21 As 1/2025 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 5/2025- 36 - text  10 11 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Vadima Hlavatého ve věci žalobce: D. S., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, sídlem nám. Svobody 87/18, 602 00 Brno proti žalovanému: 1. náměstek ministryně obrany, sídlem Tychonova 1, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. MO 976245/2024-1321, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti výroku I. rozhodnutí ředitele legislativního a právního odboru Ministerstva obrany (dále jen „služební orgán I. stupně“, příp. „prvostupňový služební orgán“) č. j. 303-00176-24-14-10-1321 ze dne 29. října 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a výrok I. tohoto rozhodnutí potvrdil. Tímto výrokem služební orgán I. stupně přiznal žalobci nárok na náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby za období od 1. 7. 2022 do 31. 5. 2024 dle § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“, příp. „ZVP“) ve výši 99 243 Kč. Žalobní body 2. Žalobce shrnul dosavadní průběh řízení a v první žalobní námitce namítl, že služební orgány využily při výpočtu náhrady za ztrátu na služebním platu tzv. fiktivní výdělek dle § 271b odst. 3 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“, příp. „ZP“) ve výši 17 300 Kč. Žalobce svůj nesouhlas s výpočtem náhrady opřel o argumentaci, že po dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného Úřadu práce nikdy nepobíral podporu v nezaměstnanosti ani podporu při rekvalifikaci, proto za toto období nelze odečítat fiktivní výdělek (částku fixní minimální mzdy) v rámci potupu dle § 271b odst. 3 zákoníku práce. 3. Služební orgány proto postupovaly nesprávně, když při výpočtu náhrady odkazovaly na základě ustanovení § 118 odst. 3 zákona o vojácích z povolání na ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce, jež stanoví, že za výdělek po pracovním úrazu se považuje v případě osob vedených v evidenci uchazečů o zaměstnání výdělek ve výši platné minimální mzdy, která v případě žalobce činila pro rok 2023 fixní částku ve výši 17 300 Kč měsíčně. 4. Žalobce rovněž poukázal na to, že si svůj současný stav, kdy není schopen najít zaměstnání odpovídající jeho zdravotnímu stavu, nezpůsobil vlastní vinou, nýbrž utrpěl služební úraz při výkonu služby pro stát. Služební orgány pak aplikovaly dotčená ustanovení nesprávně, a to bez ohledu na jejich skutečný význam a účel. 5. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost jak napadeného rozhodnutí, tak prvostupňového rozhodnutí. Služební orgány totiž ve svých rozhodnutích dovodily, že situace, kdy žalobce, který po úrazu nemůže konat dosavadní práci, nevykonává pouze pro nedostatek pracovních příležitostí jinou vhodnou práci, není způsobena následkem úrazu, ale situací na trhu práce. Závěry služebních orgánů o tom, že žalobce nevykonával jinou vhodnou práci pouze pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí, však dle žalobce z ničeho neplyne a není tak zřejmé, z čeho služební orgány tento závěr dovodily. 6. Žalobce dále namítl, že se služební orgány nezabývaly otázkou, proč nebyla žalobci vyplácena podpora v nezaměstnanosti, ani otázkou, zda v předmětném období (do 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024) objektivně vůbec mohl po celou dobu pracovat, popř. v jakém rozsahu. Služební orgány tak nedostatečně zjistily skutkový stav a nevhodně aplikovaly správní uvážení. 7. Žalobce dodal, že i pokud by však bylo prokázáno, že žalobce nepracoval pouze z důvodu nedostatku vhodných pracovních příležitostí, mělo by být zohledněno to, že dle posudku o invaliditě ze dne 12. 9. 2023 ve spojení s rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu ze dne 19. 12. 2023 poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %, tedy i kdyby se žalobce do pracovního procesu zapojil, nemohl by dosahovat 100% minimální mzdy. 8. Stejně tak žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2024, č. j. 9 Ad 4/2024-42 (všechna soudní rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), kde měl soud řešit „prakticky stejnou právní otázku“. Proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost. Žalobce proto navrhl, aby soud nyní vedené řízení přerušil do doby, než bude o kasační stížnosti proti výše označenému rozsudku rozhodnuto. 9. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak výrok I. prvostupňového rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále pak navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce dle žalovaného pouze polemizuje s právním názorem služebních orgánů bez řádné opory v právních předpisech či judikatuře. 11. Žalovaný dále uvedl, že žalobce služebním orgánům doložil, že je veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, přičemž minimální mzda se odečítá jakožto nejnižší možný výdělek při vedení v seznamu uchazečů o zaměstnání, přiznání či nepřiznání podpory v nezaměstnanosti nemá na uvedenou náhradu žádný vliv. 12. Tvrzení týkající se pracovní schopnosti jsou dle žalovaného žalobcem poprvé uvedeny až v žalobě. Žalovaný proto pouze obecně uvedl, že pracovní schopnost ke konkrétnímu zaměstnání posuzuje lékař poskytující pracovnělékařské služby, přičemž však pokles pracovní schopnosti o 35 % automaticky neznamená nutnost snížení pracovního úvazku ve stejné výši, kdy se uvedené vždy odvíjí od konkrétní pracovní pozice. Invalidita I. stupně dle žalovaného tedy automaticky neznamená neschopnost poškozeného pracovat na plný pracovní úvazek. Naopak i ve sníženém pracovním úvazku může být dosahováno i vyšší mzdy (než minimální) s přihlédnutím k možnostem a schopnostem poškozeného vojáka. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalobce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nevhodně aplikovaného správního uvážení. Průběh řízení před správními orgány 13. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že žalobce dne 17. 2. 2022 při výkonu vojenské služby u vojenského útvaru 8660 Vyškov při cvičných jízdách utrpěl úraz – poranění ramene pravé horní končetiny. Rozhodnutím velitele vojenského útvaru 8660 Vyškov ze dne 13. 7. 2023, č. j. MO 523813/2023-8660, bylo poškození žalobcova zdraví hodnoceno jako úraz služební s plnou odpovědností České republiky – Ministerstva obrany za vzniklou škodu. Rozhodnutím Přezkumné komise Vojenské nemocnice Brno, číslo osvědčení o nemoci 17/2023 ze dne 9. 5. 2023, byla odvolateli stanovena zdravotní klasifikace D – neschopen k vojenské činné službě. Lékařský posudek MUDr. P. P., Centrum zdravotních služeb Vyškov, ze dne 31. 5. 2023 konstatuje příčinnou souvislost mezi propuštěním odvolatele ze služebního poměru a služebním úrazem ze dne 17. 2. 2022. Dle § 18 písm. h) ZVP zanikl dnem 25. 5. 2023 žalobci služební poměr vojáka z povolání ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí Přezkumné komise Vojenské nemocnice Brno. Ode dne 1. 7. 2023 byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž mu po tuto dobu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti, ani podpora při rekvalifikaci, jak plyne z potvrzení od Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 26. 6. 2024, č. j. BVA-8331/2024-1G. 14. Žalobce uplatnil dne 2. 5. 2024 nárok na náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby, a to za později konkretizované období ode dne 1. 7. 2023 do dne 1. 9. 2024. Ředitel Legislativního a právního odboru Ministerstva obrany vydal rozhodnutí služebního orgánu I. stupně, na jehož základě byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby za období od 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024 ve výši 99 243 Kč (výrok I.). 15. Výši náhrady služební orgán vypočetl následovně. Za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 od pravděpodobného hrubého měsíčního platu za 2. čtvrtletí roku 2023 (ve výši 35 099 Kč) odečetl součet alikvotní části invalidního důchodu, jenž byl přiznán žalobci s účinností od 13. 7. 2023 (5 576 Kč) a fixní minimální mzdy (17 300 Kč). Výsledná částka za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 tak činí 12 223 Kč. Za období od 1. 8. 2023 do 31. 12. 2023 odečetl od pětinásobku pravděpodobného hrubého měsíčního platu (175 495Kč) součet pětinásobku invalidního důchodu v měsíční výši 9 907 Kč (45 485 Kč) a pětinásobek fixní minimální mzdy ve výši 17 300 Kč (86 500 Kč). Výsledná částka za období od 1. 8. 2023 do 31. 12. 2023 tak činí 43 510 Kč. Za období od 1. 1. 2024 do 31. 5. 2024 odečetl od pětinásobku pravděpodobného mě