10 A 143/2025 – Městský soud v Praze

10 A 143/2025- 24 - text 6 10 A 143/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: D. M. zastoupen advokátkou Mgr. Adélou Hepovou sídlem Potoční 2156/6, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MD-44833/2025-160/3 z 6. 8. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Magistrát hlavního města Prahy přípisem doručeným 30. 10. 2024 oznámil žalobci dosažení 12 bodů v bodové kartě řidiče a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění Proti provedení záznamu podal žalobce blanketní písemné námitky ve smyslu § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Po nahlížení do spisu podal ještě námitku podjatosti úřední osoby, jíž prvostupňový správní orgán neshledal důvodnou. Dne 28. 1. 2025 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí č. j. MHMP 82141/2025/Dit, jímž podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), zamítnul žalobcovy námitky a potvrdil záznam dvanácti bodů v registru řidičů k 11. 10. 2024. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 3. Žalovaný konstatoval, že o provedených záznamech bodů do evidenční karty nevznikly pochybnosti. Prvostupňový správní orgán zjistil skutkový stav z řádně provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Podklady, jež založil do spisové dokumentace, vypovídají o spáchání přestupků, za něž byly žalobci postupně zaznamenány body. Prvostupňový správní orgán nebyl povinen vyžádat si příkazové bloky, neboť žalobcova strohá argumentace nebyla způsobilá zpochybnit obsah Oznámení o uložení pokut příkazem na místě. Žalobce nepředestřel argumenty, které by výše uvedený postup zdůvodnily ani v odvolání či jeho doplnění. 2. Argumenty účastníků řízení. 4. Žalobce v žalobě obecně namítl, že napadené rozhodnutí není přesvědčivé a nemá oporu ve správním spisu. Jeho odůvodnění není individuální. Je založené na pouhém konstatování. Mezi jím a výrokem je zřejmý nesoulad. Žalovaný v něm nepředestřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Z výše uvedených důvodů žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zatímco námitky žalobce shledal obecnými, odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak zcela dostatečně konkrétním. Kategoricky odmítl namítané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí. Hodnotil podklady jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Své úvahy zachytil v napadeném rozhodnutí. Jeho výrok koresponduje s odůvodněním a vychází z náležitě zjištěného skutkového stavu. 3. Posouzení věci. 3.1. Podmínky řízení a právní východiska. 6. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, podala ji včas oprávněná osoba. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 7. Ve věci soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, jelikož žalovaný ani žalobce s tímto postupem po poučení soudem nevyjádřili nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny nezbytné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009]. 8. Úvodem právního hodnocení soud předeslal, že správní soudnictví je ovládáno zásadami dispoziční a koncentrační, vyjádřenými rovněž v § 71 s. ř. s., podle jehož odst. 1 písm. d) musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Vymezením žalobního bodu se zabýval NSS například v rozsudku 2 Azs 92/2005 z 20. 12. 2005, podle nějž je žalobce povinen „uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné […] Líčení skutkových okolností v žalobě nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Rozšířený senát v rozsudku 4 As 3/2008 z 24. 8. 2010 upřesnil, že „jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně – v mezích této formulace – v průběhu řízení dále doplněn.“ 9. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tak oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se mu u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují, nebo dohledával ve správním spisu další argumenty na podporu žalobcových tvrzení. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta. (Již citovaný rozsudek rozšířeného senátu 4 As 3/2008). 10. Jedinou námitkou žalobce byla tvrzená nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí a pro nesrozumitelnost jeho výroku. Tu pouze plytce rozvedl. 3.2. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. 11. Žalobce obecně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle jeho názoru nebylo přesvědčivé, nemělo oporu ve správním spisu, nebylo dostatečně individualizované a neobsahovalo úvahy, jimiž se žalovaný řídil při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu. 12. Nejvyšší správní soud konstatoval, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, neboť pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky NSS 1 Afs 92/2012-45 z 17. 1. 2013 či 2 As 337/2016-64 z 29. 6. 2017). 13. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná tehdy, když se správní orgán nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (srov. rozsudek NSS 2 As 37/2006-63 z 21. 12. 2006). Jak dále uvádí NSS v rozsudku 2 Ads 58/2003–75 z 4. 12. 2003, „nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny“. NSS dále zdůraznil, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy žalobce o tom, jak by mělo být rozhodnutí správního orgánu odůvodněno. Jedná se o objektivní překážku, která soudu fakticky znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky NSS 3 Azs 69/2016-24 z 28. 2. 2017 či 4 As 146/2017-35 z 27. 9. 2017). 14. Žalovaný se zabýval všemi namítanými pochybeními prvostupňového správního orgánu. Jednalo se konkrétně o pochybnosti nad řádností příkazního řízení vedeného o třech přestupcích. Žalobce blíže nerozvedl, v čem pochybnosti shledal a pouze stroze odkázal na judikaturu. Poznamenal, že si prvostupňový orgán měl opatřit příkazový blok k prokázání skutečností uložených v Oznámeních o uložení pokuty příkazem na místě z 15. 6. 2022, 17. 6. 2022 a 26. 1. 2023 (dále jen „Oznámení“). V souvislosti s tím požádal o přerušení řízení za účelem obstarání stejnopisů příkazů na místě žalobcem samotným. 15. Žalovaný nejprve upřesnil, že správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záz