5 As 73/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 94/2025- 49 - text 8 10 A 94/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: Symfonie Capital Advisors s.r.o., IČO: 273 69 552 sídlem Olšanská 2643/1a, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219/58, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ-3 493/2025-603 z 10. 6. 2025 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady žalovaného č. j. ČTÚ-3 493/2025-603 z 10. 6. 2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Dne 18. 6. 2024 obdržel žalovaný jakožto prvostupňový správní orgán návrh obchodní společnosti Vodafone Czech Republic a.s., IČO 257 88 001 (dále jen „navrhovatel“) na zaplacení ceny za služby elektronických komunikací v celkové výši 4 176,71 Kč a nákladů řízení. Dne 22. 8. 2024 vzal navrhovatel návrh zpět z důvodu uspokojení pohledávky ze strany žalobkyně. Dne 28. 8. 2024 žalobkyně souhlasila se zpětvzetím návrhu co do dlužné částky. Rozporovala však výši nákladů řízení, jež měla navrhovateli nahradit. Dne 17. 12. 2024 vydal žalovaný usnesení ČTÚ-25 528/2024-636/VII. vyř. – VaL jímž správní řízení zastavil a žalobkyni uložil nahradit navrhovateli náklady řízení zahrnující správní poplatek a náklady právního zastoupení v celkové výši 4 919 Kč: rozvedl je do výroku II. (správní poplatek ve výši 200 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 283,23 Kč) a III. (náklady právního zastoupení ve výši 4 435,77 Kč). 2. Do výroku II. a III. podala žalobkyně rozklad, který byl hůře čitelný. Lze z něho však dovodit, že měla pro jeho podání tři stěžejní důvody. Za prvé se domnívala, že měl žalovaný pro vyčíslení nákladů řízení vycházet z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Za druhé upozornila, že zpětvzetí návrhu není úkonem právní služby, za nějž by navrhovateli náležely náklady řízení. A za třetí konstatovala, že náklady navrhovatele nebyly účelně vynaložené a jejich jediným cílem bylo generovat zisk. V takovém postupu shledala žalobkyně zneužití práva na právní zastoupení a správního procesu vůbec. 3. Dne 10. 6. 2025 vydal předseda Rady ČTÚ (dále jen „předseda Rady“) rozhodnutí o rozkladu, specifikované v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž potvrdil výši nákladů řízení vyčíslenou žalovaným. Zrušil však výrok III. a náklady specifikované ve výroku II. a III. sečetl do výroku II.: 4 719 Kč včetně náhrady DPH za právní zastoupení a 200 Kč za správní poplatek. Upozornil, že zpětvzetí návrhu zavinila žalobkyně tím, že po jeho podání zaplatila dlužnou částku (jistinu) navrhovateli. Tímto jednáním naplnila podmínky aplikace § 129 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“) ve spojení s § 141 odst. 11 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Předseda Rady neaplikoval § 14b AT, neboť jeho znění účinné do 31. 12. 2024 se vztahovalo jen na občanské soudní řízení a podle § 15 AT náleží advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti novely odměna podle AT ve znění účinném právě do 31. 12. 2024. Protože předseda Rady neshledal rozklad důvodným, uložil žalobkyni nahradit navrhovateli náklady řízení o rozkladu ve výši 1 645 Kč včetně náhrady DPH v souladu s § 10b odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 AT (ve znění od 1. 1. 2025). Sestávaly z jednoho polovičního úkonu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) AT (vyjádření k rozkladu) a jedné paušalizované náhrady hotových výdajů. Na závěr předseda Rady konstatoval, že mu je známo, že žalobkyně část nákladů navrhovateli již nahradila (483,23 Kč), proto je po ní nebude vymáhat. