1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

11 Af 21/2024- 43 - text  8 11 Af 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: SVÚOM s.r.o., IČO 25794787 sídlem U měšťanského pivovaru 934/4, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 21. 11. 2024, čj. 56654/24/7700-60501-010198 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyni byly dvěma platebními výměry vyměřeny odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 750 338 Kč a penále za prodlení s tímto odvodem ve výši 502 427 Kč. Žalobkyně požádala žalovaného o jejich prominutí. Ten její žádost zamítl napadeným rozhodnutím. 2. Průběh řízení a obsah správního spisu 2. Žalobkyně čerpala prostředky od Ministerstva průmyslu a obchodu ve výši necelých 51 mil. Kč na dlouhodobý koncepční rozvoj v letech 2018 až 2022. 3. Na základě podnětu od NKÚ (který rovněž provedl u žalobkyně kontrolu) zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu, při které zjistil, že z poskytnutých prostředků žalobkyně pořídila přístroj Detektor Ultim Max za cenu přesahující 2 mil. Kč, aniž by provedla zadávací řízení. Jednalo se o podlimitní veřejnou zakázku, a žalobkyně tak byla v postavení zadavatele povinna provést zadávací řízení, což neučinila. Správce daně žalobkyni v této souvislosti vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 750 338 Kč a následně také penále za prodlení ve výši 502 427 Kč. 4. Žalobkyně se proti platebním výměrům neodvolala. 5. V červnu 2024 žalobkyně požádala o prominutí odvodu a penále vyměřených za porušení rozpočtové kázně. Uvedla, že neprovedení zadávacího řízení sice bylo pochybením, na efektivnost vynakládání prostředků však nemělo žádný vliv. Žalobkyni totiž není známo, že by poptávaný přístroj mohla zakoupit u jiného dodavatele. Neprovedení zadávacího řízení proto nemohlo negativně ovlivnit účel dotace ani jím nevznikla žádná škoda. Další obsah žádosti se převážně shodoval s žalobními námitkami. 6. Žalovaný žalobkyninu žádost napadeným rozhodnutím zamítl. 3. Obsah žaloby 7. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, přičemž svou žalobu koncipovala jako polemiku s vybranými částmi odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaný podle ní nevzal v potaz, že výzkumné činnosti se mohou věnovat pouze pracovníci, kteří jsou díky své vysoké odbornosti, vzdělání a zkušenostem sami nejlépe schopni posoudit účelnost, efektivitu a hospodárnost přístrojové techniky, kterou pořizují pro svou činnost, a vybrat z nabídek optimální variantu. Žalobkyně neví, jakým způsobem měla doložit, že zakoupený přístroj mohla pořídit pouze od jediného dodavatele. Sama výzkumná činnost je výlučnou činností, která ke svému provozu potřebuje výlučná zařízení. 9. Připomíná, že již v počátku kontroly uznala, že neuskutečnění zadávacího řízení bylo chybou. Ta byla způsobena nedorozuměním s dodavatelem ohledně provedení instalace (dodavatel přičetl k zakoupenému detektoru cenu instalace, čímž celková cena mírně překročila limit pro vypsání zadávacího řízení). Limit byl překročen rovněž v důsledku klesajícího kurzu eura vůči koruně. Tyto okolnosti sice byly zohledněny při stanovení výše odvodu, neprovedení zadávacího řízení však nemohlo ovlivnit výběr dodavatele. Žalovaný měl zohlednit, že k pochybení nedošlo úmyslně, ale bylo způsobeno nepozorností při sledování měnového kurzu a chybami v komunikaci s dodavatelem. 10. Namítá, že ani při uskutečnění zadávacího řízení by neobdržela více nabídek, neboť požadavky na poptávaný přístroj byly velmi specifické. Žalobkyně v minulosti provedla zadávací řízení na tentýž přístroj a přihlásila se do něj se svou nabídkou jediná společnost – Oxford Instruments, se kterou již žalobkyně dlouhodobě spolupracuje. Náklady na nákup obdobného přístroje od jiného dodavatele by byly zcela jistě mnohem vyšší, neboť by bylo nezbytné proškolit personál na práci s detektorem jiné značky. Neprovedení zadávacího řízení proto nemohlo způsobit žádnou škodu. Svědčí o tom i odborné vyjádření výrobce a dodavatele pořízeného detektoru. 11. Žalovaný nesprávně uvedl, že žalobkyně obdržela finanční prostředky ve výši cca 51 mil. Kč. Žalobkyně přitom obdržela pouze cca 39 mil. Kč a v roce 2019 vyčlenila na nákup hmotného majetku pouze 2, 8 mil. Kč. Výsledky žalobkynina výzkumu jsou široce využitelné a mohou zmírnit škody způsobené degradací materiálů, které se v ČR odhadují na stovky miliard korun. I přes žalobkyninu chybu je proto třeba přihlédnout ke skutečnému přínosu její činnosti a k „nulové“ způsobené škodě. 