10 A 124/2025 – Městský soud v Praze

10 A 124/2025- 29 - text 710 A 124/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDR. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: S. L., nar. X., st. příslušnost Ukrajina bytem X. žalobkyně: T. L., nar. X., st. příslušnost Ukrajina bytem X. oba zastoupeni JUDr. Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádostí žalobců o dočasnou ochranu podaných dne 26.8.2025, zaevidovaných pod č.j. OAM-0409897/DO-2025, a pod čj. OAM-0464894/DO-2025 pro jejich nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobci dne 26.8. 2025 jako nepřijatelnou jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0409897/DO-2025, byl nezákonný. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobkyni dne 26.8. 2025 jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č.j. OAM-0464894/DO-2025, byl nezákonný. III. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 26.8. 2025, zaevidované pod č. j. OAM -0409897/DO-2025, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 26.8. 2025, zaevidované pod č. j. OAM -0464894/DO-2025, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 16 224 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně, advokátky JUDr. et. Mgr. Uljany Bondarevské Kurivčakové. Odůvodnění: 1. Předmět řízení. 1. Žalobci jsou občany Ukrajiny. Dne 26.8.2025 požádali v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina). Tyto žádosti žalovaný označil jako nepřijatelné, neboť žalobci získali dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (ve Francii). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádostí. 2. Podání účastníků řízení a procesní vývoj věci. 2. Žalobou se žalobci domáhli vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požadují, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejich práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádostí. 3. Žalobci v žalobě uvedli, že v době invaze žili jako rodina na Ukrajině. V důsledku invaze opustili zemi a po překročení hranic zamířili nejprve do Francie, z důvodu znalosti francouzského jazyka. Avšak ani po dvou letech pobytu se jim nepodařilo začlenit do společenského života, proto se rozhodli přestěhovat do ČR, kde žijí rodiče žalobkyně. 4. Žalobci opakovaně vyjadřovali svou vůli vzdát se dočasné ochrany ve Francii, avšak to právní řád v této zemi neumožňuje; DO končí pouze uplynutím doby její platnosti. Žalobci prohlašují, že v době podání žaloby nečerpají žádné sociální dávky ani sociální benefity. Žalobci v ČR mají zajištěno ubytování. V při vrácení žádosti žalovaný žalobci sdělil, že dle informace z databáze má žalobce již poskytnutou DO v Polsku. O tom žalobce dle jeho sdělení neměl žádné povědomí, v Polsku požádal pouze o identifikační číslo pro účely podnikání a netušil, že mu byla poskytnuta DO, žalobkyně, manželka žijící s ním ve společné domácnosti žádnou DO v Polsku nezískala. 5. Žalobci uvedli, že žaloba je přípustná. V této souvislosti odkázali na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-753/23, Krasiliva z 27. 2. 2025. K věci samé uvedli, že i když dříve skutečně získali dočasnou ochranu ve Francii, to neodůvodňuje shora popsaný postup žalovaného, jelikož v současnosti dočasnou ochranou Ve Francii sice disponují ale mají v úmyslu se jí vzdát. Domnívají se, že odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina je v rozporu s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana resp. se směrnicí Rady 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími neboť v rozporu s unijním právem nepřípustně rozšiřuje taxativně stanovené důvody pro vyloučení osob z poskytnutí dočasné ochrany. K těmto tvrzením poukázali zejména na recentní judikaturu správních soudů. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je v tomto případě přípustná, nikoliv však na základě čl. 29 směrnice Rady 2001/55/ES a § 17 lex Ukrajina. Žalovaný uvedl, že žadatelé jsou držiteli dočasné ochrany ve Francii, což si ověřil z platformy pro výměnu informací Temporary Protection Platform. . O dočasnou ochranu zde požádali, aby zde získali pobytové oprávnění. Je tak irelevantní jejich námitka, že tato dočasná ochrana má pro ně pouze formální charakter. 7. K námitce, že pan žalobce a) nevěděl o udělené dočasné ochraně žalovaný uvádí, že žádost o udělení dočasné ochrany nejen v České republice, ale i v jiném členském státě se podává na formuláři, který žadatel stvrzuje svým podpisem. Pokud žalobce a) v žádosti něčemu nerozuměl, měl se zeptat příslušného pracovníka migračního úřadu v Polsku. Pokud by nerozuměl údajům uvedeným v žádosti či informacím sděleným ústně, měl využít svého práva na tlumočníka. Pak je třeba přihlédnut k tomu, že udělení dočasné ochrany je v případě kladného vyhodnocení žádosti stvrzeno vylepením vízového štítku do cestovního dokladu. Žalovaný má za to, že žalobce a) nemůže tvrdit, že nevěděl, že mu byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. 8. K naplnění podmínky dané ust. § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina postačuje, jestliže žadatelé již dočasnou ochranu v některém ze států EU získali. Žalovaný postupoval přesně dle znění § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, vrátil-li žalobcům jejich žádosti jako nepřijatelné. Přitom zopakoval ty samé argumenty, které již vícekrát snesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025). 3. Posouzení věci. 9. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 10. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil a žalobce s ním po poučení soudem nevyslovil nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88, a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobkyně u žalovaného podala a který jí žalovaný zase vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalobci i žalovaný ve svých podáních argumentovali dohodou členských států o vyloučení článku 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí Prováděcího rozhodnutí (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Soud má proto za to, že jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo příslušný krajský soud v předchozích řízeních provedl dokazování. 11. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná