1 Az 9/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 9/2025- 28 - text  7 1 Az 9/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: N. H. T., narozeného dne X, státní příslušnost: X, bytem X zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2025, č. j. OAM-156/ZA-ZA15-HA15-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou, neboť shledal, že žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že mu hrozí azylově relevantní vážná újma, a zároveň uvedl jen ekonomické důvody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě primárně tvrdil, že žalovaný nedodržel zásadu materiální pravdy a nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. skutkový stav zjištěný v rámci řízení vykládá naprosto nesprávně a v rozporu se skutečností, v důsledku čehož žalovaný nesprávně vyhodnotil, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. 3. Žalobce sice uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu podal převážně z ekonomických důvodů, avšak taktéž uvedl, že si půjčil peníze i od soukromých osob, u kterých lze očekávat, že v případě žalobcova návratu může dojít k ohrožení jeho života, jelikož žalobce nebude schopen splácet dluhy. Žalovaný však na rozdíl od žádostí jiných žadatelů z Vietnamu, kteří uváděli jako azylové důvody obavy z návratu do vlasti kvůli vymáhání jejich dluhů soukromými osobami, které meritorně posoudil a případně zamítl pro nedůvodnost, v případě žádosti žalobce žalovaný žádost rovnou zamítl pro zjevnou nedůvodnost, čímž ho zkrátil na právech v tom, že neposuzoval, zda žalobce splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14, či doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Žalovaný vůbec nezohlednil nemožnost splácení dluhů žalobce a jeho možné pronásledování ze strany věřitelů jako důvod podřaditelný pod § 14a zákona o azylu. 4. Žalobce k tomu zdůraznil, že zjevná nedůvodnost žádosti musí být zřejmá již od počátku, kdy není možné žádný z údajů zvážit jako potenciálně relevantní. To však není případ žalobce, neboť bylo na místě posoudit dopady do jeho života ve vztahu k možnosti návratu do vlasti a důsledkům s tím spojeným. Žádost může být zamítnuta jako zjevně nedůvodná jen tehdy, podaří-li se správnímu orgánu i ve zkrácené lhůtě 30 dnů shromáždit tolik potřebných informací, kolik vyžaduje tento procesní úkon. V případě, že z žádosti a pohovoru nebude postaveno najisto, že žádost je zjevně nedůvodná, je namístě postupovat dle zásady in dubio pro reo a žadatelovu žádost posoudit v plném rozsahu. 5. Žalobce dále polemizoval s výkladem slova „pouze“ v § 16 odst. 1 písm. a) a c) zákona o azylu. Namítl, že ze znění § 16 odst. 1 písm. a) a c) není zřejmé, zda pro tento postup musí žadatel uvádět výlučně ekonomické důvody a žádné jiné, anebo musí z pohovoru vyplynout, že jediným motivem žádosti je jeho nepříznivá ekonomická situace, a jiné uvedené důvody jsou vyhodnoceny jako nevěrohodné nebo nerelevantní. Svou polemiku opíral o eurokonformní výklad § 16 odst. 2 a nespecifikovanou judikaturu NSS k němu, která zavedla aplikační třístupňový test pro hodnocení, zda žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu pouze proto, aby pozdržel anebo zmařil výkon dřívějšího nebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění. Žalobce je toho názoru, že obdobné úvahy lze vztáhnout i na použití § 16 odst. 1 písm. a) a c) a ekonomické důvody žádosti, které se mohou projevit např. i v nemožnosti získat práci v zemi původu, můžou být podřaditelné pod § 12 odst. 2 zákona o azylu, což by vedlo k nutnosti žádost posoudit v „nezkráceném“ režimu. 6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Své rozhodnutí považoval za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobní argumentace není dle názoru žalovaného způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný ve zbytku odkázal na obsah spisového materiálu a napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 5. 2. 2025 v Přijímacím středisku Zastávka blanketní žádost o mezinárodní ochranu na předepsaném formuláři ve vietnamském jazyce. 10. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 10. 2. 2025 (č. l. 14-15 správního spisu) žalobce jako důvod jejího podání uvedl, že život v ČR je mnohem lepší než v jeho vlasti, chtěl by získat povolení k pobytu, aby zde mohl pracovat a zaplatit dluhy, které má v zemi původu, jiné důvody žádosti neměl. Do ČR přijel autobusem z Maďarska na konci května nebo začátku června 2024, kde měl předtím pracovní vízum platné do června 2024, byl tam asi měsíc, přicestoval tam letecky dne 1. 4. 2025 z vlasti. Má manželku a dvě nezletilé děti (rok narození 2007 a 2015), všichni zůstali v zemi původu žalobce. Žádné náboženské nebo politické přesvědčení nemá, je zdráv, nemá žádná zdravotní omezení ani jiné zvláštní potřeby, nebyl nikdy dosud trestně stíhán či odsouzen. 11. Pohovor k žádosti (viz protokol na č. l. 16-17 správního spisu), který proběhl rovněž dne 10. 2. 2025 na žádost žalobce ve vietnamském jazyce za účasti tlumočníka, žalobce ke své žádosti doplnil, že má ukončenou základní školu a pracoval v továrně na výrobu lodí. V zemi jeho původu nikdy neměl problémy se státními nebo bezpečnostními orgány, potíže s vycestováním nebo vyřizováním cestovního dokladu neměl, je bez politického přesvědčení, v případě návratu do vlasti se obává, že by nemohl zaplatit dluhy, půjčil si peníze, aby mohl uživit svoji rodinu a aby mohl vycestovat z Vietnamu, peníze si půjčil od banky, od známých i od soukromých osob. Na jiné místo v zemi jeho původu by se nemohl přestěhovat, kvůli své rodině, má tam manželku, děti, rodiče a sourozence. V závěru pohovoru na dotaz žalovaného dodal, že jeho přáním je, aby získal azyl, aby tady mohl řádně žít a pracovat a postupně zaplatit dluhy. Nic dalšího dodat nebo doložit nechtěl, nevyužil ani svého práva zpětného přetlumočení celého pohovoru. 12. Z protokolu o seznámení se s podklady ze dne 12. 3. 2025 (č. l. 27 správního spisu) vyplynulo, že žalobce se k němu osobně dostavil, s obsahem uvedených podkladů pro rozhodnutí se seznámit ani vyjádřit nechtěl, nenavrhl žádné jejich doplnění, ani nechtěl uvést další rozhodné skutečnosti, které by dle jeho názoru měl žalovaný při posuzování jeho žádosti vzít v úvahu. 13. Součástí spisu je také zpráva o zemi původu, kterou si žalovaný opatřil, a to Informace OAMP MV ČR – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 4. 6. 2024 (č. l. 22-23 správního spisu). 14. Žalovaný poté vydal dne 31. 3. 2025 žalobou napadené rozhodnutí, kterým podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 4. 2025. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 16. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 21. 7. 2025, 14:00 hod, neboť žalobce takové projednání věci výslovně požadoval. K jednání se žádný z účastníků řízení bez předchozí řádné omluvy nedostavil. Soud vyčkal po zahájení jednání do 14:15 hod a telefonicky v administrativní kanceláři soudního oddělení č. 1 ověřil, zda se účastníci řádně neomluvili těsně před jednáním, s negativním výsledkem. Jelikož žádný z účastníků řízení v jeho průběhu do zahájení ústního jednání nenavrhl provádět důkazy nad rámec těch, které byly součástí správního spisu, a ani soud neshledal důležité důvody pro odročení jednání (§ 50 s. ř. s.), soud v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s., podle kt