10 A 109/2024 – Městský soud v Praze

10 A 109/2024- 32 - text  15 sp. zn. 10 A 109/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: A. Š. bytem X zastoupena Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M., advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 19, 398 11 Protivín proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. MZE-60104/2024-14141 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně podala dne 26. 4. 2023 u Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) žádost o doplňkovou redistributivní podporu příjmu pro udržitelnost (dále jen „DRP“) pro rok 2023 s tím, že celková způsobilá výměra pro poskytnutí platby DRP činí 145,12 ha. 2. O této žádosti SZIF rozhodnul dne 4. 4. 2024 rozhodnutím č. j. SZIF/2024/0198347, sp. zn. 23/F1D/110/004966-DRP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že žalobkyni poskytnul DRP pro rok 2023 v celkové výši 128 232,40 Kč, což odpovídá DRP na výměru 36,26 ha půdy. 3. Své rozhodnutí SZIF odůvodnil tím, že při provedení administrativní kontroly žádosti zjistil, že žalobkyně v kalendářním roce 2022 neužívala a neobhospodařovala žádnou zemědělskou půdu. V kalendářním roce 2023 již žalobkyně užívala a obhospodařovala zemědělskou půdu o celkové výměře 145,12 ha. Z této výměry zemědělské půdy nabyla do užívání výměru 108,86 ha od převodce Statek Míreč s.r.o., výměru 33,66 ha od O. Š. a výměru 1,06 ha od společnosti Jan Sadílek s.r.o. Aktualizacemi v Evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „LPIS“) byla uvedená celkově převedená výměra 34,72 ha od převodců O. Š. a společnosti Jan Sadílek s.r.o. dále navýšena celkem o 1,54 ha. 4. Při ověření údajů v obchodních rejstřících SZIF zjistil, že podle údajů zapsaných v Obchodním rejstříku je žalobkyně současně jednatelkou a jediným společníkem společnosti Statek Míreč s.r.o. Na základě tohoto zjištění došel SZIF k závěru, že žalobkyně je majetkově a personálně propojena s obchodní společností Statek Míreč s.r.o., od které v roce 2023 nabyla do užívání zemědělskou půdu o celkové výměře 108,86 ha a jedná se tedy o osoby, které patří do stejného podnikatelského seskupení. Převodem výše uvedené výměry 108,86 ha v rámci podnikatelského seskupení na jiného uživatele došlo k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli požadované platby za účelem získání další finanční výhody v rámci podnikatelského seskupení, na jakou by jinak nevznikl nárok. Naopak s převodci O. Š. a společností Jan Sadílek s.r.o. nebyla žalobkyně podle SZIF personálně a majetkově propojena. SZIF proto v případě těchto převodců neshledal převody jako účelové s cílem uměle vytvořit podmínky k získání finanční výhody a platbu DRP žalobkyni za pozemky získané od těchto převodců poskytnul. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání žalobkyně žalovaný rozhodl dne 2. 9. 2024 rozhodnutím č. j. MZE-60104/2024-14141, sp. zn. MZE-42326/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 6. V odůvodnění žalovaný předně shrnul dosavadní průběh řízení a odvolací námitky. Ve vztahu k umělému vytvoření podmínek pro poskytnutí požadované platby konstatoval již výše uvedená zjištění stran evidované obhospodařované půdy žalobkyní na konci roku 2022 a v době podání žádosti. Stran společnosti Statek Míreč s. r. o. žalovaný z obchodního rejstříku zjistil, že jediným jednatelem i společníkem je od založení této společnosti žalobkyně. 7. Žalobkyně nerozporuje, že zemědělskou půdu získala do užívání až koncem roku 2022. Uvedla, že pozemky k užívání získala v dlouhodobě plánované diverzifikaci obhospodařování zemědělské půdy. Podle údajů v LPIS však žalobkyně ani převodce od roku 2024 již neobhospodařují žádnou zemědělskou půdu. Žalovaný dále zjistil, že žalobkyně i převodce požádali v roce 2023 o poskytnutí stejných dotací, a to základní platbu, platbu DRP a platbu na oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními (dále také „ANC“). Zároveň v roce 2023 pěstovali stejné plodiny. 8. Z údajů evidovaných v LPIS se v případě převodu zemědělské půdy na žalobkyni v prosinci 2022 podle žalovaného více než nabízí časová souvislost se změnou struktury zemědělských dotací poskytovaných v rámci Společné zemědělské politiky. Od roku 2023 je v rámci Společné zemědělské politiky poskytována platba DRP všem žadatelům na prvních 150 ha zemědělské půdy. Vzhledem k výměře obhospodařované převodcem Statek Míreč s.r.o., se přímo nabízela možnost rozdělit obhospodařované pozemky na dvě části, z nichž každá bude mít celkovou výměru menší než 150 ha, a jednu z nich převést na žalobkyni jakožto na podnikající fyzickou osobu. Oba subjekty tak měly nárok na poskytnutí platby DRP na celou svojí obhospodařovanou výměru. Celé podnikatelské seskupení by takovým způsobem obdrželo další finanční prostředky v rámci platby DRP, které by jinak nemělo nárok. Pokud by totiž tento převod proveden nebyl, měla by společnost Statek Míreč s. r. o. nárok na platbu DRP pouze na výměru 150 ha; na platbu na zbývající výměru přibližně 152 ha by nárok neměla. Žalobkyně sama by potom neměla nárok na žádnou platbu DRP. 9. Žalobkyně namítala, že zemědělské pozemky získala v řádu měsíců před právní úpravou nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, ve znění do 30. 9. 2024 (dále jen „nařízení vlády“), které bylo vyhlášeno až dne 22. 3. 2023 a jehož účinnost nastala dne 1. 4. 2023, tudíž nemohla vědět a znát podmínky tohoto nařízení. Žalovaný uvedl, že již 24. 11. 2022 byl prováděcím rozhodnutím Evropské komise C (2022) 8338 final schválen „Strategický plán Společné zemědělské politiky České republiky na období 2023–2027, za účelem získání podpory Unie financované z Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova“ (dále jen „strategický plán“), v němž byl limit poskytování DRP každému žadateli jen na prvních 150 ha obhospodařované zemědělské půdy zakotven. Tento strategický plán byl vytvářen cca od roku 2019 a na vytváření podmínek nových intervencí se podílely všechny zainteresované strany včetně zemědělských nevládních organizací i řadových zemědělců. Bylo zorganizováno mnoho jednání i pracovních skupin, kde byly podrobně diskutovány podmínky jednotlivých opatření. Pravidlo poskytování platby DRP každému žadateli na prvních 150 ha bylo tedy veřejnosti známo již několik měsíců před schválením strategického plánu. Schválení nařízení vlády, které vyšlo ve Sbírce zákonů dne 31. 3. 2023, bylo již návazným krokem nutným pro zahájení příjmu žádostí pro rok 2023. Pravidla poskytování platby DRP, která jsou v tomto nařízení vlády stanovena, tedy nebyla v době nabytí účinnosti tohoto nařízení vlády pro žalobkyni novinkou. Žádost o poskytnutí platby DRP podala žalobkyně až dne 26. 4. 2023, tj. v době platnosti nařízení vlády. 10. Převedením dílů půdních bloků (dále jen „DPB“) na žalobkyni nebyly porušeny žádné právní předpisy. Ovšem ve vztahu k platbě DRP uvedené jednání bylo vyhodnoceno jako umělé vytvoření podmínek pro získání této platby na další výměru zemědělské půdy v rámci podnikatelského seskupení. Z kapitoly 5.1 strategického plánu vyplývá, že účelem platby DRP je podpora menších podniků, které by bez této podpory nebyly životaschopné. Tato platba má zajistit férovější distribuci plateb mezi podniky různých velikostí, jelikož velké podniky mají prokazatelné výhody z velikosti výroby s dopadem do jejich příjmu. Zároveň má zajistit větší konkurenceschopnost a udržitelnost menších farem na společném trhu s podniky větších velikostí. DPB však byly cíleně převedeny na druhý subjekt v rámci podnikatelského seskupení, které v době převodu obhospodařovalo stovky hektarů zemědělské půdy. 11. Žalovaný dále citoval čl. 62 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. 12. 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 (dále jen „nařízení č. 2021/2116“), čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, v platném znění, a odkázal na ustálenou judikaturu Soudního dvora EU (konkrétně rozsudek ze dne 7. 4. 2022 ve věci sp. zn. C-176/20 SC Avio Lucos SRL, a rozsudek ze dne 12. 9. 2013, Slančeva sila,C‑434/12, bod 29 a v něm citovanou judikaturu) podle které důkaz o zneužití podpory potenciálním příjemcem vyžaduje souhrn objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených relevantní právní úpra