7 As 162/2015 — Nejvyšší správní soud

11 A 85/2025- 37 - text  10 11 A 85/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: ASPET-INVEST s. r. o., IČO 26860848 sídlem Jana Šoupala 1597/3, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 10. 3. 2025, čj. MZP/2025/250/337, sp. zn. ZN/MZP/2025/250/67 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava (inspekce), uložila žalobkyni pokutu za přestupek, kterého se dopustila tím, že bez povolení pokácela 14 ks dřevin a 1 905 m2 zapojeného porostu dřevin rostoucích mimo les. Žalobkyně s tím nesouhlasí, neboť má zejména za to, že jednala v krajní nouzi. 2. Průběh řízení a obsah správního spisu 2. V dubnu 2024 inspekce při svém šetření zjistila, že v areálu sportoviště TJ Jiskra Hrušov a v jeho okolí bylo pokáceno nejméně 22 dřevin, jejichž obvod ve výpočetní výšce přesáhl 80 cm, a dále bylo odstraněno 2525 m2 zapojeného porostu dřevin. Inspekce shledala, že se jednalo o dřeviny rostoucí mimo les ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, které mohl odstranit jejich vlastník nebo jiná oprávněná osoba pouze na základě předchozího povolení orgánu ochrany přírody. 3. Na základě těchto zjištění zahájila inspekce u žalobkyně kontrolu, při níž potvrdila, že žalobkyně na pozemcích parc. č. 479 a 480/1 v k. ú. Muglinov svépomocí pokácela od konce února do poloviny března 2024 14 ks dřevin o obvodu kmene nad 80 cm a dále odstranila zapojené porosty dřevin o výměře nejméně 1 905 m2. Žalobkyně uvedla, že dřeviny odstranila s úmyslem vyčistit a upravit zanedbanou lokalitu. Dalších šest dřevin pokácela po předchozím oznámení společnost Veolia Energie ČR, a. s., IČO 45193410, v rámci ochranného pásma nadzemního elektrického vedení na pozemcích p. č. 1950/1 a 2031 v k. ú. Huršov a p. č. 479 v k. ú. Muglinov. Dvě dřeviny pokácely neznámé osoby. 4. Inspekce uzavřela, že žalobkyně neměla povolení ke kácení podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Proto žalobkyni doručila příkaz, kterým jí uložila pokutu 90 tisíc Kč za spáchání přestupku podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyně podala proti příkazu odpor. 5. Inspekce následně žalobkyni vyrozuměla o pokračování v řízení a poučila ji, že může navrhovat důkazy a má právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně žádné důkazní návrhy nepředložila ani se nevyjádřila k podkladům rozhodnutí. Rozhodnutím z 6. 11. 2024 ji následně inspekce opět uznala vinnou ze spáchání výše uvedeného přestupku. 6. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Vznesla přitom námitky, které se převážně shodovaly s obsahem žaloby. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí inspekce. 3. Argumentace účastníků 3.1 Žalobní argumentace 7. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítá, že při kácení stromů jednala v krajní nouzi. Odstranila staré, suché a poškozené stromy, které se nacházely v přímém okolí sportovního hřiště. Bezprostředně hrozilo, že by stromy nebo jejich části mohly spadnout na hřiště, čímž by došlo k ohrožení života hráčů a dalších osob pohybujících se ve sportovním areálu. K pádům velkých kusů stromů již v minulosti docházelo, proto se žalobkyně rozhodla tuto situaci řešit a stromy pokácela. Mohla tak učinit bez povolení podle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny. Má za to, že jednala prevenčně ve smyslu § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nebezpečí nehrozilo bezprostředně. Naopak nebylo prokázáno, že by bezprostřední nebezpečí nehrozilo. Inspekce v minulosti sama konstatovala, že při prohlídce místa byla patrná vyhnívající dutina stromů, a že byly pokáceny staré a dožívající dřeviny. Posouzení otázky, zda hrozilo nebezpečí pádu stromu či velkých větví, je přitom velmi subjektivní. Jak lze u nemocného stromu s vyhnívající dutinou posoudit bezprostřednost nebezpečí jeho pádu? S určitou nadsázkou bude bezprostřednost nebezpečí zjištěna doslova až v okamžiku, kdy dojde v důsledku pádu stromu k tragické události. Navíc v posledních letech nastávají extrémní změny podnebí. V minulosti způsobil běžný silnější vítr pád větví na přilehlou cyklostezku, bylo tedy jen otázkou času, než dojde k pádu celého stromu. Po pokácení stromů navíc žalobkyně zjistila, že šlo o stromy s vyhnívající dutinou. 