s nimi, že když nemůže uhradit jistinu, splácí alespoň úroky, což se mu daří. Chtěl by zde zůstat a pomoci i rodině ve Vietnamu. Výslovně uvedl, že si chce legalizovat pobyt za účelem práce. Věděl, že jako žadatel prvních 6 měsíců po podání žádosti pracovat nesmí. Problémy s orgány ve vlasti neměl, obává se pouze neschopnosti splácet. Přeje si zde zůstat a pomoci své rodině. Doklady či dokumenty doložit nechtěl, využil práva nechat si pohovor zpětně přetlumočit, nicméně žádné námitky nevznesl. 12. Z protokolu o seznámení se s podklady ze dne 17. 6. 2025 (č. l. 29 správního spisu) vyplynulo, že žalobce se k němu osobně dostavil, s obsahem uvedených podkladů pro rozhodnutí se seznámit ani vyjádřit nechtěl, nenavrhl žádné jejich doplnění, ani nechtěl uvést další rozhodné skutečnosti, které by dle jeho názoru měl žalovaný při posuzování jeho žádosti vzít v úvahu. 13. Součástí spisu je také zpráva o zemi původu, kterou si žalovaný opatřil, a to Informace OAMP MV ČR – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 4. 6. 2024 (č. l. 23-24 správního spisu). Žalovaný do spisu založil rovněž opis z rejstříku trestů žalobce ze dne 22. 5. 2025, ev. č. ISRT1252061/2025, podle nějž nebyl žalobce na území České republiky nikdy odsouzen. 14. Žalovaný poté vydal dne 11. 7. 2025 žalobou napadené rozhodnutí, kterým podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 8. 2025. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 16. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 13. 10. 2025, neboť žalobce takové projednání věci výslovně požadoval. K jednání se dostavil pouze právní zástupce žalobce, žalovaný svou neúčast na jednání řádně a včas neomluvil, přestože byl k jednání řádně a včas předvolán. Soud neshledal ani jiné důležité