10 A 144/2025 – Městský soud v Praze

10 A 144/2025- 23 - text 8 10 A 144/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromír Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: A. P., státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-0404499/DO-2025, jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobkyni její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-0404499/DO-2025, jako nepřijatelnou byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-0404499/DO-2025, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 93 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 6. 8. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný v souladu s § 5 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 5 odst. 2 lex Ukrajina označil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobkyně získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti vedené pod č. j. OAM-0404499/DO-2025. II. Podání účastníků řízení 2. Žalobou se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 3. Žalobkyně předně uvedla, že je osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále také „prováděcí rozhodnutí“). Je 16letou, tj. nezletilou, státní příslušnicí Ukrajiny. Před vypuknutím konfliktu žila na Ukrajině, poté z Ukrajiny uprchla s matkou do Španělska, kde byla jí i její matce poskytnuta dočasná ochrana. 20. 1. 2023 se vrátily domů do Charkova. V České republice pobývá otec žalobkyně od roku 2019, aktuálně je držitelem víza za účelem strpění pobytu. Žalobkyně chtěla jet za otcem již dříve, teprve v 16 letech za ním do České republiky přijela. Na Ukrajině se z důvodu konfliktu bála o život. 6. 8. 2025 zažádala na pracovišti KACPU v Pardubicích o udělení dočasné ochrany, její žádost byla vyhodnocena jako nepřijatelná pro dočasnou nebo mezinárodní ochranu získanou dříve v jiném členském státě. Žalobkyně má za to, že žalovaný tímto podle žalobkyně jednal v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále také „směrnice o dočasné ochraně“). Vyjádřila nesouhlas s prohlášením její žádosti za nepřijatelnou a konstatovala, že nemá možnost žádat o jiné pobytové oprávnění v ČR. 4. K nepoužitelnosti ustanovení § 5 odst. 2 Lex Ukrajina citovala rozsudek SDEU ve věci Krasiliva s tím, že přes soudní výluku považuje svou žalobu za přípustnou a splnila i ostatní formální podmínky. K nepřijatelnosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina poté argumentovala tím, že toto ustanovení neodpovídá směrnici o dočasné ochraně a prováděcímu rozhodnutí. Prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro uvedené kategorie osob. Z operačních pokynů k provádění prováděcího rozhodnutí dovodila, že prokázání státní příslušnosti, pobytu na Ukrajině a případně také rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. Ze čl. 28 směrnice o dočasné ochraně dovodila, že podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě není důvodem pro vyloučení z dočasné ochrany, v tom Lex Ukrajina odporuje směrnici o dočasné ochraně, k čemuž citovala obdobný závěr z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 55 A 6/2023 – 44. Tomuto závěru nasvědčuje i právo cizince pobývat v krajině podle svého výběru vyplývající z bodu 16 preambule směrnice o dočasné ochraně a vyplývá i z bodu 15 preambule prováděcího rozhodnutí o neuplatnění čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Dále citovala z dokumentu Frequently asked questions received on the interpretation of the Temporary Protection Directive and Council Implementing Decision 2022/382, podle kterého je členský stát povinen zajistit práva podle směrnice o dočasné ochraně bez ohledu na předchozí registraci osoby v jiném členském státě. Proto má žalobkyně za to, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina odporuje čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, bodu 15 preambule prováděcího rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. Článek 11 byl v případě prováděcího rozhodnutí vyloučen, neexistuje tudíž omezení sekundárního pohybu v rámci EU. K tomu dále citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) č. j. 1 Azs 336/2024 – 42. 5. Žalobkyně dále konstatovala, že neví, zda je aktuálně poživatelkou dočasné ochrany ve Španělsku a zda její matka učinila kroky vedoucí ke vzdání se či zřeknutí se tohoto práva při návratu na Ukrajinu. Žalovaný svůj závěr patrně opírá o údaj uvedený v Evropské databázi držitelů a žadatelů o udělení dočasné ochrany. Z usnesení NSS č. j. 2 Azs 255/2024 – 39 se však podává, že pro zjišťování informací o podaných žádostech o dočasnou ochranu v jiných členských státech a ověření toho, zda takové oprávnění trvá, nelze vycházet jen z údajů uvedených v informačním systému členských států Temporary Protection Platform. Pro případ, kdy by žalobkyně nadále požívala práva z dočasné ochrany ve Španělsku, odkázala na bod 78 scénář 4 rozsudku NSS č. j. 1 Azs 336/2024 – 42. K obecné povinnosti správního orgánu zohledňovat judikaturu Nejvyššího správního soudu poté citovala bod 17 rozsudku NSS č. j. 1 Azs 111/2025 – 38. K povinnosti neaplikovat normu vnitrostátního práva, která odporuje právu EU, poté odkázala na rozsudek NSS č. j. 6 Azs 320/2017 – 20. Z výše uvedeného podle žalobkyně vyplývá, že zásah žalovaného byl nezákonný. 6. Žalovaný ve svém vyjádření předně nastínil, že by žaloba mohla být podána opožděně. Uvedl, že žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany ve Španělském království, což žalobkyně ostatně sama v tiskopisu žádosti potvrdila. Žalovaný postupoval podle jednoznačného znění § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, vrátil žalobkyni žádost jako nepřijatelnou. Doplnil, že žalobkyně v žádosti neuvedla, že by na území žil některý z jejích rodinných příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany a nelze uvažovat ani o sloučení s jiným členem rodiny (srov. § 51 a § 52 Lex Ukrajina). 7. Ve zbytku svého vyjádření se žalovaný zabýval otázkou nesouladu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina s právem EU. Žalovaný ve svém vyjádření v zásadě recykloval argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 10 A 91/2025, 10 A 95/2025, 10 A 98/2025 a dalšími). Jeho argumentace byla prakticky totožná s argumentací, kterou uplatnil v řízení před městským soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 107/2025 či sp. zn. 17 A 99/2025. Pro stručnost soud na tato řízení stran podrobné argumentace žalovaného odkazuje. III. Posouzení věci Městským soudem 8. Soud konstatuje, že žaloba je včasná; k zásahu totiž došlo 6. 8. 2025, žaloba byla soudu odeslána prostřednictvím poštovních služeb dne 4. 10. 2025, tj. v rámci dvouměsíční zákonné lhůty ustanovení § 84 odst. 1 ve spojení s § 40 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je zároveň přípustná [srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 9. K podmínkám řízení soud považuje za nezbytné uvést, že žalobkyně byla v době podání žaloby nezletilá, osmnáct let věku dovrší až v červenci 2027. Procesní způsobilost má účastník řízení v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (ustanovení § 33 s. ř. s., respektive § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku, a v tomto rozsahu mají i procesní způsobilost. U téměř sedmnáctileté žalobkyně dospěl soud k závěru, že ji lze považovat za p