1 Az 7/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 7/2025- 53 - text  11 1 Az 7/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: W. B., narozeného dne X, státní příslušnost: X, bytem X adresa pro doručování X, zastoupeného JUDr. Janem Kočím, advokátem sídlem Ladova 2044/3, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: D. B., narozené dne X bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. OAM-1543/ZA-ZA11-LE24-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou, neboť žalobce pochází ze země, kterou ČR považuje za bezpečnou zemi původu a v průběhu řízení žalobce neprokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve stručně shrnul svou pobytovou historii v ČR od roku 2011, kde od roku 2013 pobýval na základě povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU – jeho současné manželky (v tomto řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení; k tomu viz dále bod 48. a 49. níže) – jehož prodloužení mu bylo v roce 2019 zamítnuto podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Všechny další žádosti o povolení k pobytu či k udělení víza mu byly také zamítnuty. Žalobce tvrdí, že důvodem zamítnutí jeho žádostí je skutečnost, že Bezpečnostní informační služba (BIS) prověřila jeho rodinu a zjistila, že jeho bratr je ve vazbě v ČR, a proto byl žalobce vyhodnocen jako bezpečnostní riziko, což je něco, s čím neměl nic společného a nemohl nijak ovlivnit. Žalobce tvrdí, že je bezúhonný, nikdy neměl problémy se zákonem, s manželkou mají od roku 2013 šťastný a spokojený manželský život. Žalobce dále zopakoval svůj azylový příběh a shrnul závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí. 3. K samotné žádosti o mezinárodní ochranu, pak žalobce v žalobě zopakoval důvody, které sdělil žalovanému: jeho bratranec se přidal k bojovníkům Islámského státu (IS) a pokoušel se se žalobcem a jeho bratrem v ČR spojit, aby se také k IS připojili, přičemž na konci roku 2018 jim začal vyhrožovat, že pokud pojedou do T., má tam lidi, kteří by jeho a jeho bratra mohli zabít, nemá také problém si je sám dohledat v Praze. To žalobce nutilo si na sociálních sítích vytvářet nové účty, aby nebyl s bratrancem ve spojení, teprve na konci roku 2018 vyhrožování přestalo. Na bratrance je přitom ve vlasti žalobce vydán zatykač. Dále měl žalobce kamaráda, který se vrátil do země původu žalobce, šel bojovat za IS do S. a tam zemřel. Na tohoto kamaráda se pak české bezpečnostní služby měly doptávat bratra žalobce. 4. Žalobce má též obavy o své bezpečí a bezpečí své rodiny, která žije v T., v případě dlouhodobějšího návratu do vlasti, neboť jeho rodině bylo vyhrožováno t. buňkou IS vhozením výhrůžného dopisu přes dveře rodinného domu. Žalobce přitom nemá dostatečné možnosti ochránit se před teroristickými buňkami. 5. Žalobce žalovanému vytkl, že v jeho případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Nesouhlasil s tím, že v jeho případě se neposuzuje, zda splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 citovaného zákona. Žalobce je manželem občanky ČR, přičemž zdůraznil, že se prokazatelně v ČR zdržoval a vedl manželský a společenský život. Důvodem, o který opírá splnění podmínek podle § 14 zákona azylu je právě jeho 12 let trvající šťastné manželství a snaha o založení rodiny, kdy s manželkou docházejí na kliniku kvůli umělému oplodnění. Pokud by byl žalobce vyhoštěn, jeho manželka by s ním odejít nemohla, protože má v ČR zaměstnání, splácí půjčku a chodí na vyšetření kvůli otěhotnění. Proto by bylo ukončení pobytu žalobce v ČR hlavně kvůli jeho rodinnému a soukromému životu nepřiměřené. 6. Dále žalobce uvedl, že dle § 13 odst. 2 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny. Žalobce se dle svých tvrzení za poslední roky plně integroval do české společnosti, plynule se naučil česky slovem i písmem, vytvořil si zde blízké rodinné a přátelské vazby. Nikdy neohrožoval bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty. Žalobce uvedl, že kdyby nebyl v minulosti BIS vyhodnocen jako osoba nevyhovující, vše by bylo dnes jinak. 7. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 24. 2. 2004, čj. 6 Azs 50/2003-89, z něhož také citoval, upozornil na zásadu azylového řízení, že v pochybnostech se postupuje v prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobce tak nemusí nade vší pochybnost prokázat, že právě on může být v zemi původu nedostatečně ochráněn před rizikem ze strany islámské skupiny na pokyn svého bratrance. Hrozba nebezpečí je v jeho případě přítomna, což odporuje závěru žalovaného. 8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který soud usnesením ze dne 4. 4. 2025, čj. 1 Az 7/2025-23 nepřiznal. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 4. 2025. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na tom, že se při posuzování žádosti žalobce nedopustil žádné nezákonnosti a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. 11. Žalovaný zdůraznil, že v případě žalobce byla jeho žádost zamítnuta z důvodu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodná, kdy toto ustanovení spočívá na pojmu „bezpečná země původu“ ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) citovaného zákona. U žadatelů pocházejících z takových zemí se tedy neposuzují důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, nýbrž zda daná země podmínky definice bezpečné země původu nesplňuje. To nevylučuje, aby žadatel v azylovém řízení prokázal opak, důkazní břemeno žadatele je však s ohledem na charakteristický znak tohoto druhu azylového řízení větší, a to proto, že se u tzv. bezpečných zemí dodržování mezinárodních závazků a dodržování lidských práv jejich občanů presumuje. Žadatel tak má povinnost nejen azylově relevantní důvody tvrdit, ale i relevantně doložit, k čemuž je pouhá výpověď žadatele zcela nedostačující. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS, sp. zn. 5 Azs 66/2008, z něhož i citoval. 12. Žalovaný u žalobce musel s ohledem na shromážděné podklady o zemi původu žalobce o politické situaci a stavu dodržování lidských práv a na základě výpovědí žalobce v dané souvislosti konstatovat, že vlast žalobce je pro něj bezpečnou zemí původu. Byť žalovaný připustil, že stav v oblasti dodržování lidských práv ve vlasti žalobce není zcela bezproblémový, nedochází tam systematicky a soustavně k pronásledování podle čl. 9 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU, k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a tato země splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérií pro zařazení na seznam bezpečných zemí původu, což je též v souladu s § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. Žalobce přitom v průběhu správního řízení neprokázal opak. 13. Vzhledem k tomu, že země původu žalobce je uvedena na seznamu bezpečných zemí původu ve vyhlášce č. 328/2015 Sb., žalovaný nemusel zkoumat naplnění jednotlivých znaků definice podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, a mohl rovnou přistoupit ke konstatování splnění podmínek bezpečné země původu, přesto jsou součástí správního spisu navíc též materiály, které žalovaný konkrétně uvádí, které toto posouzení potvrzují. 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „směrnice 2013/32/EU“) a k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 16. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný s takovým projednáním věci výslovně souhlasil a žalobce na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nijak nereagoval. 17. Žaloba není důvodná. 18. Z předloženého správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti relevantní z hlediska obsahu žaloby. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v Přijímacím středisku cizinců Brno - Zastávka dne 15. 11. 2024. Šlo o jeho první žádost o mezinárodní ochranu. 19. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 21. 11. 2024 (č. l. 14–16 spr