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v žalobě nejprve namítla, že předseda Rady nesprávně vyčíslil náklady řízení o rozkladu specifikované ve výroku III. napadeného rozhodnutí. Domnívala se, že správný výpočet měl vycházet z tarifní hodnoty sporů do 50 000 Kč. Dále sporovala oprávněnost po ní požadovaného nahrazení nákladů řízení navrhovatele konkretizované ve výroku II. napadeného rozhodnutí. Také v tomto případě se domnívala, že žalovaný měl postupovat podle § 14b AT. Náklady řízení podle tohoto ustanovení měly činit maximálně 1 189 Kč. Žalobkyně na jednu stranu tvrdila, že navrhovatel vzal návrh zpět, protože nebyl v souladu se zákonem, na druhou stranu přiznala, že jej vzal zpět, protože jeho návrh uspokojila. Také setrvale namítala, že zpětvzetí návrhu není právním úkonem, za nějž by měla navrhovateli náležet náhrada. Na závěr vyjádřila své přesvědčení o zneužití procesu ze strany navrhovatele, zejména z důvodu neúčelnosti vynaložených nákladů na právní zastoupení. Záměrem právního zástupce byl od počátku zisk, nikoliv poskytování právní pomoci. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu odmítnout z důvodu nedostatku pravomoci správního soudu. Pro případ odlišného posouzení přípustnosti žaloby ji navrhl zamítnout. 6. Žalobkyně v replice upozornila, že před soudem neleží spor soukromoprávního charakteru, a proto má pravomoc rozhodnout právě správní soud. 7. Soud vyrozuměl podle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“) o probíhajícím řízení společnost Vodafone Czech Republic a.s. a umožnil jí uplatnit práva osoby na něm zúčastněné. Společnost však této možnosti nevyužila. 8. Při jednání 27. 11. 2025 oba účastníci shrnuli obsah svých podání a setrvali na svých procesních návrzích. Žalobkyně navrhla jako důkaz několik rozhodnutí Ústavního soudu, vyjádření Ministerstva spravedlnosti a komunikaci s advokátem navrhovatele, které podle jejího názoru potvrzují její názor. Rozhodnutími Ústavního soudu, pokud jde o právní názory v nich vyslovené, se dokazování neprovádí, neboť platí, že soud zná právo, a provedení zbylých navržených důkazů soud považoval za nadbytečné, jelikož o právních otázkách nezbytných pro posouzení věci si soud učiní úsudek sám. Ostatní písemnosti potřebné pro rozhodnutí jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 3. Posouzení věci. 3.1. Podmínky řízení a právní východiska. 9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení. Namítaným nedostatkem v podmínkách řízení ze strany žalovaného byla pravomoc zdejšího soudu. Žalovaný se domníval, že věc spadá do pravomoci soudů civilních v rámci řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). S tím však soud nesouhlasí. 10. Podle § 244 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Již jazykový výklad tohoto ustanovení napovídá, že se jedná o rozhodnutí správního orgánu ve věci samé. Ke shodným závěrům dospěl i Nejvyšší soud (dále jen „NS“) v rozsudku 30 Cdo 1615/2013 z 25. 9. 2013, když konstatoval, že: „rozhodnutím, které lze napadnout žalobou podle části páté občanského soudního řádu, je každý akt správního orgánu, který ve vymezených vztazích zasahuje konečným způsobem do postavení jím dotčených osob.“ 11. Předseda Rady rozhodoval o správnosti výroků o náhradě nákladů řízení, proti nimž podala žalobkyně rozklad. Výrok o nákladech řízení je ve vztahu akcesorickém vůči výroku hlavnímu (srov. rozsudek NSS 1 As 53/2006-61 z 21. 6. 2007). Jinými slovy jeho povaha sdílí osud povahy výroku hlavního. Zásadní otázkou, kterou si tak soud položil, bylo, zda je výrok o nákladech řízení výrokem meritorním, či procesním. Za tím účelem musí nejprve vyjasnit, zda žalovaný výrokem hlavním (o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu navrhovatelem v důsledku zaplacení jistiny žalobkyní) rozhodl o samotném předmětu řízení. Rozhodnutí správního orgánu o nákladech řízení tak civilní soud může přezkoumat a nahradit vlastním rozhodnutím jen tehdy, když zcela nebo zčásti nahrazuje meritorní rozhodnutí správního orgánu ve věci soukromého práva. Srov. SVOBODA, K. komentář k § 244 In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.]. 12. Řízení o soukromém právu může správní orgán ukončit nejen meritorně, ale i procesně, např. výrokem o zastavení řízení nebo o odmítnutí návrhu. V obecné rovině je výrok o zastavení řízení procesním ukončením řízení. NSS však ve skutečně výjimečných případech připustil, že i toto rozhodnutí lze považovat za „rozhodnutí ve věci samé“ (srov. rozsudek 5 As 73/2010-71 z 11. 3. 2011). Nicméně zdůraznil, že je nutno rozlišovat mezi důvody zastavení, jelikož ně