12. Žalobkyně nesouhlasí s pojmem dotace jako „dobrodiní“. Dotace není darem, ale mnohem více připomíná obchodní vztah. Žalobkyně respektuje podmínky, které poskytovatel dotace stanovil, a vždy je dodržovala. 13. Výši odvodu a penále považuje od počátku za nepřiměřenou a nespravedlivou. Má za to, že Pokyn GFŘ-D-53, podle nějž správce daně postupoval, je formulován příliš obecně, netransparentně a nedůvěryhodně, protože ponechává správci daně nepřiměřeně široký prostor při stanovení výše odvodu. Není zřejmé, z jakých podkladů žalovaný při tvorbě pokynu vycházel. Procentuální výše odvodů zřejmě stanovil odhadem. 14. Přiznává, že se proti platebním výměrům neodvolala. Důvodem nebyl nezájem bránit se odvoláním, ale podcenění situace a její bezradnost při oslovení vhodných právníků. Žalobkyně si totiž nemůže dovolit zaměstnávat vlastní právníky a její pozice je v tomto ohledu ztížena. 15. Limit 2 mil. Kč pro konání zadávacího řízení považuje žalobkyně za nespravedlivý, protože neodpovídá rostoucí inflaci. Limit je přísnější, než byl před několika lety. 16. Žalobkyně se dovolává principu přiměřenosti trestu, který je zakotven v Listině základních práv a svobod. Je podle ní zbytečné zabývat se jemnými nuancemi mezi pojmy jako je trest, sankce, pokuta či „právem předvídaný následek“. Jejich důsledkem je totiž určité omezení, které má být přiměřené rozsahu provinění. Výše odvodu je hrubě nepřiměřená, například by znamenala vykonání neplacené práce odpovídající ročnímu výdělku několika výzkumných pracovníků a jako taková je zcela nepřijatelná. 17. Správce daně měl rovněž přihlédnout podle § 259c odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, k tomu, že žalobkyně za dobu své existence neporušila své povinnosti při správě daní. 18. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalovanému přezkoumání posouzení její žádosti o prominutí odvodu a penále. 4. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. 20. Žalobkyně svoje žalobní námitky nesprávně směřuje proti zjištění správce daně, které vedly ke stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Tyto námitky však mohla a měla uplatnit již v odvolacím řízení proti platebním výměrům. To však neučinila. 21. Žalovaný má za to, že správně posoudil, že žalobkyně nenaplnila důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by jí mohl odvod a penále prominout. Všechny tvrzené důvody prominutí řádně vypořádal a podanou žádost posoudil podle Pokynu GFŘ-D-46. Právě tento pokyn předvídatelně vymezuje, které skutečnosti lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Žalovaný setrvává na své argumentaci z napadeného rozhodnutí. 22. Žalovaný nezpochybňuje, že výzkumní pracovníci jsou schopni posoudit účelnost a efektivitu přístrojů, které ke své práci potřebují. Současně však připomíná, že účelem zadávacího řízení je zabezpečit transparentní a regulérní hospodářskou soutěž, a to zejména v případě, jedná-li se o nakládání s veřejnými prostředky. V posuzované věci zadávací řízení neproběhlo, čímž došlo i k výraznému omezení hospodářské soutěže. 23. Sama žalobkyně uznala, že neprovedení zadávacího řízení bylo pochybením způsobeným okolnostmi, k nimž přihlédl již správce daně při stanovení výše odvodu. Bylo na žalobkyni jako zadavatelce, aby správně určila předpokládanou výši zakázky, neboť ta určuje, v jakém režimu má zadavatel postupovat. Správce daně navíc přihlédl k okolnostem věci a vyměřil odvod při samé spodní hranici podle Pokynu GFŘ-D-53. 24. K námitce, že pochybení nebylo úmyslné, žalovaný připomíná, že k závěru o porušení rozpočtové kázně není třeba prokázat, že došlo k úmyslnému zneužití poskytnutých prostředků. Odvod a penále za porušení rozpočtové kázně jsou vyměřeny bez ohledu na zavinění, jde o objektivní odpovědnost. Pro učinění závěru o porušení pravidel zadávání veřejných zakázek není třeba prokazovat vznik a výši škody, postačí, že výběr nejvhodnější nabídky mohl být potenciálně ovlivněn. K tomu žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 8. 8. 2019, čj. 9 As 153/2019-80. 25. K námitce, že výše odvodu je nepřiměřená, žalovaný uvádí, že výše odvodu byla předmětem nalézacího řízení, které již bylo ukončeno, aniž se žalobk