9. Dále namítá, že inspekce bez dalšího zjišťování uzavřela, že žalobkyně jako vlastnice stromů nezabránila jejich poškozování a nečinila opatření, aby pádům větví zabránila. Přitom ale inspekce vůbec nezkoumala, jak dlouho je žalobkyně vlastnicí pozemků a zda by vůbec mohla onemocnění stromů zabránit. Proto nelze nic z uvedeného klást žalobkyni k tíži. 10. V druhém žalobním bodě má za to, že povolení ke kácení stromů nepotřebovala rovněž proto, že podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny odstranila dřeviny v ochranném pásmu elektrizační a plynárenské soustavy. Pokud inspekce dospěla k závěru, že toto ustanovení na žalobkynin případ nedopadá, měla v odůvodnění svého rozhodnutí jasně uvést, kudy vede ochranné pásmo, kolik stromů se v něm nacházelo, a teprve poté mohla dojít k závěru o výši škody. Tyto okolnosti ale inspekce nezkoumala. 11. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítá, že žalovaný nevzal v potaz její argumenty, s nimiž se domáhala moderace výše pokuty. 12. Podle čtvrtého žalobního bodu se žalovaný dostatečně nezabýval tím, nakolik bylo žalobkynino jednání společensky škodlivé a zda byla vůbec naplněna materiální stránka vytýkaného přestupku. Účelem zákona je chránit zdravé dřeviny, nikoli nemocné dřeviny, které ohrožují okolí. 13. Z těchto důvodů považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby jej soud zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3.2 Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Uvedl, že žalobní námitky jsou fakticky totožné s žalobkyninou argumentací v odvolání. Proto převážně zopakoval argumentaci z napadeného rozhodnutí a v podrobnostech na něj odkázal. 15. K prvnímu žalobnímu bodu uvádí, že obsah spisu nijak nenasvědčoval „krajní nouzi“ či „bezprostřednímu ohrožení“. Naopak ze spisu vyplývá, že žalobkyně prohlédla stav dřevin v lednu 2024 a zhruba o měsíc později, tj. od konce února do půlky března, stromy pokácela. Současně žalobkyně předložila fotografie zachycující stav dřevin před a v průběhu jejich kácení. S ohledem na tyto okolnosti, nelze mít za to, že by žalobkyně jednala v krajní nouzi, tedy že odvracela přímé nebezpečí. Bezprostřední ohrožení nelze prokazovat ex post po pokácení dřevin. Takový výklad by byl zcela v rozporu s ustálenou judikaturou i odbornou literaturou. 16. K druhému žalobnímu bodu uvádí, že pokácené dřeviny, které jsou předmětem přestupkového řízení, nebyly součástí ochranného pásma elektrizační soustavy. 17. Žalovaný upozorňuje, že žalobkyně kácení dřevin neoznámila podle § 8 odst. 2 (kácení v ochranném pásmu) ani podle § 8 odst. 4 (krajní nouze) zákona o ochraně přírody a krajiny. Již to prokazuje, že žalobkyně vykácela dřeviny bez povolení v rozporu se zákonem. 18. Žalovaný nesouhlasí ani se třetí žalobní námitkou. Inspekce pokutu uložila při dolní hranici zákonné sazby, a přitom přihlédla k významu dotčeného chráněného zájmu (ochrana dřevin rostoucích mimo les), významu a rozsahu následků přestupku a ke všem okolnostem jeho spáchání (aktivní jednání žalobkyně, vyšší počet pokácených dřevin, místo spáchání přestupku v areálu sportoviště a podél cyklostezky). Rovněž přihlédla ke své dosavadní rozhodovací praxi ve skutkově podobných případech. Žalovaný nepovažuje uloženou pokutu za nepřiměřeně vysokou. 19. Nedůvodná je podle něj též čtvrtá žalobní námitka. Společenská škodlivost jednání žalobkyně je zřejmá, neboť spočívá v přímém dotčení zájmu na ochraně dřevin rostoucích mimo les před jejich kácením. Pokácením dřevin vznikla ekologická újma, která by v případě, že by dřeviny byly odstraněny na základě povolení, byla kompenzována v odpovídající výši (inspekce vycházela z jejich minimální ekologické hodnoty). 3.3 Žalobkynina replika 20. Žalobkyně v replice zopakovala svou argumentaci z žaloby. 21. Žalovaný podle ní posoudil otázku bezprostřednosti ohrožení nepřípustně restriktivně a v rozporu se smyslem a účelem zákona. Správní orgány zcela ignorovaly skutečnost, že žalobkyně pokácela staré a poškozené stromy s vyhnívající dutinou, které rostly v těsné blízkosti sportoviště a cyklostezky. Podmínku bezprostřednosti je nutné hodnotit nikoli čistě časově, ale z hlediska skutečné hrozby újmy, která může nastat vlivem nepředvídatelných živelných podmínek. Má za to, že jednala v rámci prevenční